tag:blogger.com,1999:blog-5851407335209306752024-03-06T16:58:47.898+01:00CATARANGAState of Things...Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.comBlogger219125tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-89864915079317176832022-11-12T09:34:00.003+01:002022-11-12T09:34:59.900+01:00"Milionové chvilky" Andreje Babiše<p> </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZutaQ-O6uV3LxqPkXCirYjGoXkH6EHyPcVzc4SKBprxcZkGiBT7dmqWYA-8EkOgj18tzRbHAoA74ER__OB4Aa0nxrRKQ2Gh0OpShEUhPL2GIijnibi-H5qqcfQ51APtM9OMHBS9jCQBPRELUQKfq5WUT4Ob3r-NcYtS-knu900RrHwq49NRzfdWDPPw/s4632/IMG_20221023_081019.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2608" data-original-width="4632" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiZutaQ-O6uV3LxqPkXCirYjGoXkH6EHyPcVzc4SKBprxcZkGiBT7dmqWYA-8EkOgj18tzRbHAoA74ER__OB4Aa0nxrRKQ2Gh0OpShEUhPL2GIijnibi-H5qqcfQ51APtM9OMHBS9jCQBPRELUQKfq5WUT4Ob3r-NcYtS-knu900RrHwq49NRzfdWDPPw/w640-h360/IMG_20221023_081019.jpg" width="640" /></a></div><br /><p></p><div><br /></div><div><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;">Zpráva z tisku - Anderej Babiš oznámil kandidaturu na prezidenta. A jak zareagovala veřejnost a média? Trochu vlažně, malinko hystericky. Voliči to očekávali, "političtí analytici" predikovali v posledních měsících všelicos a média mají headline na pár týdnů. Ale jde vůbec ke kandidatuře bývalého premiéra přistoupit nezaujatě a objektivně?</span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; height: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;"></span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;">Výzkumy volebních preferencí a potenciálů dlouhodobě ukazují, že Andrej Babiš může ve volbách marketingově uspět. Hnutí ANO má podporu 25 - 30 % voličů, samotný Babiš je pak v žebříčku popularity v těsném objetí s premiérem Fialou. Babišův volební karavan od jara 2022 brázdí republiku napříč všemi směry. Sociální média ovládá dlouhodobě bývalý premiér. Svým hraním na lidovou notu a propagací obyčejnosti, se mu podařilo naplnit volební heslo “za Babiše bylo a bude líp”.</span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; height: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;"></span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;">Nejúčinnější Babišovou zbraní v kandidátském boji nejsou peníze a moc, ale umění nastolovat témata a vmanipulovat je do veřejného prostoru. Dát jim rozměr srozumitelnosti, lidovosti a řešitelnosti. V tomto “tahu na branku” má Babiš podobnou rétoriku jako Miloš Zeman. Velká slova a jednoduchá řešení. Není to mnoho, ale v ekonomicky a hodnotově obtížné době to může zafungovat jako rozhodující jazýček na pověstný vahách.</span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; height: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt; vertical-align: baseline;"></span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;">Nerozhodnost, váhavost a pomalost neoliberální demokracie Babišovi nahrává. Dává mu možnost rozkročení se a oslovení levicového, středového i pravicového elektorátu voličů. Bude to tak platit minimálně v prvním kole prezidentských voleb. Ani ve druhém kole nemusí Babiš voliče, svojí jednoduchou rétorikou, odradit. Diskurz typu Babiš - anti - Babiš, bude v lednu roku 2023 už ideologicky vyprázdněn. Lidé jsou za tři roky už unaveni Covidem 19, válkou na Ukrajině, existenční nejistotou. A je otázkou, jestli si ve chvíli prezidentské volby lidé uvědomí, že prezident fakticky skoro nic neovlivní, nebo ustrnou v módu “prezidenta spasitele”. </span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;"><br /></span></p><p style="font-family: Calibri; font-size: 11pt; line-height: 1.15; margin: 0px; padding: 0pt 0px 10pt; text-align: justify;"><span style="font-size: 14pt;">Vážných proti kandidátů v “těžké váze” je zoufale málo. Průzkumy sice favorizují Petra Pavla a Danuši Nerudovou, ale otázkou je, co oba předvedou v předvolebních debatách. Nebude Babiš nad síly Pavla i Nerudové? Katapultace zbylých kandidátů, jako Fischer, Středula, Hilšer, nebo Janeček, k hranici 20%, se zatím zdá být z říše utopických vizí. Spíše to vypadá na variantu, že se Andrej Babiš, ve druhém kole volby, může porazit sám. Pomocí své arogance, egoismu a neobratné rétoriky.</span></p></div>Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-74202299999170607062021-09-29T13:46:00.001+02:002021-09-29T13:46:16.102+02:00STRANA "22"<div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;"><br /></div><div style="text-align: left;">Lid už kope,</div><p>povstal ze zloby</p><p>nemodlí se,</p><p>věří jen v Hornbach hobby</p><p><br /></p><p>Pozlacená třída končí u dna,</p><p>už se na ní kope studna</p><p>kdo se pere, ten i válčí,</p><p>těm všem 4 roky stačí</p><p>a sociálně zdatní,</p><p>uléhají jako marnotratní</p><p><br /></p><p>Jedem volej,</p><p>hrajem slova,</p><p>pomalu dolej,</p><p>zas a znova</p><p><br /></p><p>Jedem s nima,</p><p>někdy proti,</p><p>často chováme se,</p><p>jako idioti</p><p><br /></p><p>Proletariát, sám sobě,</p><p>stále kope hroby</p><p>liberál i konzervativec,</p><p>vytrženi z doby</p><p>marxista je skoro "neo",</p><p>zelený je málem terorista,</p><p>není to Luzar Leo,</p><p>ani zbohatlý kapitalista</p><p><br /></p><p>Nad námi ční partaje a hnutí,</p><p>každý si rád kopne, s chutí,</p><p>často chybí vnitřní pnutí,</p><p>nejvíc křičí ti sehnutí a krutí...</p><p><br /></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-ZGQCjahEobQ/YVRRnTP-pbI/AAAAAAAAnM4/rdaPteNFtU8Sq-xyyJZTVRzN43RHWYAbgCPcBGAsYHg/s4632/IMG_20210903_083120.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2608" data-original-width="4632" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-ZGQCjahEobQ/YVRRnTP-pbI/AAAAAAAAnM4/rdaPteNFtU8Sq-xyyJZTVRzN43RHWYAbgCPcBGAsYHg/w640-h360/IMG_20210903_083120.jpg" width="640" /></a></div><br /><p><br /></p>Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-77986782381234514722021-01-19T23:05:00.000+01:002021-01-19T23:05:06.718+01:00Soumrak liberální demokracie<p></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-kzkRfDMwfAQ/YAdWUbchqjI/AAAAAAAAjT8/DHUTD0LENd8GEmsG98N91qoYkeG3jtHOwCPcBGAsYHg/s3264/IMG_20210116_194046.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1840" data-original-width="3264" height="225" src="https://1.bp.blogspot.com/-kzkRfDMwfAQ/YAdWUbchqjI/AAAAAAAAjT8/DHUTD0LENd8GEmsG98N91qoYkeG3jtHOwCPcBGAsYHg/w400-h225/IMG_20210116_194046.jpg" width="400" /></a></div><span style="color: #444444;"><span style="font-family: verdana;"><i>Autor:</i> <b>Daniel Szabó</b></span><br /> </span><p></p><p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><span style="color: #444444;">Rok 2020 přinesl celosvětový otřes v podobě
pandemie Covidu 19. Mnoho lidí bylo negativně zasaženo po stránce zdravotní i finanční.
Rozpadla se jistota všedního dne, měsíce i roku, který měl svá pravidla. Virus
zasadil další těžkou ránu liberální demokracii. Ale nebyl to jen Covid, co v posledních
třech dekádách uvrhlo liberální demokracii do poločasu rozpadu. Krize v Perském
zálivu, 11. září 2001, „arabské jaro“, nekonečný konflikt Izrael – Palestina, nadvláda
Číny v oblasti ekonomického vlivu, světová hospodářská recese, migrační
krize, rozpínavé Rusko, drolící se Evropa. Lidé pochybují o svobodně zvolených zástupcích,
napadají instituce, vlády a nakonec i sami sebe, jak tomu bylo nedávno při
vniknutí nespokojených stoupenců Donalda Trumpa do Kapitolu. Česká liberální
demokracie je zatím v ohrožení ze strany některých opozičních politiků.
Pozadu nezůstává ani vládní garnitura. Největším ohrožením pro liberální
demokracii jsou ovšem sami občané státu. A to setrvale a kontinuálně.<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p><span style="color: #444444;"> </span></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt; text-align: justify;"><span style="color: #444444;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;">Když budeme chtít prozkoumat soumrak
demokratických liberálů, je nutné začít právě u lidí. Každý </span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial+1+1;">č</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">lov</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial+1+1;">ě</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">k
interpretuje události "svýma o</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial+1+1;">č</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">ima". </span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;">Jednotlivé
teorie </span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">osobního konstruktu se zam</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial+1+1;">ěř</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">ují
na procesy, které dávají možnost porozum</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial+1+1;">ě</span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: Arial;">t událostem. Posuzování a interpretace událostí je
pak výsledkem osobní zralosti člověka. Zralosti jako výsledku kontinuálního
životního procesu, který je odpovědností každého jedince. Na základě svobodných
rozhodnutí máme možnost životních voleb, pomocí kterých objevujeme a zkoumáme smysl
naší existence. Směřování a plnohodnotné fungování člověka je neustálý proces.
Není to konečný stav, naplnění, ani cíl. Celý životní proces se odehrává na
základě hodnotového
směřování člověka, které je teoretické (myšlenkové a vzdělanostní), ekonomické,
estetické, sociální, náboženské a politické. </span><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt;"><span style="font-family: "TimesNewRomanPSMT","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p><span style="color: #444444;"> </span></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><span style="color: #444444;">Přejděme teď od jedinců k celku. K politickému
systému liberální demokracie, který zažívá kritické období. Nebude velký
problém se shodnout na tom, že člověk se během svého života zabývá především
péčí o sebe a své blízké a o své zabezpečení. To můžeme považovat za nekonfliktní
a bezpečné jednání. Trochu jinak se to už má se svobodou a rovností. Politická
svoboda zajišťuje mimořádný úspěch pouze úzké skupině občanů. Stejně tak
rovnost poskytuje velké mase lidí jen málo úspěchů. Potom tady máme ještě
demokracii. Aby ta fungovala, musejí si občané vypěstovat hrdost na své
demokratické instituce. Demokracie je ovšem také právo, přiznané obecně všem
občanům. Lidé mají účast na politické moci pomocí volebního práva. A tady
nastává zřejmě ten „soumrak“ demokracie a liberalismu. Mnoho lidí má pocit, že
jejich volební hlas není dostatečně vyslyšen. Zanevřeli na politickou kulturu a
stahují se z veřejného života do malých komunit. Zábava a volný čas
nahrazují politickou a občanskou společnost. Fundamentalisté, nacionalisté a
samozvaní mediální experti na všechno, toho využívají a zaplňují veřejný a
politický prostor. Proč se to děje a jaké jsou příčiny?<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; tab-stops: 126.0pt; text-align: justify;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p><span style="color: #444444;"> </span></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><span style="color: #444444;">Na počátku roku
2021 je už jisté a viditelné, že západní člověk dospěl k naprostému pesimismu.
