CATARANGA

Vladimír Suchánek: Dvanáct andělů pro Andreje Tarkovského V dnešní době, která jednoznačně dává přednost materialistickému vnímání světa a konzumaci fyziologických požitků špatně pochopeného „zde a nyní“, vyvíjí snahu o pragmatickou „sakralizaci a adoraci“ světských iniciačních obřadů (sport, nakupování) a „posvěcuje“ pomíjivou iluzivní blaženost zaplňování se prázdnými předměty, před blažeností duchovní, je zdánlivě absurdní položit si otázku o andělích ve filmu. Mediu, které se stalo jakýmsi synonymem prchavých prožitků, vzorem povrchní zábavy pro zábavu, kde všechno je „cool“ a jediný správný postoj je „být nad věcí“. Z druhé strany je navýsost zřejmé, že díky možnostem svých výrazových prostředků, paradoxně právě film, stojící v čele takového pomateného chápání hodnot, je bezesporu schopen zprostředkovat „reálné“ dotyky a zkušenosti se smyslově těžko vnímatelnou úrovní bytí, s duchovním principem existence. Proto je příznačné, že právě v současnosti na to