CATARANGA

Po shlédnutí posledního filmu Babel (2006) od mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Iňárrita budete mít rozhodně pocit, že film neslouží jen jako odpočinková zábava, ale dá se prostřednictvím něho něco sdělit a nad něčím přemýšlet. Rozvažoval jsem nad tím, jak k tomuto filmu přistoupit. Rozhodně nemá valného smyslu, nějak ve stručnosti přibližovat děj filmu, ale spíše je nutné se soustředit právě nad tím, co nám Iňárittu sděluje a jaké souvislosti nám může tento film poskytnout. Pokud jste neměli možnost doposud vidět starší filmy Amores perros (2000) a 21 gramů (2003) od tohoto mexického tvůrce, budete velmi příjemně překvapeni. Babel se svým obrazovým a jazykovým vyprávěním velmi přibližuje tradicím evropského filmu a naopak se radikálně vzdaluje klasickému pojetí americké velkoprodukce. V případě tohoto filmu není vůbec podstatné, kolik získal nebo získá filmových ocenění. Myslím, že o to režisérovi ani příliš nejde. Iňárittu si jako témata vyprávění svých filmů volí základní

Ještě, že tu máme distribuční společnost ARTCAM. Tak zní věta, kterou diváci mohou poděkovat za to, že budou mít na konci března možnost, zhlédnout v kinech film Larse von Triera Kdo je tady ředitel? Artcam se nezalekl toho, že nebude moci s filmem Larse von Triera zřejmě, soutěžit o nejvyšší návštěvnost ani o velké tržby. Ale v Artcamu jasně pochopili, že je čest a prestiž distribuovat film takto velké autorské osobnosti současné kinematografie, jakou Trier určitě je. Můžete mít na jeho filmy různý názor, ale originalitu a vizionářství mu upřít nelze. Potvrdil to i svým dosud posledním realizovaným filmem Kdo je tady ředitel? A těšme se na jeho další připravovaný film, který nese v případě Triera paradoxní název Washington. Trierovi bude letos padesát jedna let, ale z jeho filmů stále vyzařuje mladická vitalita, která se snoubí s vyzrálostí zkušeného tvůrce středních let. Trierova tvorba je pozoruhodnou mozaikou, kterou lze sledovat ve dvou směrech. V první rovině se nachází velké

Nora Fridrichová se během krátkého času stala výraznou tváří České televize. Při rozhovoru ovšem působila sice sebevědomě, ale také velmi otevřeně a mile. Nora Fridrichová je typický příklad novinářského profesionála. Mluví za ni její práce a to, co během své žurnalistické práce dokázala. V příjemné restauraci v komplexu České televize jsme si povídali nejen o novinařině, ale také o dalších zajímavých tématech, na které má tato dáma osobité názory. Je tomu více než rok, co odstartoval pořad 168 hodin, který moderujete. Jak by jste toto období zhodnotila a jak se pořad během roku proměnil? Podstata pořadu zůstane více méně stejná. Stále budeme s mírným vtipem glosovat události uplynulého týdne. Chtěla bych, aby ve 168 hodin bylo více politiky. Hlavně události, které se dějí v zákulisí politických stran, parlamentu, senátu. V přísnosti na naše politiky mohou ještě čeští novináři přitvrdit. V ČT pracujete už 7 let a během té doby jste vypracovala na jednu z „tváří“ zp

S producentem a výkonným ředitelem Mezinárodního Filmového Festivalu Karlovy Vary jsme sešli měsíc před zahájením 42. ročníku našeho nejprestižnějšího filmového festivalu. V čase kdy vrcholí přípravy festivalu, dolaďuje se programové schéma a potvrzují se hosté festivalu, si Kryštof Mucha našel chvíli pro rozhovor o jeho práci a o něm samotném. V tropických teplotách, které v ten den panovaly venku, to bylo v prostorách Film Servis Festivalu Karlovy Vary v Panské ulici, povídání velmi příjemné a osvěžující. Jaká byla Vaše cesta k práci pro Film Servis Festival Karlovy Vary? K. M. Můj kamarád pro festival pracoval a skrze něj jsem se dozvěděl, že někdejší Miss ČR Michaela Maláčová, která vedla oddělení pro sponzory, hledá asistenta. Tak to vlastně všechno vzniklo. Po dokončení školy, jsem dostal nabídku na trvalou práci pro Film Servis Festival Karlovy Vary. Na postu Výkonného ředitele festivalu jste čtyři roky. Jak se festival proměnil a kam se bude ubírat? K. M. Vývo

S filmovým režisérem Jiřím Vejdělkem jsme se sešli po projekci jeho posledního filmu Václav . Na české poměry je to velmi specificky zpracovaný příběh. Zajímalo mě, jak pan režisér k výslednému tvaru došel. Mluvili jsme i o jeho předchozích filmech, o jeho vztahu k režijní práci a o spustě dalších témat. Doufám že se nám podařilo, udělat pro Vás zajímavý rozhovor. Váš nový film Václav je inspirován skutečnou událostí. Kdo a kde objevil příběh reálného člověka, který se stal předobrazem pro hlavní postavu? S tím námětem přišel již před lety Tomáš Kudrna, spolužák z FAMU, který po škole kroutil civilní službu v prezidentské kanceláři. Zaujali ho případy lidí, kterým byla udělena prezidentská milost. Napadlo ho, že by z toho mohl být pěkný televizní seriál, kde by každý z dílů byl inspirován jedním z těch pohnutých osudů. Spojil se scénáristou Markem Epsteinem a oba pak se mnou, jestli bych neměl zájem to režírovat. Marek mi dal přečíst první verzi zamýšleného pilotního díl

Paní Alena Činčerová je dokumentaristka a dcera významného režiséra Radúze Činčery. Rozhovor s ní vznikl před obnoveným promítáním projektu Kinoautomat , který byl nápadem jejího otce. První interaktivní film na světě se bude promítat v kině Světozor od 29. května do 18. června. Kinoautomat byl vytvořen pro Světovou výstavu EXPO ´67 v Montrealu a v Československu byl uveden v roce 1971. Promítal se právě v kině Světozor. Následně byl ale uložen totalitní mocí na osmnáct let do trezoru. Jedinečnost Kinoautomatu spočívá v možnosti hlasování diváků v kině, kteří tak mají možnost ovlivnit pokračování filmového příběhu. Film s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli vychází ze žánru situační komedie, jejíž příběh sleduje obyvatele jednoho domu v Praze. Film se v určitých vypjatých momentech zastavuje a moderátor vyzve diváky k hlasování. Nabídne jim dvě varianty pokračování a podle toho, která varianta dostane více hlasů, se bude příběh dále vyvíjet. Kinoautomat vzbudil v Montrealu velký ohla