Pesimismu ohledně možnosti celkového pokroku v demokratických institucích. Většina
západních zemí, připomíná jedna druhou. Stejné sociální rozdělení lidí,
vzájemně provázané globální trhy, univerzální konzumní kultura, typizovaný a
uniformní koloběh nadnárodních korporací, unavená a vyprázdněná parlamentní
demokracie. Západní člověk dosáhl maxima. Byl uznán jako lidská bytost. Má
určitou hodnotu a důstojnost. Nabyl lidské svobody a tím dosáhl cíle. Řečeno
Kantem, „člověk se ocitl v konečném bodu dějin, jelikož bylo dosaženo
lidské svobody“. Ale je tomu opravdu tak, jsou lidé svobodní?<o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "TimesNewRomanPSMT","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p><span style="color: #444444;"> </span></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><span style="color: #444444;">Liberální
demokratické společnosti často vytváří ekonomickou nerovnost a lidé zůstávají
odcizení. Kapitalistický trh je schopen vyprodukovat velké množství věcí, které
jsou sice užitečné, ale také nadbytečné množství zbytečností. Nadbytek
produkce, zábavy, finančních prostředků, možností, v kombinaci s vysokou
dostupností „všech materiální výdobytků pro všechny“, zasahuje společnost tím
nejtragičtějším způsobem. Lidé a rodiny často fungují na liberálních principech
užitku, spotřeby, pohodlnosti, absenci povinností, nezájmu. Chování lidí a
rodin více připomíná obchodní kontrakty za určitou cenu, než spojení na základě
vzájemného citu a lásky. <o:p></o:p></span></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p><span style="color: #444444;"> </span></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><span style="color: #444444;">Nabízí se tedy
nějaká varianta, jak vyjít lidsky z úpadku liberální demokracie? Určitou
středovou cestou by mohl být koncept „demokracie sociálního humanismu“, ve
kterém jde jednoznačně o člověka, jako o cíl cesty. O návrat k sobě, k druhým
lidem, k přírodě, k Bohu, k jednotě. Inspiračním zdrojem mohou
být prvky sociální politiky, jak je vyslovil Marx – produkce je vytvářena
způsobem společenským, ne konkurenčním. Člověk produkuje racionálně a bez
odcizení. Nad člověkem nesmí vládnout byrokracie. Jedinec se aktivně účastní
politické i hospodářské demokracie. Koncept, který se nijak nepodobá socialismu
a vládě dělnické třídy, ale naopak je ve velké symbióze s pilíři liberální
demokracie. </span><span style="color: #666666;"> </span><o:p></o:p></span></p>
<p class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; mso-margin-top-alt: auto; text-align: justify; text-autospace: none;"><span style="font-family: "Verdana","sans-serif"; font-size: 12.0pt; line-height: 150%; mso-bidi-font-family: TimesNewRomanPSMT;"><o:p> </o:p></span></p>Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-62921716225041176712020-12-28T14:45:00.001+01:002020-12-28T14:45:20.349+01:00Dostatky soudnosti<p><span style="font-family: verdana; font-size: large;">Mraky odtáhly,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">za mužem bez minulosti,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">do mlhavých nížin,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">kde zuřivě bije srdce bestie</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;"><br /></span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">Dar širých polí,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">ve spánku soumrak duší,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">dusí žár osudných iluzí,</span></p><p><span style="font-family: verdana; font-size: medium;">kde čas je zapečetěn zánikem</span> </p><p><br /></p><p><br /></p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-zmwmq5f8s44/X-nfonfXw3I/AAAAAAAAjFc/_dSe1NeN11oR7S1kv8sUY7IdBALCAlOIQCPcBGAsYHg/s3264/IMG_20201105_160915.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3264" data-original-width="1840" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/-zmwmq5f8s44/X-nfonfXw3I/AAAAAAAAjFc/_dSe1NeN11oR7S1kv8sUY7IdBALCAlOIQCPcBGAsYHg/w557-h640/IMG_20201105_160915.jpg" width="557" /></a></div><br /><p></p>Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-80707644999370809542020-03-20T14:25:00.001+01:002020-03-25T20:54:17.870+01:00DANIEL SZABÓ / Krize moderního člověka<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-t_T3zy-tVJI/XnS73tPvn4I/AAAAAAAAfoo/rlKfFOc2dd0WG_xO5WiD8ftueo9Y_ytdwCLcBGAsYHQ/s1600/20191009_221722.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://1.bp.blogspot.com/-t_T3zy-tVJI/XnS73tPvn4I/AAAAAAAAfoo/rlKfFOc2dd0WG_xO5WiD8ftueo9Y_ytdwCLcBGAsYHQ/s320/20191009_221722.jpg" width="320" /></span></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; text-align: justify;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;">"Je třeba v prvé řadě provést revoluci hlav a srdcí, změnit a vnitřně obrodit člověka, aby tento člověk mohl změnit poměry." Tak odpovídá T. M. Masaryk na otázku</span><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;">, zda měnit člověka nebo poměry. Nikdo asi nepochybuje o velikosti Masaryka jako myslitele, politika, člověka. Přesto se jeho slova a myšlenky nenaplnily ani po sto letech. Krize současnosti nám o tom podává svědectví, které je více než viditelné, ale nikdo o něm nechce slyšet</span></span><span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "roboto" , sans-serif; font-size: large; text-align: justify;">.</span><br />
<div style="text-align: left;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "roboto" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "roboto" , sans-serif;">
</span>
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Evropa je rozpadající a rozkládající se kontinent - viz. text <a href="http://daniel-cataranga.blogspot.com/2011/02/image-naseho-prostredi.html">Evropa - mnoho pohledů, minimum východisek</a>. Tradiční bašta vzdělanosti, humanismu a pokroku je v systémovém úpadku. Krize identity jednotlivých států je zjevná. Ekonomicko politický systém se potácí mezi centralizací Bruselu a decentralizací lokálních vlád. Nezvládnutá migrační krize uvrhla miliony lidí do nesnesitelné životní situace. Válka v Sýrii stále pokračuje a berzadnost a apatie evropanů je zjevná. Vrcholem rozkladu Evropy byl tragikomický odchod Británie z EU. A teď, možná jako trest, se dostavila krize paniky a chaosu nazvaná koronavirus. Vir, který Evropa nedostala darem od homogenní Činy. Naopak, je to vpád do týla obranné linie Evropy, který může mit devastační následky. </span><br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;">
</span>
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Severní Amerika, Asie, Rusko i Austrálie jsou spjaté celky, které nemusí přiliš řešit identitární vyhoření společnosti. Evropske státy nejsou soudržným útvarem, což se v současnosti projevuje nejviditelněji za poslednich třicet let. Koronavir ochromil Evropu a zastihl ji v nepřipravenosti na jakoukoliv změnu systému. Evropské vedení zcela propadlo. Stejně jako jednotlivé vlady. Nepodařilo se ochránit občany a pomoc směrem k veřejnosti je kostrbatá a pomalá. Ale ani lidé přiliš nepochopili, o čem současná krize je. Že není o rouškách, dezinfekci, omezení pohybu, zavření hospod a strachu. </span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"></span><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;">
</span>
</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-ZHLeLbcT4mU/XnTASb3KCYI/AAAAAAAAfo4/2Rk_UBbWYRk3W2bEyugNeQabrb1WMGiyQCLcBGAsYHQ/s1600/5779924_nemecko-berlin-protesty-najmy-najemnici-bydleni-demonstrace-v0.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="clear: left; float: left; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="388" data-original-width="690" height="179" src="https://1.bp.blogspot.com/-ZHLeLbcT4mU/XnTASb3KCYI/AAAAAAAAfo4/2Rk_UBbWYRk3W2bEyugNeQabrb1WMGiyQCLcBGAsYHQ/s320/5779924_nemecko-berlin-protesty-najmy-najemnici-bydleni-demonstrace-v0.jpg" width="320" /></span></a><br />
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; text-align: justify;">Nelze asi očekávat, že by naše vláda (ostatně jako jiné evropské vlády) nějak prozřela a začala myslet na řešení enviromentalního ohrožení. Zcela jasnou krátkozrakost ukazuje rozhodnutí o použití bilionu korun na "záchranu" ekonomické "prosperity". Na to konto ovšem dojde k utlumení projektu "zelené budoucnosti". Není náhoda, že epidemie koronaviru nejvíce napadá lidské plíce. Souvislost s plícemi planety (přírodou), které jsou člověkem devastovány, přímo vybízí ke změně myšlení a postojů. Bohužel, ani drtivou většinu společnosti teď uź nezajímají příčiny koronavirové krize. Natož, aby přemýšlela o nějaké krizi systému a cestě ven z ní. Strach o "zdraví" a rozladěnost z absence spotřeby jsou hlavními společenskými hybateli.</span><br />
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"></span><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;">
</span>
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Neni tedy příliš reálné, že by došlo k "obrodě člověka a následně systému", řečeno slovy Masaryka. Krize moderního člověka se dnes ukazuje jako hluboká rána, kterou nestačí jen dezinfikovat a sešít s rouškou na obličeji. Bude potřeba celkové anestezie a amputace ekonomického růstu pro konzumní blahobyt, který bude muset být nahrazen orgány nejcitlivějšími a nejdůležitějšími - kritickým myšlením mozku a citlivě empatickým srdcem. To může být cesta k udržitelné přirozeností člověka v mezích nastavených přírodou, ne trhem.</span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #424242; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa;"></span><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: #fafafa; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa;">
</span>
</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: #fafafa; color: #424242;"><br /></span>
</span></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: #fafafa; color: #424242; font-family: "roboto" , sans-serif; font-size: 28px;"><br /></span></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-78329097286926281092020-02-03T11:42:00.000+01:002020-02-03T11:42:47.868+01:00Masožravci vlastního hněvu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zánovní den s pocitem studu,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">klamavost promitnutá v sebestřednosti,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">jasnovidec spatřuje záruku bludu,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">veden lidskou opatrností</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Často máme na hlavě máslo z margarínu,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">ponor do hlubin je jako vosk z cínu</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rozpínavost do stran,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">je jako malované na skle,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">různými směry,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">častokrát nevydrží,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">praskne</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Noc nám hrozí svým nepokojem,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">při úplňku mêsíce</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ve Višňovém sadu,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">v plném nářku zní -</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">"mládí, mé ztracené mládí;</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ještě jsem,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">pod nohama zem,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">lehký vánek,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">sestaven z těžkých stránek života,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">kde světí se prostředky a</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">plní se účely</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLIH4YkVvNheYUCxgJ2Sf3ttMYmMHIId373Zduz0Fv9tswVVr0wRnPQGhAysemKR11Wldo27KIITkZOimD97NdK2kl8A3ILj0Y_cg37GjdNmeogdaNjyziDsJ3gbK5uU-HoMU8cFbBDCnj/s1600/IMG_20200201_180610.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="902" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLIH4YkVvNheYUCxgJ2Sf3ttMYmMHIId373Zduz0Fv9tswVVr0wRnPQGhAysemKR11Wldo27KIITkZOimD97NdK2kl8A3ILj0Y_cg37GjdNmeogdaNjyziDsJ3gbK5uU-HoMU8cFbBDCnj/s320/IMG_20200201_180610.jpg" width="180" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-57102875869971354592019-04-26T11:15:00.001+02:002020-03-22T17:15:59.676+01:00OBRYS ŽIVOTA<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-lXPUmmfyW1Y/XMLKcbtYcqI/AAAAAAAAa5s/rdV11aeIWe8WkwohsexvQKyx64x_4UbKQCLcBGAs/s1600/IMG_20190329_181049.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="320" src="https://3.bp.blogspot.com/-lXPUmmfyW1Y/XMLKcbtYcqI/AAAAAAAAa5s/rdV11aeIWe8WkwohsexvQKyx64x_4UbKQCLcBGAs/s320/IMG_20190329_181049.jpg" width="240" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Obrys jednoho života,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Otištěn do dvou dechů</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Třikrát a dost -</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">je to moc?</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Padneme v ročních dobách,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">čtyřikrát</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Pět je cípů na hvězdách,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">šest do kloubouku ran</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">V sedmém nebi,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">bude mi spočteno vše</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pfviOedlfEA/XMLKzv7l-9I/AAAAAAAAa50/Um0hloGd_p4LDN2L4WvlyFyQStTZdl6swCLcBGAs/s1600/IMG_20190403_185239.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></a><a href="https://1.bp.blogspot.com/-pfviOedlfEA/XMLKzv7l-9I/AAAAAAAAa50/Um0hloGd_p4LDN2L4WvlyFyQStTZdl6swCLcBGAs/s1600/IMG_20190403_185239.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></a><a href="https://1.bp.blogspot.com/-pfviOedlfEA/XMLKzv7l-9I/AAAAAAAAa50/Um0hloGd_p4LDN2L4WvlyFyQStTZdl6swCLcBGAs/s1600/IMG_20190403_185239.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"></span></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Vyvedou mě na cestu doznání,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">tam, kde dávají jen lístky na stání</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Spočinu ve vlaku IV. třídy,</span><br />
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-pfviOedlfEA/XMLKzv7l-9I/AAAAAAAAa50/Um0hloGd_p4LDN2L4WvlyFyQStTZdl6swCLcBGAs/s1600/IMG_20190403_185239.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">nejsou žádní vyvolení,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">zůstávají jen sociální třídy</span></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-68638642319775068842019-03-01T09:08:00.001+01:002020-03-22T17:16:21.407+01:00Testament<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-V2L5r6a5gok/XHjneO-mctI/AAAAAAAAank/Li58ob7uNDkBA8iEcOwe2ZuJOyvPM8hTQCKgBGAs/s1600/20190210_222748.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="320" src="https://2.bp.blogspot.com/-V2L5r6a5gok/XHjneO-mctI/AAAAAAAAank/Li58ob7uNDkBA8iEcOwe2ZuJOyvPM8hTQCKgBGAs/s320/20190210_222748.jpg" width="180" /></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; text-align: left;">Zparchantělost marginálního žehu,</span></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">přítomnost ležící v běhu,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">když labutě jdou na kutě,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">ležíme nehnutě,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">ohromeni z pachutě,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">příslibe,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">přijmu Tě</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Pláchni,</span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">prázdnota na jatkách</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Zuřící býk stojící na patkách,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">zaryt jako ostří čepele v ledvinách,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">prasečí koryta zejí v pustých krajinách</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Trapnost stejnosti,</span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">země hojnosti,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">na dosah</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Absence jemnosti,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">v krajnosti,</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">překročit práh.</span><br />
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-Vs8_dwXiDBQ/XHjoG60zNuI/AAAAAAAAans/t1X3kcuSB_ExwJmXgxSAVTy2b_Qp4QGGgCKgBGAs/s1600/20190210_154312.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-Vs8_dwXiDBQ/XHjoG60zNuI/AAAAAAAAans/t1X3kcuSB_ExwJmXgxSAVTy2b_Qp4QGGgCKgBGAs/s640/20190210_154312.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-57209461851773965112019-01-08T16:56:00.000+01:002019-01-08T22:51:32.086+01:00MILOSLAV PETRUSEK: Demokracie v časech postmoderny <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<style type="text/css">
<!--
@page { size: 21cm 29.7cm; margin: 2cm }
P { margin-bottom: 0.21cm }
A.sdfootnoteanc { font-size: 57% }
</style>
<br />
<br />
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-wwl8M1suQPU/XDUFeFlWlCI/AAAAAAAAZ8Y/i3LDzKZXL84_GrXmVBud2ExWIgJfRSPpACLcBGAs/s1600/MEV454fd5_petrusek_01_6_62320.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="279" data-original-width="460" height="387" src="https://4.bp.blogspot.com/-wwl8M1suQPU/XDUFeFlWlCI/AAAAAAAAZ8Y/i3LDzKZXL84_GrXmVBud2ExWIgJfRSPpACLcBGAs/s640/MEV454fd5_petrusek_01_6_62320.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid;">
<br /></div>
<div align="CENTER" style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid; text-align: center;">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Postkomunismus
a postmodernismus</span></b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">K politickým dějům,
procesům a proměnám většinou přistupujeme s přiměřenou
dávkou naivity, která je dílem vrozená, dílem získaná neblahou
zkušeností s „politikou jako svinstvem“ a dílem vyprodukovaná
masovými médii.S tímto typem naivity přistoupili jsme po roce
1989 k faktu, že „komunismus padl“, z čehož jsme
vyvodili příliš optimistický závěr (protože zatroleně
předčasný), že dveře k demokracii jsou otevřeny dokořán.
