Daniel Szabó / První čtvrtina "vyvolených" veršů
A NA MĚ JE, JEN ABYCH... Ve Svaté zemi Oslavují mrtvá těla Země bez viníků Kde zůstali jen oběti Soucit, nahrazen modlitbou o samotě Nekonečnost pomsty Stojící čelem k velké prázdnotě Živý mlčky věnují slova mrtvým Nic, je jako skutečnost okamžiku O níž donekonečna metáme kostky Tak, jako o svou duši COVER Smyčce tiše bijí do ušních bubnů Struny napjatě těkají temnotou Čísla v knize snů Jsou topena rukou ženy Jazzem opojený citrónový incest Roztaje v ledovém pramenu panny Čerstvý vítr v těsném prostoru Zachraňuje povadlé společenství všednosti Enklávy strachu Proudící až k vrcholu V rovinách mlčení chystají hodinu vlků. ČAS Čas nás obešel třikrát dokola na pohyblivých hranicích vystavených z hořících dlaní dotýkajících se obličeje Znaveně volám a mávám na sladký oceán nahořklé lihoviny Vzdám se rány z milosti, která mi opatří černobílé alibi Kam až m