Nebyly a nejsou. Jak však rozumět tomuto kacířskému tvrzení,
které je přece v rozporu se vším, co se kolem nás děje –
máme demokraticky volený parlament, máme demokratické volby, máme
demokraticky povolovaná shromáždění levicových i pravicových
extremistů, máme demokratický tisk s novináři-demokraty,
kteří hlídají demokracii ne-li jako pitbulové, tož rozhodně
jako němečtí ovčáci. Tak odkud ta skepse?</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Inu – kontexty, v nichž
se náš těžký přerod k demokracii děje, jsou totiž minimálně dva – ten první je vskutku <i>postkomunistický</i><sup><i><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote1sym" name="sdfootnote1anc"><sup>1</sup></a></i></sup><i>
</i>a tedy specifický pro země, které učinily zkušenost s
„totalitarismem komunistického typu“, ten druhý je <i>postmoderní</i>
a tedy původně specifický pro země, které měly jiné starosti
než bořit vládu partajní<i> monokracie, </i>pro země, které se
nacházely ve fázi přechodu od industriální společnosti ke
společnosti postindustriální a – co je ještě podstatnější –
od společnosti dostatku ke společnosti nadbytku, ke spotřební
společnosti v pravém slova smyslu<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote2sym" name="sdfootnote2anc"><sup>2</sup></a></sup>.
</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Společnost tohoto typu
totiž řeší i v oblasti politiky poněkud jiné problémy než
společnost nedostatku (termín maďarského ekonoma Janose Kornaie)
nebo „pouhého“ dostatku, protože je řeší v podstatně
odlišném <i>kulturním, morálním a intelektuálním klimatu</i>:
tím klimatem (nebo jeho podstatnou součástí) je postmodernismus<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote3sym" name="sdfootnote3anc"><sup>3</sup></a></sup>.
Ale nejen to:<i> </i>postkomunismus podstatně změnil politickou
mentalitu nejen na Východě, ale i na Západě. Někteří autoři
(například známý Ulrich Beck) konstatují, že v době
studené války „bylo vše jasné“ – hranice mezi „našimi“
a „cizími“ byly jasně definovány, všichni věděli „co
dělat“, v tomto ohledu tedy „nebylo o co vést spor:
antagonismus Východ – Západ zrušil politiku v původním a
vlastním smyslu“ (Beck 2000: 104). Pád komunismu ale vedl k tomu,
že se na Západě vytvořila „mentalita procházky růžovým
politickým sadem“, v němž skončily dějiny a skončila
politika. Proč a v jakém smyslu? </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Známý provokatér a
mystifikátor Jean Baudrillard, nadaný ostatně mimořádnou
předvídavostí (on to byl, kdo jako jeden z prvních
analyzoval „spotřební společnost“ se vším všudy),<i> </i>již
v roce 1983 konstatoval, že „skončily-li dějiny<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote4sym" name="sdfootnote4anc"><sup>4</sup></a></sup>,
pak neexistuje ani žádná budoucnost“ a „není-li budoucnosti,
nemá ani smysl vést boj za nějakou zásadní společenskou změnu,
protože každý takový zápas je prostě apriori bezvýznamný“
(Baudrillard 1983: 101). Politika v Baudrillardově pojetí
„neztratila smysl“, spíše se redefinovala, před očima se nám
proměnila – a my si toho ani nevšimli. Zdá se, že cosi
podobného se děje i u nás a s námi v přímé úměrnosti
k tomu, jak vstupujeme do „ráje konzumní společnosti“, jak se
složitě „integrujeme do svobodného světa“ a jak „vstřebáváme
postmoderní mentalitu“ jako definiční znak nového <i>životního
stylu</i>. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">V době moderní
byla politika vždycky organickou součástí životního stylu –
politizovalo se od dob národního probuzení na všech úrovních a
ve všech možných souvislostech, dvě dominantní mužská témata
zůstávala nezměněna, totiž sport a politika… Stačí se ale
porozhlédnout kolem sebe a snadno seznáme, že „konec politiky“
máme téměř jakoby na dlani: v mladší generaci, která nemá
zkušenost s „totalitarismem“<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote5sym" name="sdfootnote5anc"><sup>5</sup></a></sup>,
se konverzačním tématem stává kromě sportu (budiž) celá
nepřehledná sféra „nového komunikačního prostoru“, v němž
je politiky jako šafránu, a je-li tam, pak přecezena mediálními
klipy. O politice se nemedituje, politika se „stříhá“ do
kratinkých atraktivních záběrů, které hlavně nesmějí –
nudit. Toť první znak postmoderního přístupu k politice –
ale ten samozřejmě není ani jediný, ani podstatný. Jinak a
důrazně řečeno – dnes z obou kontextů, postkomunistického
a postmoderního, hraje pro určení „povahy politiky“
podstatnější roli ten druhý, protože ten vytváří základní
„herní pole“, jak by to nazval nedávno zesnulý Pierre
Bourdieu.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></b>
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Postmoderní kontext
politiky: trocha teorie</span></b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ti, kteří se vztahem
postmodernismu a politiky zabývali dávno před pádem berlínské
zdi a před pražským zvoněním klíči, upozorňovali na některé
podstatné souvislosti mezi postmoderním <i>filozofickým pohledem
na svět, postmodernismem jako životním stylem</i> a <i>politickou
aktivitou</i>. Zopakujeme-li abecedu postmodernismu, lze dospět
k těmto jednoduchým zjištěním:
</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">1.
Postmodernismus odmítá jakákoliv privilegia, jakoukoliv
hierarchizaci zejména v sociálním a politickém smyslu jako
diskriminaci. Pozitivum tohoto pohledu spočívá v tom, že
poukazuje na fatální omyl modernity, který pokládal některé
„nerovnosti“ a některá „privilegia“ za normální:
důsledkem takového pohledu byla nejen diskriminace žen, ale i
etnických menšin, neustálé napětí mezi sociálně a ekonomicky
vzdálenými vrstvami atd. Negativum „deprivilegovaného“ a
„dehierarchizovaného“ světa (nebo přesněji: jeho vidění)
spočívá pak v tom, že v takovém světě se nejen
stírají rozdíly (postmodernismus ovšem tvrdí – rozdíly ano,
nerovnost ne), ale mizí také to, co bylo tradičně sankcionováno
jako nezpochybnitelná autorita – deprivilegovaný je nejen „bílý
muž“, ale i „rodič“, učitel…<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote6sym" name="sdfootnote6anc"><sup>6</sup></a></sup>
V takto <i>„deprivilegizovaném“ světě </i>samozřejmě
pozbývá smyslu mluvit o „politické hierarchii“ –
postmodernismus je paradoxně rovnostářský.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">2.
Erbovním heslem postmodernismu je <i>tolerance</i> skloňovaná ve
všech pádech a ve všech myslitelných souvislostech. Je jistě
svatým právem „práva na dějiny“ tvrdit, že idea tolerance
byla idea prapůvodně moderní a modernistická a že postmoderna ji
přibalila do svého příručního konceptuálního zavazadla
s důvody ne vždycky nejčistšími. Idea tolerance je totiž
jako idea podobna půvabné ženě: je stejně přitažlivá jako
nebezpečná. Její přitažlivost je všeobecně známa a zejména
zkušenost z doby totalitních režimů hodnotu tolerance vynáší
vysoko na piedestal hodnot vážených, ctěných a žádoucích:
demokracii si bez tolerance představit nelze, ačkoliv – a snad to
ani není nezajímavé – náš „největší demokrat“ TGM pojem
tolerance ve svém slovníku vlastně ani neměl, použil jej
několikrát zcela marginálně. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Znamená to ale asi, že tolerance
sama o sobě hodnotou není – protože vždycky je nutné se ptát,
co tolerovat a odkud pokud. Nebezpečí tolerance je dvojí – to
první Masaryk znal a nazýval je <i>liberálním indiferentismem</i>,
tedy lhostejností, lhostejností zejména k těm mravním
hodnotám, na nichž demokracie stojí na straně jedné, a
lhostejností k osudu jiných lidí, k osudu chudých,
bědných, persekvovaných – prostě těch, jejichž utrpení je od
nás dostatečně daleko, abychom se jím nemuseli zneklidňovat, na
straně druhé. Ale ono žádné nebezpečí není nikdy dost daleko
– a dnes, v době „globalizace“ to víme stonásob
důrazněji, než by Masaryk jen mohl tušit. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">To druhé nebezpečí
se nazývá <i>permisivismem</i>, dovolíte-li novotvar, tedy –
<i>všedovoleností</i>: podle Masaryka i podle poststrukturalisty
Tzvetana Todorova je nejlépe známa od dob Dostojevského
„karamazovského principu – vše je dovoleno“ (srv. Todorov
1996: 292). Taková permisivní tolerance toleruje nejen odlišnosti
(to je základní postmoderní étos: úcta a tolerance k odlišnosti,
slovo <i>diference</i> je vposledku téměř modloslužebným
zaklínadlem), nejen nejrozmanitější „deviace“ (odchylky) od
normy, ona snášenlivost se přenáší až tam, kde bychom ji trpět
neměli a nemuseli a kde se většinou divíme až koncům, k nimž
vede. Příklad trochu nepolitický: proč a z jakých důvodů
se v postmoderním kontextu objevuje jako „hrdina“ markýz
de Sade? Jeden z pronikavých analytiků postmoderního étosu
ruský filozof Jurij N. Davydov konstatuje: „Princip uspokojení –
libido, pod knutu jehož vlády nás postmodernisté ženou – a
podařilo se jim jím kolonizovat vlastně téměř celou
každodennost – má jednoho zatroleného nepřítele: je jím <i>nuda</i>,
která vzniká jako důsledek nepřiměřeného opakování téhož
způsobu uspokojování libida. Nudě je možné se postavit potom
jen tím, že rozkoš je nutné nějak povzbudit – a to se dělá
také tím, že se použije deviace, která nabízí jiný druh
orgasmu. A klasiky tohoto druhu vzpoury proti této <i>hedonistické
nudě</i> přece byli markýz de Sade a Sacher-Masoch“ (Davydov<b>
</b>2001: 12).<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote7sym" name="sdfootnote7anc"><sup>7</sup></a></sup>
Poststrukturalistický filozof a sémiotik Tzvetan Todorov nepokrytě
a evidentně poněkud znechuceně píše: „Víme, že máme dost
oné morálky (ne-morálky), podle níž se všechno smí, protože
jsme pocítili její důsledky, ale je třeba najít něco nového,
co se nesmí, nebo novou motivaci pro to staré, abychom si
uvědomili, jaký to má smysl“ (Todorov, c.d.: 291). Politická
dimenze této úvahy není zkratkovitá: demokracii ohrožuje to, co
kanadsko-arménský sociolog Tyriakian nazval <i>únavou demokracií
a únavou z demokracie.</i> Ona je demokracie nakonec – proč
bychom si to nepřiznali – přece jen nudná, funguje-li totiž
aspoň tak dobře, abychom ji neztotožnili s právem na
korupci, zlodějnu, obcházení zákona či jeho přímé porušování,
na podvod a klamání voličů.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">3.
Tolerance a <i>relativismus</i> spolu úzce souvisejí: tolerance
předpokládá schopnost pochopit „jinakost“, odlišnost,
diferenci a respektovat ji. Pochopení odlišnosti ale v sobě
vždycky zahrnuje jistou míru relativismu, protože odlišnost
většinou vyplývá z toho, že onen jiný či ono jiné patří
do jiného „vztahového rámce“, do soustavy odlišných relací,
než jsou naše vlastní. Idea relativismu vznikla jako každá idea
<i>bona fide</i>, z pohnutek ušlechtilých (cožpak my Evropané
jsme měli někdy jiné?), totiž v souvislosti s výzkumem
tzv. preliterárních (dříve se říkalo primitivních, prvobytných
apod.) společností, prostě společností, které se zdály být
„níže“, na „nižší kulturní a civilizační úrovni“ než
naše. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kulturní antropologové (mimochodem nezřídka pracující ve
službách britského koloniálního impéria – to jsou ty
paradoxy!) prokázali, že i tyto kultury jsou „komplexní“, že
jsou vybaveny institucemi sice složitými a od našich odlišnými
(například složitými strukturami příbuzenství nebo odlišným
pojetím daru, vlastním výkladem funkce a smyslu totemu a mýtu),
ale nikoliv „nižšími“. Relativismus se zrodil z úcty
k jinakosti a degeneroval ve zpochybnění všech hodnot:
v krajní podobě totiž tvrdí, že hodnoty, například a
zejména mravní, neplatí „absolutně“, ale vždycky jen a jen
podmíněně, a že záleží na tom, v jakém kontextu a
z jakého zorného úhlu je posuzujeme, případně jich
užíváme. I na tom je cosi pravdy, ale dovedeme-li relativismus do
krajnosti, neobdržíme nic jiného než ne-řád, pád každé
autority, devalvaci každé hodnoty. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Anglický sociolog (českého
původu) Ernest Gellner konstatuje, že absolutizovaný relativismus
(!) není nic jiného než prosté zneužití prokazatelného faktu,
že každé vědění a každá morálka jsou situovány v určité
kultuře a v určitém civilizačním systému. Z toho ale
nikterak neplyne, že musím nutně za každou cenu tolerovat
cokoliv, co prostě „pochází odjinud“. Ptejme se totiž –
odkud bychom vzali právo kritizovat <i>sovětský</i>
totalitarismus, jestliže přece vznikl ve specifických podmínkách
ruského tradičního absolutismu? Odkud by se vzalo právo mluvit o
porušování lidských práv, když bychom předpokládali (a mnozí
právem předpokládají), že koncept lidských práv je specificky
evropský a v kontextech čínských, afgánských, ba dokonce
ruských nemá týž smysl, jaký mu přikládají tzv. mezinárodní
organizace. Mimochodem – i sociolog tak vzdělaný jako je Leonid
G. Jonin píše: „ Politika a propaganda lidských práv se ukázala
v Rusku jako typicky ambivalentní a nadto je situována do
kontroverzní situace. Vyplývá to především z toho, že
sama idea lidských práv je ambivalentní. Není žádných
logických důvodů pro to, aby světu dominovala jako univerzální
a absolutní idea, která je naprosto partikulární a je produktem
pouze a jen moderní Evropy moderní doby. Protože je <i>ideologématem</i>
vstupuje zcela nutně do konfliktního vztahu k autochtonními
ideologiemi, jež mají vlastní, svou tradicí a náboženstvím
jaksi posvěcené představy o svobodě a důstojnosti člověka. Je
sice možné tyto ideologie odsuzovat jak libo, zejména jako projev
omezenosti a nacionální uzavřenosti, to však nebude znamenat, že
přestanou ve vědomí tamějších lidí působit“( Jonin 2000:
350).
</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Co
na takovou tezi odpovědět? Pouze to, že demokracie je tolerancí,
ale i relativismem, současně je však i ctěním <i>určitého
nezpochybnitelného hodnotového řádu</i>, protože jinak by si jen
zapalovala šňůru, která vede k časované bombě, již má
v sobě každá tolerance zabudovánu. Znamená však úcta
k názoru jiného ale nutně – <i>každého názoru</i>, jenom
proto, že je „jiný“? Nemění se tak postmoderní idea
v taškařici, na niž nakonec doplatí nejvíce systém, který
postmodernismus zrodil a toleroval – totiž demokracie?</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">4.
Trošku složitější je to s ideou, která sice tvoří jádro
postmoderního diskurzu, ale kterou v tomto kontextu vykládat
je možná nadbytečné. Snad jen tolik: postmodernisté (ale nejen
oni) právem poukázali na to, že část sociální skutečnosti,
která se nám jevila odedávna jako „daná“, „objektivní“ a
v tomto smyslu neznepochybnitelná, je do značné míry lidskou
<i>sociální konstrukcí.</i> Prostě řečeno – kromě
„objektivní reality“ existuje ta část sociální skutečnosti,
která je výsledkem našeho vnímání a interpretace světa, našeho
užívání slov, našeho „dohadování se“ atd. Řečeno v té
nejklasičtější a nejjednodušší podobě – sociální „věci“
jsou sociální potud, pokud je lidé jako sociální chápou, mají
pro ně sociální význam a oni tento význam dešifrují, či ještě
jinak – sociální situace jsou sociálními v tom smyslu, jak
je lidé definují (jak jim rozumějí), protože podle toho jednají.
Lidé nejednají pod vnějším tlakem (nebo – jednají nejen pod
vnější tlakem), jednají na základě své zkušenosti, svého
„rozumění situaci“: domnívají-li se, že bude pršet, berou
deštník, domnívají-li se, že banka je v úpadku, vyberou
své úspory. Dávno bylo doloženo, že právě toto <i>konstruované
chování</i> může mít důsledky (pro demokracii) nedozírné:
lidé mohou situaci definovat „nesprávně“ a rozhodovat se tedy
také „nesprávně“. Mohou, zdá-li se jim, že korupce je příliš
vysoká, úpadek morálky příliš nebezpečný, ekonomická situace
příliš vratká a zahraniční politika navýsost pochybná –
zvolit Le Pena nebo…Podstatné na věci je to, že korupce může
být <i>ve skutečnosti</i> „v normálu“, morálka vcelku velice
podobná tomu, jaká byla v minulosti, a ekonomická situace
stabilnější než kdykoliv jindy. Postmodernisté nás poučili –
a právem – že to, čemu se kdysi říkalo <i>subjektivní faktor</i>,
je činitel nadmíru důležitý a zahrávat si s ním není
radno.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">5.
Každý jen trošku pozorný čtenář již dávno vzkřiknul – a
co média, kde máš televizi s jejím brakem, násilnostmi a
pornografií? Inu, právě tady a zde. Jedna z jiných podobně
centrálních idejí postmodernismu je idea tzv. <i>krize
reprezentace. </i>A opět a znovu – původně to neznamenalo nic
zlého a nic zavrženíhodného: někteří významní autoři
zdůraznili pouze to, co věděli fyzikové již zhruba od 20. let
20. století, že totiž naše vědomí není pouhým zrcadlem,
v němž se odráží vnější, na nás nezávislý svět (tak
si to představovali klasičtí osvícenci, ale ještě i soudruh
Lenin), ale aktivním činitelem, který poznávání světa
spoluutváří. Vyjádřeno v terminologii poněkud složitější,
ale příznačné: „Reprezentace je sociální proces
reprezentování; reprezentace jsou produkty sociálního procesu
reprezentování, což znamená, že pojem reprezentace se vztahuje
jak k procesu, tak k produktu tvoření znaků a stanovení
jejich významů“ (O´ Sullivan et al. 1996: 263). </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Postmodernisté
prostě zdůrazňují to, co se od dob de Saussurových (1910) sice
vědělo, ale explicite ne vždycky říkalo, že totiž znaky a
jejich významy jsou arbitrární, jsou lidskými (sociálními)
produkty, které proto nemusejí mít v realitě žádného
„referenta“, nemusejí k ničemu odkazovat a takto a
především takto se stávají součástí <i>ideologické a
politické rétoriky</i>. Spor se dnes v tomto kontextu nevede o
to, „co to znamená“, ale „kdo a proč to říká“ a zejména
jak, totiž jak přesvědčivě to říká. Je přirozené, že
radikální teorie reprezentace musí nutně vyústit ve zpochybnění
<i>konceptu pravdy</i> – zejména v oné klasické podobě
„pravdy jako shody výroku s realitou“: takový předpoklad
je pokládán za absurdní, protože prý nic takového jako na
poznávajícím subjektu nezávisle existující realita neexistuje,
takže „spor o pravdu“ není sporem kognitivním, noetickým,
poznávacím, ale primárně bojem mocenským. Je bojem v pravém
slova smyslu a v tomto boji se používá všech možných
zbraní – od vybroušené (nebo naopak vulgární) rétoriky (v
demokraciích) po mocenské donucení k přihlášení se
k Jediné Pravé Pravdě (v totalitních systémech). Na tomto
postmoderním předpokladu je jistě mnoho podnětného již tím, že
fenomén reprezentace v kognitivním smyslu byl spojen
s fenoménem moci (zejména u Derridy a Foucalta), ale i tím,
že se jasně prohlásilo, že reprezentace v noetickém a
politickém významu toho slova jsou úzce spřízněny: „Termín
reprezentace má také politickou konotaci, která je odvozena
z parlamentní rétoriky, kde se vztahuje k <i>fikci
demokratické reprezentace</i>, v jejímž rámci profesionální
lídři sociálně jednají (vykonávají moc) tak, jakoby jednali ve
jménu jiných, jež údajně reprezentují“ (c.d.: 266). Richard
Harvey Brown říká, že „spíše než upozorňovat na nemožnost
objektivity nebo jakési totální, úplné pravdy, je plodnější
porozumět podmínkám, za nichž je určité tvrzení nebo jednání
přijato jako objektivní, validní a legitimní. To, že nějaký
znak je ještě znakem pro něco jiného, může mít dalekosáhlé
politické důsledky, jestliže se totiž pohneme od Saussurovy
otázky <i>Co zastupuje co?</i> k Leninově otázce <i>Kdo
zastupuje koho? </i>a odtud k otázce <i>Jaké diskursivní a
kulturní praktiky by mohly podporovat nějakou osobu, která vlastně
zastupuje jenom samu sebe?</i>“<i> </i>(Brown, in: Brown, ed. 1995:
7). Ta věc má tedy dosti přísnou logiku: tak jako za znakem
nemusí být „nic“ (znak reprezentuje pouze to, co chceme, aby
reprezentoval), tak za onou zdánlivě parlamentně reprezentovanou
osobou či skupinou osob (obvykle voličů) nemusí být taky nic –
demokratická reprezentace se tak stává „skutečně“ (v rámci
této logiky či tohoto „diskurzu“) fikcí. Postmodernistické
myšlení ovšem vyprodukovalo dvě linie také v pojetí
reprezentace – linii „fikcionalistickou“ (reprezentace je
fikce, v horším případě vědomý ideologický podvod, např.
stanovisko Edmunda Morgana) a linii „rekonstruktivistickou“,
která chce dosáhnout (dnes samozřejmě zejména s pomocí
moderních technologií) nějaké formy přímé demokracie.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">6.
Celá postmodernistická konstrukce je ovšem nemyslitelná bez ještě
alespoň tří pojmů, které jsou jejími ideovými egidami –
interpretace, pluralismus a multikulturalismus. <i>Pojem interpretace</i>
je v jistém smyslu klíčový – povaha sociální reality a
způsob našeho jednání závisí na tom, jak skutečnost
interpretujeme. Ačkoliv idea interpretace vznikla původně mimo
politický kontext, totiž v literární vědě (zejména
přičiněním Umberta Eca), její přesah do sociologie a politické
vědy je evidentní: podobně jako je možný v podstatě
neomezený počet interpretací daného literárního díla<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote8sym" name="sdfootnote8anc"><sup>8</sup></a></sup>,
je „neomezený“ také počet interpretací politických fenoménů.
Mnohost, pluralita možných interpretací (která nebyla obvyklá ve
starých dobrých časech modernity, o tradiční společnosti
nemluvě) zakládá ovšem také <i>významovou neurčitost</i> a
současně legitimizuje deprivilegovanost určitých diskursů. Jak
rozumět této jen zdánlivé slovní šarádě? Takto: „Protože
určitost není možná, protože neexistuje žádná pravda a
protože všechny interpretace jsou více či méně zajímavé, musí
být také všechny názory brány stejně vážně: odtud plyne
<i>radikální egalitarismus</i> postmodernity a neustálé
podněcování k politické participaci“ (Botwinik 1990:<i>
</i>140)<i>. </i>Na jedné straně je tento politický postoj
(dokonce étos) sympatický – zrovnoprávňuje všechny diskursy,
všechny interpretace, všude hledá něco „zajímavého“, co
mohlo být případně opomenuto atd., na druhé straně v sobě
skrývá latentní nebezpečí, že se totiž bude <i>přikládat
relevance opravdu všemu</i> – pitomostmi počínaje a nebezpečnými
extremními bláboly konče. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Postmodernita tak uměle <i>zvýznamňuje</i>
i to, co by mělo projít bez povšimnutí a nezřídka, ba téměř
zpravidla soustřeďuje pozornost na to, co je fakticky irelevantní.
Oprávněná otázka, kterou každý cvičený postmodernista položí,
pak zní – a odkud právě ty víš, co je „objektivně
relevantní“ a co je „pitomost“ nezasluhující nejmenší
pozornosti? Přímo odpovědět se nedá – protože sociologie (a
sociální vědy obecně) dávno vědí alespoň to, že existuje
rozdíl mezi tím, co je „skutečně důležité“ a co za
důležité pokládají lidé: od dob Millsovy <i>Sociologické
imaginace </i>víme, že mezi historickými událostmi a osobními
problémy může být, ale nemusí být spojitost. Tedy – nejde o
pseudoproblém, ale o nebezpečí, které spočívá v degradaci
(„deprivilegizaci“) vědeckého poznání, jež se snaží
hierarchii relevance ve sféře sociálních faktů ustavit. Tento
těžký, smrtelný hřích modernity chce postmodernismus napravit
vymýtáním ďábla belzebubem: kritériem relevance se stává
„aktér sám“ a co nad to jest, od zlého jest.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; margin-left: 0.64cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">7.
Pluralita interpretací zakládá a zčásti zdůvodňuje
<i>postmodernistický pluralismus </i>a velmi obecně taky ideu
<i>multikulturalismu</i>, jež jsou obě na první pohled
nezpochybnitelné (bylo by „politicky nekorektní“ zpochybnit
názorovou pluralitu a soužití odlišných kultur, to jistě),
současně však vykazují znak, který je pro postmodernu typický -
<i>postmoderní myšlení je na jedné straně ideologií a teorií
ambivalence a na druhé straně je současně samo bytostně
ambivalentní,</i> což v tradičním jazyce znamená asi toto:
každý fenomén naší doby vykazuje takové znaky, že o něm
můžeme současně (ta současnost je podstatná!) vyslovit soud
pozitivní i negativní a zaujmout k němu emocionální
stanovisko kladné i záporné, což platí o <i>postmoderním
myšlení samotném</i>, neboť téměř o každé ideji v rámci
postmoderního diskurzu můžeme prohlásit, že „má racionální
jádro“, ale že je současně (z nějakého hlediska)
nepřijatelná. Pluralismus sám o sobě je jistě názorovým i
politickým ideálem, <i>absolutizovaný pluralismus </i>ale téměř
nevyhnutelně vede k anarchii – ve vědě i v politice.
Postmodernisté nikdy nepřijmou ideu, že například věda není
„demokratická instituce“ v tom smyslu, že by se tam mohla
(ba snad měla) prezentovat všechna myslitelná stanoviska –
některá jsou prostě z hlediska „normální vědy“ (Thomas
Kuhn) nepřijatelná, některé alternativy jsou dokonce nebezpečné
(například v medicíně). Podobně nejednoznačně se věci
mají s multikulturalismem, který se někdy mytologizuje do té
míry, že vede ke zkreslování historických skutečností. Ale o
tom jindy a jinde.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Na závěr připomeňme
hrůznou, ale vážnou myšlenku francouzského filozofa
Lipovetského, který ve slavné <i>Éře prázdnoty </i>konstatuje,
že „postmoderní osobnost je fundamentálně antidemokratická“…</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="font-style: normal; margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Povaha české politiky v postmoderním světě</span></b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nechceme-li propadnout
mýtu, že čeští politikové jsou ve své většině vzděláni ve
společenských vědách natolik, že ve vlastní politické praxi
uvádějí do života postmoderní teorie, musíme formulovat jednu
poměrně silnou, ale pravděpodobnou hypotézu.
</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pod pojmem <i>postmodernita
</i>se rozumí několik odlišných fenoménů, zejména</span></div>
<ol>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">charakteristika
určité <i>epochy,</i> která se liší v některých
podstatných znacích od epochy předchozí (tedy od modernity),
</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">určitý <i>myšlenkový
(kognitivní) styl</i>, určité „paradigma“ poznávání světa,
které zpochybňuje některé stereotypizované představy o
realitě, o povaze pravdy, o podstatě vědy, o roli metody atd.,
</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">osobitý <i>životní
styl</i>, který odpovídá zejména aktuálnímu vývojovému
stadiu spotřební (konzumní) společnosti s jejími moderními
komunikačními, informačními a reprodukčními technologiemi a
který se projevuje v nových formách interpersonální
komunikace a konečně
</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">určitá <i>specifická
mentalita,</i> která je „novým postojem ke světu“, mentalita
výrazně individualistická, hedonistická, antiheroická,
permisivní a antiautoritativní.</span></div>
</li>
</ol>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tato <i>specifická
postmoderní mentalita</i> se utváří jako průnik řady
sociálních, ekonomických, technologických, komunikačních a
psychologických faktorů spontánně, „neřízeně“,
„neprogramovaně“ – není prostým výsledkem záměru,
sociálního inženýrství ani politicky či ekonomicky motivovaného
importu, jakkoliv právě tento činitel jako jeden z hybatelů
konstituce postmoderní mentality nelze podcenit. Jinými slovy –
postmoderní mentalita se jeví v mnoha ohledech jako
<i>„amerikanizace“ životního stylu</i> a do jisté míry jí
nepochybně je (proto se mluví „žertovně“ i vážně o
mcdonaldizaci, hollywordu atd.), není však na tuto svou viditelnou,
manifestní dimenzi redukovatelná.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je spíše – a zejména
ve světě politiky – něčím, co připomíná <i>epistémé </i>ve
významu, který tomuto pojmu dal Michel Foucault: jde o kulturní
atmosféru, která disponuje určitými specifickými kulturními
(dorozumívacími) kódy, jež ji odlišují od atmosféry předchozí
epochy<sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote9sym" name="sdfootnote9anc"><sup>9</sup></a></sup>,
která komprimuje historickou zkušenost a reinterpretuje ji (nebo ji
– to spíše – ignoruje), která se vyjadřuje specifickým
jazykem a osobitě (většinou kriticky a distancovaně) se vztahuje
k dosavadní tradici, která vytváří určité myšlenkové
stereotypy, jež jsou ale srozumitelné jen a jen v jejím
rámci: <i>epistémé</i><b> </b>nazírané zvnějšku“, případně
– což je přesnější – z pozice jiného <i>epistémé</i>,
je de facto nesrozumitelné. Elementární demonstrací může být
kulturně politické milieu (ostýchám se mluvit o <i>epistémé</i>,
ačkoliv není ani zde důvodů se tomu pojmu úplně vyhýbat)
totalitního režimu: jeho „kulturní kódy“ přestávají být
srozumitelné a kontexty, v nichž jsou situovány určité
aktivity, které překračují dobové režimní omezení (například
Šostakovičova hudba), přestávají sloužit jako klíč
k porozumění danému fenoménu.<sup><sup><a class="sdfootnoteanc" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote10sym" name="sdfootnote10anc">10</a></sup></sup></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><sup><br /></sup></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Naše doba není a nemůže
být výjimkou. Jestliže podám zkratkovitou charakteristiku
<i>postmoderní dimenze české politiky</i>, pak nikoliv proto,
abych dehonestoval „demokratické výdobytky“, ale abych ukázal,
jak je možné – ze sociologického hlediska – poměrně
přirozeně vysvětlit jevy zdánlivě nepochopitelné. Jaké jsou
tedy charakteristické rysy české politiky – pokud a nakolik jsou
produktem a součástí <i>postmoderního epistémé?</i></span></div>
<ol>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Narcisismus:</i>
Postmoderní mentalita je bytostně narcistní, postmoderní člověk
chce být viděn a chce být viděn v tom nejlepším nebo
aspoň v nějakém výjimečném světle . Demonstroval to před
lety Christopher Lasch, který doložil, že „být znamená být
viděn“, což platí pro všechny oblasti sociálního života bez
výjimky, v každé oblasti tato deviza prochází pouze
specifickými transformacemi (ve vědě například platí poněkud
prostoduché <i>publish or perish</i>). Česká politika jako každá
politika provozovaná v postmoderní době je primárně
politikou mediální, je politikou dělanou pro média a médii.
Právě proto se vede zápas o to, kdo bude častěji v tom či
onom publicistickém pořadu, přičemž pramálo záleží na
obsahu sdělení: podstatná je <i>image</i>, to, aby „politik“
dobře vypadal, aby byl sympatický atd.</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Bulvarizace:</i><b>
</b>Logickým důsledkem narcistního postoje je i ochota nechat
nahlížet do svého soukromí. Každá bulvarizace se dá využít
a „kapitalizovat“: z největšího zostuzení lze vytloukat
politický kapitál. Ale odtud také plyne <i>obsahové
vyprazdňování politického diskurzu, </i>protože o obsah nejde –
lze se spolehnout na to, že je důležité býti viděn (pokud
možno v mediálně atraktivní situaci), nikoliv býti slyšen,
protože mediální působení má své zákonitosti, jimž se obsah
sdělení snadno podřizuje.</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Adolescentní
populismus:</i> Dominantní role médií si přímo vynucuje, aby
politik komunikoval s veřejností jako se souborem nedospělců.
Lze doložit, že myšlenka, že postmoderní společnost směřuje
k tomu, aby adorováním mládí jako absolutního ideálu na
straně jedné a vytěsňováním existenciálních otázek (zejména
smrti) na straně druhé vytvořila bytost, která nejenže nikdy
nebude dospělá, ale která nikdy <i>nebude chtít</i> dospět.
Vysvětlení je prosté: dospělost je v podstatě totožná
s odpovědností a adolescence naopak s hravou nezralostí.
A postmoderní společnost je hravá – „ludická“.
Adolescentní publikum (ve smyslu mentální nezralosti, nikoliv
biologického věku) samozřejmě bytostně nesnáší vážná
témata a zejména o nich odmítá dlouhodobě uvažovat: diskusi o
Benešových dekretech ale nemůže kompenzovat seberafinovanější
klipová kultura. Ba co víc, v adolescentní populaci se lze
spolehlivě spolehnout na nespolehlivost paměti: adolescent ji
dokonce ani nemá – kde by ji vzal?
</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Hodnotový
relativismus:</i> Přijmeme-li jako východisko postmoderní
představu hodnotového relativismu (lhostejno zda umírněného
nebo radikálního), pak je nesmírně obtížné kohokoliv silně
motivovat k aktivitě, která by směřovala – řečeno
modernistickým slovníkem – k „naplnění nějaké ideje“.
Není velkých idejí (v Lyotardově dikci: skončila velká
vyprávění jako legitimizační akty pro heroický modus života),
není tedy ani velkých cílů a není proč bychom si měli cokoliv
odříkat, v čemkoliv se omezovat, protože smysl má jen a
jen dnešek a tak „velká slova“ znějí dutě, dokonce i ta,
která nejsou ani velká, ani dutá… Jenom nemáme čas a chuť je
soustředěně poslouchat.
</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Fragmentárnost a
krátkodechost</i>: Zygmunt Bauman věnoval značnou část svého
pozdního díla tématu „fragmentarizovaného života a světa“
nikoliv pouze proto, aby tento fenomén konstatoval, ale aby k němu
našel adekvátní alternativní životní strategie. Nakolik uspěl
v teorii, lze dnes ještě těžko posoudit, naší „žitou
skutečností“ je však nepochybně svět, který nemá „osu“,
svět bez nebes a svět jakéhosi bezčasí, svět, který nezná a
nechce znát dlouhodobé perspektivy, životní a sociální vize a
nedejbože strategické plány… I kdybychom se v nejvyšší
myslitelné míře chtěli vyhnout moralizování (například
úvahám typu, že život individua i společnosti bez dlouhodobé
vize je pouhým animálním reagováním a nikoliv „weberovským“
jednáním, jež je vždycky definováno záměrem a cílem),
nemůžeme popřít, že nechuť k dlouhodobosti a
„systémovosti“ (celkovosti, komplexnosti) je značně obecná a
projevuje se v neposlední řadě v tom, že stranické
politické programy jsou si tak podobné. Jejich podobnost nevyplývá
pouze z toho, že všechny reagují na v zásadě tutéž
sociálně-ekonomickou situaci, ale také z toho, že nedokáží
nabídnout alternativní „scénáře“, protože jim dlouhodobá
časová dimenze prostě chybí: je ostatně zčásti zabudována
v tom, že politické subjekty se chovají „od voleb
k volbám“, že „časový horizont“ jejich uvažování
je do značné míry limitován rytmem politického času. V tomto
a jedině v tomto smyslu žijeme „na konci dějin“ ve
Fukuyamově smyslu: neřešíme „velké problémy“ (jakoby
nebyly), pečujeme – řečeno s Voltairovým Candidem – o
svou zahrádku, jako bychom již žili v nejlepším z možných
světů.</span></div>
</li>
<li><div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Vulgarizace</i>:
Masaryk jistě do postmoderního kontextu nepatří, ale přece jen
připomenu jednu z jeho nejméně známých prací, totiž jeho
studii <i>O slušnosti v Čechách</i> z roku 1925, kterou
psal nepochybně z vnitřní potřeby – uvědomoval si totiž,
jak důležitá je pro demokracii slušnost ve všech podobách a ve
všech společenských, zejména veřejných souvislostech: „Buď
se lidé spravují násilím a násilností nebo nenásilím,
rozumem a slušností. Spolužití vyžaduje, abychom dbali citů
jiných lidí, abychom jejich citů neuráželi; chceme, aby se lidé
s námi cítili dobře, chceme, aby lidé vůči nám byli milí
a příjemni a tudíž musíme být milí a příjemní také jim…
Není rozdílu mezi morálkou tzv. větší a menší“ (Masaryk
1992: 439). Výrazná, pro postmodernismus příznačná tendence
egalitarizovat zejména v oblasti umění (konec rozlišování
mezi „vysokým uměním“ a masovou kulturou, jak jej pozorujeme
v tzv. <i>cultural studies</i> dokonce jako filozofický,
estetický a etický kánon) se nutně projevuje i v oblasti
veřejné morálky. Demokracie není jenom politická forma, ale
taky mravní norma – řečeno aforisticky: průnik vulgárnosti
z oblastí původně periferních téměř do centra soudobého
politického diskurzu (kde je například zamlčování, dokonce
lhaní, podvádění jeho jakoby organickou součástí, která už
nikoho příliš neudivuje) je jejím vážným ohrožením.</span></div>
</li>
</ol>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; page-break-after: avoid; text-align: justify;">
<i><b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Slovo
závěrem</span></b></i></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Vyznívá-li naše
uvažování o demokracii v postmoderních časech poněkud
pesimisticky, není to proto, že bychom si nevážili toho, co máme
a čeho se nám tak dlouho nedostávalo – svobody slova, projevu a
jednání, otevřené veřejné sféry, práva shromažďování a
participace na věcech veřejných. Naopak – s úctou k těmto
<i>nesamozřejmým hodnotám</i> vyjadřujeme názor: postmoderní
doba je dobou vnitřně rozpornou, která právě proto umožňuje,
připouští a dokonce vyžaduje volbu. Aby ta volba byla rozumná,
perspektivní a masarykovsky slušná, musíme své době aspoň
trochu rozumět. To je jediný, skromný smysl tohoto příspěvku.</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Literatura:</span></b></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Baudrillard, J. 1983.<i>In
the Shadow of the Silent Majorities.</i> New York: Semiotext(e)</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Beck, U. 1998. <i>Democracy
without Enemies.</i> Cambridge U.K.: Polity</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bertens, H. 1995. <i>The
Idea of Postmodernism: A History.</i> London – New York: Routledge</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Brown, R. H. 1995.
<i>Postmodern representations: Truth, Power and Mimesis in the Human
Sciences and Public Culture.</i> Urbana and Chicago: University of
Illinois Press</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Bourdieu, P. 2002. Od
vůle jednotlivce k „vůli veřejné“. In: <i>Prostor</i>, 53,
89-97</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Botwinik, A. 1990.
<i>Skepticism and Political Participation. </i>Philadelphia: Temple
University Press</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Davydov, J. N. 2001.
Patologičnost sostojanija postmoderna<i>.</i> In: <i>Socis</i>, No
11, 3–12</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jirásek, J. 2002.
Demokracie nebaví<i>.</i> In: <i>Prostor</i>, 53, 12-17</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Jonin, L.G. 2000.
<i>Sociologija kultury: puť v novoje tysjačeletije.</i>
Moskva: Logos</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Lyon, D. 2002. <i>Ježíš
v Disneylandu. Náboženství v postmoderní době. </i>Praha:
Mladá fronta</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Masaryk, T. G. 1992. O
slušnosti v Čechách<i>.</i> In: <i>Masarykův sborník</i>
VII, Praha: Academia</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Nebeský, J. J. K. 2002.<i>
</i>Vůle k ab/normalitě.<i> </i>In: <i>Biograf</i>, No 26,
25-38</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Panarin, A. S. 2000.
<i>Iskušenije globalizmom. </i>Moskva:<i> </i>Ruskij nacionalnyj
fond</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rosenau, Pauline Marie.
1992. <i>Post-modernism and the Social Sciences: Insight, Inroads and
Intrusion.</i> Princeton, N.J.: Princeton University Press</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Sim,S. (ed.). 2001. <i>The
Routledge Companion to Postmodernism.</i> NewYork – London:
Routledge</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Staniszkis, Jadwiga.
2001. <i>Poststalinizm.</i> Warszawa: Slowo – obraz – terytoria</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">O´Sullivan, T. et al.
1996. <i>Key Concepts in Communication and Cultural Studies. </i>London
– New York: Routledge</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Todorov, T. 1996. <i>Dobytí
Ameriky: Problém druhého.</i> Praha: Mladá fronta</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Ulč, O. 2002.
Postmodernismus, politická korektnost a socha hasičů<i>. </i>In:
<i>Prosto</i>r, 53, 29-32</span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div id="sdfootnote1">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote1anc" name="sdfootnote1sym">1</a>
Nejlepší, ale nepříliš čtivou analýzu postkomunismu podala
polská socioložka Jadwiga Staniszkis (2001), která přesvědčivě
dokládá, že „pád komunismu byl revolucí shora“ – se všemi
následky, jež tento typ revoluce s sebou nese.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote2">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote2anc" name="sdfootnote2sym">2</a>
Rozlišuji společnost dostatku, v níž žijeme nyní – kdy
většina (či aspoň značná část) populace je dostatečně
saturována nejen základními, ale i „nadstandardními“
produkty (je to – negativně řečeno – společnost, v níž
se na pomeranče nestojí fronty a v níž na džínsy není
třeba tuzexových bonů), od konzumní společnosti, v níž ve
struktuře spotřeby začíná dominovat tzv. demonstrativní
spotřeba, kterou klasický sociolog Thorstein Veblen
charakterizoval tím, že už nejde o to nakupovat to, co potřebuji,
ani o to, abych doložil svůj vysoký sociální status, ale o to,
abych prostě měl to, co se právě nosí a abych nezaostal „za
Jonesovými“ (Novákovými, Potměšilovými, Kakabusovými…).</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote3">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote3anc" name="sdfootnote3sym">3</a>
Právě těmito atributy – konzumním způsobem života a novými
technologiemi – definuje „měnící se společenské podmínky“
také David Lyon (2002: 15), který podobně jako já má za to, že
postmodernismus se týká především „intelektuálního a
estetického rozměru života“, rozumíme-li oběma pojmům –
kultura a estetika – dobře a dostatečně široce.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote4">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote4anc" name="sdfootnote4sym">4</a>
Idea „konce dějin“ není nová: to, že se dnes spojuje se
jménem amerického politologa Fukuyamy a jenom s ním, dokládá
pouze naši nevzdělanost: o konci dějin inspirován Hegelem mluvil
francouzský filozof Alexander Kojève
(jak se později ukázalo – agent KGB) a na něho navazuje
Baudrillard. Proto ten rok 1983.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote5">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote5anc" name="sdfootnote5sym">5</a>
Používám uvozovek nikoliv proto, že snad nesdílím představu,
že jsme žili v totalitním režimu, ale proto, že „pozdní
totalitarismus“ měl se stalinským totalitarismem už opravdu jen
málo společného – odtud také ona trestuhodná nostalgie po
„báječných letech pod psa“, jak nám je prezentují jinak
roztomilé Pelíšky… Právě, že roztomilé.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote6">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote6anc" name="sdfootnote6sym">6</a>
Nezapomeňme, že postmodernismus má dvě základní verze:
afirmativní, kategorickou, která žene postmoderní premisy do
krajnosti, a skeptickou, umírněnou, která vidí v každé
postmoderní tezi „obě strany“, dobrou i problematickou, a
zejména upozorňuje na možné negativní důsledky postmoderního
radikalismu. Budu zde pracovat s onou trochu karikovanou verzí,
aby věc byla názornější. Nejsem v tom ovšem sám –
někteří autoři, i čeští, vidí v postmoderním myšlení
zplozence pekla – třebas Jiří Krupička, František Koukolík
nebo Ota Ulč (žije v USA). V tom jsou zajedno – aniž
si to přejí – s ruskými kritiky postmodernismu, kteří
v něm vidí „zločinnou ideologii globalismu“.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote7">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote7anc" name="sdfootnote7sym">7</a>
O tom, že sadomasochismus je fenomén téměř „masový“,
svědčí i analýza, kterou provedl mladý autor „zajímající
se o sociologii“ J. K. Nebeský, jenž zkoumal fenomén BDSM
(oficiální zkratka fenoménu) na internetových stránkách.
Příznačně nazvaný článek Vůle k abnormalitě je
následován replikou pod ještě příznačnějším názvem –
Majorita neexistuje a abnormalita je jenom slovo (srv. Nebeský
2001). Titulky samy neříkají vše, ale v klipové
postmoderní době říkají možná více, než chtějí.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote8">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote8anc" name="sdfootnote8sym">8</a>
Jistá omezení samozřejmě existují, ale do těchto fines nemá
smysl vstupovat: každé literární dílo (ale i sociální fakt)
může být interpretováno sice různě, ale vždycky jen
v určitých mezích – ony meze vymezují „smysluplnost“
interpretace. Vystoupení předsedy vlády můžete interpretovat na
sto možných způsobů, ale nemůžete je interpretovat úplně
mimo politický (literární, „textový“) kontext.
</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote9">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote9anc" name="sdfootnote9sym">9</a>
Např. kulturním kódem, jímž se vyjadřoval citový vztah, byl
donedávna Máchův Máj, dnes jím ani zdaleka není. Jsou jím
texty populárních písniček, klipové slogany a esemeskové
„zprávy“ dokonce v podobě grafických (poněkud
infantilních) zkratek.</span></div>
</div>
</div>
<div id="sdfootnote10">
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><a class="sdfootnotesym" href="http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=585140733520930675#sdfootnote10anc" name="sdfootnote10sym">10</a>
Názorným příkladem je slavný román Josefa Škvoreckého:
některé velmi žertovné partie, například jak důstojnické
paničky skládají zkoušky na Fučíkův odznak, přestávají mít
s odstupem času smysl (i vtip), protože téměř nikdo už
neví, co to Fučíkův odznak vlastně byl.</span></div>
</div>
</div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-31727823710311807072018-05-26T16:07:00.003+02:002020-03-22T17:16:40.502+01:00Daniel Szabó: Teorie politické a sociální spravedlnosti na základě společenské smlouvy<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="MsoNormal" style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_DVAofWjUIABmvTNbhy2uKlr11COSEhiq4U8YhbVwbZXOSFpxYCrj7vJiP4saqFDQpX1mGROW0eyYpi7m_TNhOzcjHmGDgYCSYKsw71R4ztQjTBoxfyoEzVLMR3JkYOGx02rGSBAeRWAy/s1600/IMG_20180224_135330.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="905" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_DVAofWjUIABmvTNbhy2uKlr11COSEhiq4U8YhbVwbZXOSFpxYCrj7vJiP4saqFDQpX1mGROW0eyYpi7m_TNhOzcjHmGDgYCSYKsw71R4ztQjTBoxfyoEzVLMR3JkYOGx02rGSBAeRWAy/s320/IMG_20180224_135330.jpg" width="181" /></a></div>
<span style="color: #444444; font-size: large;"><b><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /></span></i></b></span>
<span style="color: #444444; font-size: large;"><b><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /></span></i></b></span>
<span style="color: #444444; font-size: large;"><b><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /></span></i></b></span>
<span style="color: #444444; font-size: large;"><b><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">"Ducha doby nelze postihnout kategoriemi lidského
rozumu."</span></i></b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"> </span><span style="line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="color: #444444; font-size: large;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-size: large;"><span style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><b>C. G. Jung</b></span></span><span style="line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">Vyprázdněnost politických stran a absence idejí
nás vede k otázkám. Mnoho lidí pochybuje o smyslu ekonomického, společenského a
politického systému, ve kterém žijí. Ztráta jistot, udržujících rovnováhu.
Hledání odpovědí, které odhalují souvislosti mezi pojmy jako <i>demokracie</i>, <i>svoboda</i>, <i>spravedlnost</i>, <i>volnost</i>, <i>rovnost</i>. <b><i>Pospolitost</i></b> jako
společenský systém, který zahrnuje potřeby celku i každého svého </span><span style="color: #444444; font-size: large;">člena. </span><b style="color: #444444; font-size: x-large;"><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">Demokracie</span></i></b><span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"> jako míra moci rozhodovat o pravidlech,
podle kterých budou lidé žít. <b><i><span style="mso-bidi-font-weight: normal;">Svoboda</span></i></b>,
ve které </span><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">nám není bráněno
v uskutečňování naší vůle. Nebrání nám v tom nikdo jiný, ani
nebráníme sami sobě. <span style="mso-bidi-font-weight: normal;"></span><b><i><span style="background: white; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">Rovnost</span></i></b></span><span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"> zacházení se všemi stejně. Jsme si rovni
před Bohem? Lze chápat jen v souvislosti s konečností života –
smrt. Daleko více jsme si rovni v rovinně zákonné, občanské a
právní. <i>Rovnost</i> jako utilitarismus – z morálního
hlediska má největší význam užitek a štěstí, oboje v maximální
míře. Pojem rovnosti úzce souvisí s pojmy jako <span style="mso-bidi-font-weight: normal;">dostatek</span> nebo <span style="mso-bidi-font-weight: normal;">sebeúcta. </span><b><i><span style="mso-bidi-font-weight: normal;">Spravedlnost</span></i></b> jako
práva a povinnosti. <b><i><span style="mso-bidi-font-weight: normal;">Volnost</span></i></b> vnímaná
ve smyslu fyzického pohybu, nebo také ve smyslu neoliberalismu - </span><span style="background: white; color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">laissez-faire. </span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: large;">
<span style="line-height: 150%;"></span><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt; text-align: justify;">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<h2 style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-size: large;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">Stručný prolog jako nahlédnutí na základní
pojmy bytí, nás přivádí ke společenské smlouvě. Paktu, který uzavíráme v rovině
politické i sociální. Často nemá ani formu písemného závazku, ale jen jakousi
nepsanou šablonu souborů a pravidel, které se udržují na základě společenského
konsenzu. Pokusme se podívat na společenskou smlouvu, tak jak se utvářela v
historii času a dějin. </span></span></span></h2>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<b style="text-indent: -18pt;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></b>
<b style="text-indent: -18pt;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></b>
<b style="text-indent: -18pt;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></b>
<b style="text-indent: -18pt;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Svoboda
a rovnost</span></span></b><br />
<b style="text-indent: -18pt;"><span style="line-height: 150%;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="line-height: 150%;"><span style="mso-spacerun: yes;">Uskutečňovat </span></span></span><span style="line-height: 150%;">spravedlnost v pravém slova smyslu, se v dějinách nepodařilo nikomu,
snad kromě Krista. Přitom se spravedlnost vyskytuje ve filozofii již od dob
Aristotela. Sociální a politické kontury pojmu spravedlnosti dostávají jasnější
obrysy až v 17. století díky Thomasu Hobbesovi. Rozmach zkoumání
spravedlnosti na základě společenské smlouvy přichází v 18. století díky
osvícenství. Pod pojmem <i style="mso-bidi-font-style: normal;"><b>společenská
smlouva</b></i> je třeba si představit „fiktivní koncept, který pomáhá vyložit a
zdůvodnit jisté uspořádání společenských vztahů. Dohodu mezi autonomními,
svobodnými a rovnými individui, která se zřeknou části svých soukromých práv ve
prospěch jimi zřízené či legitimované suverénní moci tak, aby byla trvale
zajištěna práva obecně žádoucí“ (Swift, 2005).</span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="color: #444444; line-height: 150%;"><b><br /></b></span></span>
<br />
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
</div>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Základní problém sociální spravedlnosti leží v napětí mezi <i>formální svobodou</i> a <i>materiální rovností</i>. Při konkrétním utváření systému sociální spravedlnosti jde o překonání tohoto napětí demokraticky přijatelným způsobem. <b>Prvním </b>způsobem je <i>liberální </i>a <i>neoliberální</i> tendence. Ta se snaží jménem formální svobody přenechat sociální spravedlnost svobodnému trhu a redukovat ji na ekonomickou spravedlnost výkonu. <b>Druhý</b> způsob je <i>ideou rovnosti v blahobytu</i>, který se zasazuje o co možná největší vyrovnání životní úrovně občanů. <b>Třetí</b> způsob je <i>liberální rovnost zdrojů </i>vycházející z teorie Johna Rawlse. Snaží se o vyrovnání startovních a základních podmínek občanského života.</span><br />
<span style="color: #444444;"><br /></span>
<span style="font-size: 22pt; line-height: 150%;"><span style="color: #444444;"><o:p></o:p></span></span><br />
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="color: #444444;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="line-height: 150%;"><b> </b></span></span><span style="text-indent: -18pt;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b> </b></span></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="text-indent: -18pt;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b>Absolutistická
politická filozofie Thomase Hobbese</b></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="text-indent: -18pt;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b><br /></b></span></span></div>
</div>
<div style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12.0pt; margin-left: 0cm; margin-right: 0cm; margin-top: 0cm; text-align: justify;">
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="color: #444444;"><b><i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 22pt; line-height: 150%;">
<!--[if !supportLineBreakNewLine]-->
<!--[endif]--></span></i></b><span style="font-size: 22pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="line-height: 150%;">Významným
novověkým filozofem, který se důkladněji zabýval <i style="mso-bidi-font-style: normal;">teorií společenské smlouvy</i> a detailně ji popsal, byl anglický
filozof Thomas Hobbes (1588-1679). Prvním Hobbesovým politicky laděným dílem
byly <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Základy</i> <i style="mso-bidi-font-style: normal;">práva přirozeného a politického</i> (první část tvoří slavné pojednání <i style="mso-bidi-font-style: normal;">O lidské přirozenosti</i>) z roku 1640.
Stěžejním Hobbesovým dílem v oblasti teorie společenské smlouvy je <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Leviathan</i> z roku 1651. Pro název
díla si Hobbes zvolil biblickou mořskou nestvůru, která mu symbolizuje
společnost, přesněji řečeno stát. Název díla sám o sobě vypovídá o tom, že jeho
teorie má k liberalismu daleko, jejím účelem totiž bylo zdůvodnit <i style="mso-bidi-font-style: normal;">panovnický absolutismus</i>.</span></span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%; text-indent: 35.4pt;"><span style="mso-spacerun: yes;"><br /></span></span>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%; text-indent: 35.4pt;"><span style="mso-spacerun: yes;">P</span>říčinami lidských
sporů, jež plynou z lidské přirozenosti, jsou vzájemná soupeřivost a touha
po slávě. Každý je každému nepřítelem, člověk je člověku vlkem. Tento stav,
Hobbesem nazývaný <i style="mso-bidi-font-style: normal;">stav přírodní</i>, v
němž vládne absolutní svoboda a egoismus. Zmíněný stav není uspokojivý pro
nikoho, dokonce ani pro ty nejsilnější, které může časem oslabit nemoc či
samotné stáří. V přírodním stavu tak žijí lidé se strachem o svůj život,
jsou osamělí a jejich život je ubohý. Hobbes dále rozděluje dva pojmy - <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozené právo</i> a <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozený zákon</i>. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Přirozené
právo</i> </span><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%; text-indent: 35.4pt;">j<span style="color: black;">e svoboda
každého člověka uplatňovat svou moc, jak sám chce, k zachování své vlastní
přirozenosti, to znamená svého vlastního života. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Přirozený zákon</i> je obecné pravidlo objevené rozumem, které člověku
zakazuje dělat to, co ničí jeho život nebo ho zbavuje prostředků nezbytných
k jeho zachování, a opomíjet to, pomocí čeho by se mohl nejlépe zachovat.</span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="line-height: 150%;">Přirozený stav</span></i><span style="line-height: 150%;"> je podle Hobbese válkou všech proti všem, je to stav, v němž
není žádných zákonů, lidé si dělají, co chtějí. Pokud lidé chtějí žít
v míru, musí opustit tento stav – musí se vzdát některých svých práv a
přijmout určité závazky v podobě zákonů. Jediným východiskem
z válečného stavu je <i style="mso-bidi-font-style: normal;">uzavření
smlouvy</i>, prostřednictvím které si lidé navzájem postupují svá práva za
účelem zajištění života. Člověk se některých svých práv vzdává a jiná odevzdává
ve prospěch druhých. Činí však z vlastní vůle, proto své rozhodnutí nemůže
již nikdy zrušit. Smlouvu tedy nelze svévolně zrušit, a v souladu se
třetím přirozeným zákonem by lidé měli sjednané smlouvy vykonávat. <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">K tomu, aby byly přirozené zákony dodržovány,
je třeba ustanovit nějakou veřejnou moc. Tedy stát, který bude dodržování
přirozených zákonů trvale vyžadovat, dohlížet na ně a trestat jejich
porušování. Důvodem, proč lidé zakládají stát je snaha vymanit se ze stavu
války. Tento stav trvá, pokud neexistuje žádná společná moc, která by
zajišťovala dodržování zákonů. Cílem státu je tedy vlastní bezpečí jeho občanů
– jedině stát umožňuje mír a právně chráněné vlastnictví lidí. Hobbes pokládal
za nejlepší formu státu monarchii. <o:p></o:p></span></div>
<h2>
<span style="color: #444444;"><br /></span></h2>
<h2 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-bookmark: _Toc292045596;"> Individualistická
sociálně - politická filozofie Johna Locka</span> </span></h2>
<div>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-bookmark: _Toc292045596;"><br /></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">Jeho
nejvýznamnějšími díly v oblasti politické filozofie byly spisy <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Dopisy o toleranci</i> (první vyšel roku
1689, druhý roku 1690, třetí roku 1692) a <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Dvě
pojednání o vládě</i> (1690). Vymezením <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozeného
stavu</i> se Locke zabývá ve <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Druhém
pojednání o vládě</i>. Jedná se o stav, který předchází vzniku jakékoliv
politické moci. Základní charakteristikou přirozeného stavu je dokonalá svoboda
jedince v řízení jeho jednání a nakládání se svým majetkem, a to
v mezích přirozeného zákona. V tomto stavu panuje rovnost lidí od
přirozenosti, a právě tato rovnost tvoří základ vzájemné lásky jednotlivců. V <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozeném stavu</i> není svoboda stavem
libovůle. Člověk sice má nekontrolovatelnou svobodu sám nad sebou a nad svým
majetkem, ale svobodu zahubit sám sebe či jinou osobu nikoliv. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<h3 style="margin-left: 0cm; text-indent: 0cm;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Lockova
smluvní teorie</span></h3>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">Základní nevýhodou <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozeného stavu</i> je, že při vzniklých
sporech chybí nestranný soudce. Každý je soudcem ve vlastní věci a výkon trestu
není příliš objektivní. Chybí moc, která by podporovala spravedlivý rozsudek.
Výsledkem je, že v přirozeném stavu trvá válečný stav, kdy se jedna křivda
oplácí další křivdou. Aby se lidé vyvarovali tohoto válečného stavu, vytvářejí
společnosti. Tento důvod pro vytvoření společnosti, tedy únik před válkou všech
proti všem, jež hrozí v přirozeném stavu, je u Locka a Hobbese stejný. U
Locka je navíc dalším důvodem pro vytvoření společnosti ochrana nezcizitelných
přirozených práv na život, svobodu a majetek, jež Locke v souhrnu nazývá
vlastnictví, a snaha lidí užívat své vlastnictví v míru a bezpečnosti. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">Pojetí lidských práv
u Locka je značně individualistické a má řadu nedostatků. Jednotlivce staví
mimo společnost, práva člověka vidí jako daná, neměnná, mající podobu nároků
jedince vůči společnosti. Locke nevidí a ani nemůže vidět nutnost vývoje
samotných lidských práv v průběhu dějin, nevidí odlišné pojetí práv v různých
třídních kodexech. Tyto nedostatky jeho myšlení jsou nejvýrazněji vidět na jeho
představě spravedlivého rozdělení majetku podle práce. <o:p></o:p></span></div>
<h2 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; mso-bookmark: _Toc292045597;"><br /></span></h2>
<h2 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-align: justify; text-indent: -18.0pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; mso-bookmark: _Toc292045597;"> Racionalistická teorie přirozeného práva Jean - Jacques
Rousseau</span></h2>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif";">Pojednání
o původu a příčinách nerovnosti mezi lidmi</span> - </i><span style="line-height: 150%;">toto pojednání
napsal Rousseau koncem roku 1753 a počátkem roku 1754. Jedná se o zdrcující
kritiku sociálních poměrů, které tou dobou vládly v předrevoluční feudální
Francii. Rousseau hledá a nachází příčiny sociální bídy v kultuře a civilizaci,
které podle jeho názoru činí člověka nešťastným. Hlavní příčinu politické a
společenské nerovnosti viděl Rousseau v soukromém vlastnictví. <span style="color: black;">Rousseau dokázal rozlišit dva druhy nerovnosti – jednu
nazývá <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozenou nebo tělesnou</i> (je
vytvořena přírodou a spočívá na rozdílnosti pohlaví, </span>věku, apod.). Druhou
nazývá <i style="mso-bidi-font-style: normal;">nerovností mravní či politickou</i>
(společenskou), protože závisí na jakési úmluvě a je schválena souhlasem lidí,
spočívá ve výsadách jedněch a omezení druhých. Rousseau dospěl
k přesvědčení, že společenská nerovnost mezi lidmi neexistuje odjakživa,
ale vznikla až s vývojem soukromého vlastnictví. <o:p></o:p></span></span></div>
<h3>
<o:p><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"> </span></o:p></h3>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><span style="mso-bidi-font-style: normal;">Teorie
společenské smlouvy dle Rosseaua<i><o:p></o:p></i></span></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><span style="color: #444444; mso-spacerun: yes;"> </span></span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">Teorií společenské smlouvy se Rousseau
zabývá ve svém díle nazvaném <i style="mso-bidi-font-style: normal;">O
společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva</i>, které dopsal
v roce 1761 ve Francii, v roce 1762 vyšlo v Amsterdamu první
vydání tohoto díla. Rousseau byl zastáncem koncepce společenské smlouvy jako
zdroje legitimity státu. Byl obhájcem rovnosti lidí, ostře kritizoval feudální
vztahy a despocii. Proti osvícenskému zbožštění rozumu, kultury a civilizace
vyzvedl přírodu a cit. <span style="color: black;">Za jedinou přirozenou
společnost považuje Rousseau <i style="mso-bidi-font-style: normal;">rodinu</i>.
Rodina je prvním vzorem státní společnosti – státu, přičemž hlava státu je
obrazem otce a lid je obrazem dětí. </span><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Opravdová demokracie podle Rosseaua je totiž
možná jen tam, kde neexistuje soukromé vlastnictví. Navíc je proti
přirozenosti, aby velký počet vládl počtu malému. Lid by tak musel být neustále
shromážděn a rozhodovat o věcech veřejných, což si lze jen těžko představit. <o:p></o:p></span></div>
<h1 style="margin-left: 53.4pt;">
<span style="color: #444444;"><br /></span></h1>
<h1 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; mso-bookmark: _Toc292045600;"><span style="mso-bidi-font-family: Verdana; mso-fareast-font-family: Verdana;"><span style="mso-list: Ignore;"><span style="font-stretch: normal; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; line-height: normal;"> </span></span></span>Liberální
politická filozofie Johna Rawlse</span></h1>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span><span style="line-height: 150%;">John Borden Rawls
(1921-2002), profesor harvardské univerzity, je považován za jednu z
nejvlivnějších osobností politického myšlení 20. století. Jeho dílo výrazně
oživilo a reformovalo celou politickou filozofii. Mělo vliv na morální a
sociální filozofii, politologii, právní vědu a zásadně ovlivnilo vnímání
spravedlnosti. Zásadní událostí, která na Rawlse silně zapůsobila, byla druhá
světová válka. Odsuzoval nacistické Německo a jeho spojence, a také svržení
atomové bomby na Hirošimu, které jako voják sám zažil. <o:p></o:p></span></span></div>
<h3>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; mso-spacerun: yes;"> </span></h3>
<h3>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Teorie spravedlnosti –
spravedlnost jako slušnost (férovost)</span></h3>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"> Teorií spravedlnosti se Rawls zabýval ve
své první knize <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Teorie spravedlnosti</i> (1971).
Tato kniha je Rawlsovým stěžejním dílem – jsou v ní shromážděny jeho
články a práce napsané za celkem dvanáct let. Hlavním předmětem tohoto díla je
tedy pojem <i style="mso-bidi-font-style: normal;">spravedlnosti</i>, dále zde
Rawls definuje <i style="mso-bidi-font-style: normal;">utilitarismus</i><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b>(štěstí a užitek jako morální hledisko),
se kterým v díle polemizuje, a také definuje podmínky tzv. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">původního stavu</i>, které jsou nezbytným
východiskem pro rozvinutí teorie společenské smlouvy v oblasti
spravedlnosti. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"> Rawls pokládá spravedlnost za základní
ctnost veškerých společenských institucí, na které jsou založena nedotknutelná
práva jednotlivců. Svou teorií navazuje na teorii společenské smlouvy 17.
století – neměl ambice přinést do oblasti teorie spravedlnosti nějakou novou
závažnou myšlenku, spíše se snažil o systematizaci myšlenek dřívějších
teoretiků společenské smlouvy. Jeho teorie je <i style="mso-bidi-font-style: normal;">teorií procedurální spravedlnosti</i>, kde hlavní otázkou je, na jakých
principech spravedlnosti se mohou svobodní a rozumní lidé v rovné výchozí
situaci shodnout. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="line-height: 150%;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></b><span style="line-height: 150%;">Rawls vychází
z tzv. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">původní situace</i><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b>či<b style="mso-bidi-font-weight: normal;">
</b><i style="mso-bidi-font-style: normal;">původního stavu</i>, kdy lidé,
svobodní, rovnoprávní a racionálně jednající, hypoteticky uzavírají
s ostatními lidmi společenskou smlouvu. To probíhá za tzv. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">závojem nevědomosti</i>, jelikož nikdo
z těchto lidí netuší, jaké místo bude v budoucí společnosti zaujímat,
nezná své třídní postavení nebo sociální status, zároveň ani nezná své vlastní
vlohy či schopnosti. Nezávisle na svých zájmech tak lidé rozhodují o
pravidlech, která by v budoucí společnosti měla platit pro všechny. Tím je
podle Rawlse zajištěna férovost jejich rozhodování a nikdo nebude zvýhodněn ani
znevýhodněn na základě přírodních daností či společenského statusu.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span>Rawls definoval i principy pro
jednotlivce ve společnosti. Těmito principy jsou v první řadě <i style="mso-bidi-font-style: normal;">princip slušnosti</i> a dále <i style="mso-bidi-font-style: normal;">princip přirozené povinnosti</i>. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Princip slušnosti</i> zavazuje k tomu,
aby člověk jednal v souladu s danými pravidly určité spravedlivé
instituce, pokud chce využívat výhody, které mu nabízí. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Princip přirozené povinnosti</i> se týká všech lidí a platí mezi nimi
nezávisle na institucionálních vztazích. Jedná se zejména o povinnost vzájemné
pomoci či povinnost neubližovat ani nepoškozovat druhou osobu, apod.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none; text-indent: 35.4pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;"> Fungování spravedlivé společnosti je založeno
zejména na politickém uspořádání společnosti, důležitými aspekty jsou svoboda,
tolerance a zákonitosti. Dobré společenské uspořádání tedy musí zajistit
odpovídající rozdělení všech práv a povinností a musí zajišťovat vhodné
rozdělování společenských statků pro své členy. Všichni členové dané
společnosti musí znát a uznávat stejné principy spravedlnosti a základní
společenské instituce musí tyto principy spravedlnosti obecně splňovat. Rawlsovo
společenské uspořádání zaručuje svobodu všem. Zaručuje, že i to nejhorší
společenské postavení bude přijatelné, každému se dostává uznání a nikdo není
nikomu pouhým prostředkem. Tím je zároveň zajištěna stabilita systému a smysl
pro spravedlnost. <o:p></o:p></span></div>
<h1 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></h1>
<h1 style="margin-left: 53.4pt; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="color: #444444; mso-bookmark: _Toc292045602;"> Shrnutí
a srovnání teorie společenské smlouvy </span></span></h1>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="line-height: 150%;">Přirozený
stav</span></i><span style="line-height: 150%;"> v pojetí Hobbese je čistě hypotetická
konstrukce, kde vládne libovůle. Z lidské přirozenosti plynou příčiny
sporů, které v přirozeném stavu vyúsťují ve válku všech proti všem. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Přirozený stav</i> v pojetí Locka<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b>je stavem rovnosti a svobody. Stav,
kde vládne přirozený zákon, který představuje rozum. V <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přirozeném stavu</i><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b>Rousseaua byl člověk dobrý, zlom nastal díky vynálezu železa a
zemědělství, člověk začal vyrábět více, než sám spotřeboval, což ve svém
důsledku zapříčinilo majetkovou nerovnost. <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Původní
stav</i> u Rawlse je stavem svobody a rovnosti mezi lidmi, který musíme chápat
jako čistě hypotetickou situaci. K jejím podstatným vlastnostem patří, že
nikdo nezná své místo ve společnosti, své třídní postavení, ani sociální
status, nezná své šance při rozdělování přírodních vloh a schopností. <a href="https://www.blogger.com/null" name="_Toc292045604"><o:p></o:p></a></span></span></div>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="mso-bookmark: _Toc292045604;"></span>
</span><br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b><span style="line-height: 150%;"><span style="mso-spacerun: yes;"> </span></span></b><span style="line-height: 150%;">Společným důvodem
pro vytvoření <i style="mso-bidi-font-style: normal;">společenské smlouvy</i> je
snaha o vymanění se ze stávajícího nevyhovujícího stavu. Výsledkem společenské
smlouvy je u všech představitelů teorie společenské smlouvy <i style="mso-bidi-font-style: normal;">stát</i><b style="mso-bidi-font-weight: normal;">.
</b>U Hobbese <i style="mso-bidi-font-style: normal;">společenskou smlouvou</i>
vzniká absolutní stát s neomezenou a nedělitelnou mocí. U Locka vzniká <i style="mso-bidi-font-style: normal;">občanská společnost</i> a stát, který má moc
omezenou (zákonodárnou). Rousseaua pro svou demokracii nepřipouští žádný systém
reprezentace v podobě zastupitelské demokracie a trvá na <i style="mso-bidi-font-style: normal;">přímé demokracii</i>. </span></span><br />
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="line-height: 150%;"><br /></span></span>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="line-height: 150%;"> Co se týče pozdějších vlivů představených teorií,
Hobbesovo myšlení mělo značný vliv na fašismus a nacismus, Locke ovlivnil různé
liberální a konzervativní směry, Rousseauovo<b style="mso-bidi-font-weight: normal;"> </b>dílo působilo na vývoj demokratické teorie, ale i
kolektivistických doktrín. Jeho myšlení ovlivnilo marxisty a anarchisty, ještě
později Novou levici a své kořeny u něj nachází socialismus. Rawlsova politická
filozofie ovlivnila jak moderní liberály, tak sociální demokraty. Na Hobbese,
Locka, Rousseaua a Rawlse navazuje von Hayekova teorie o nemožnosti sociální
spravedlnosti a Nozickovo pojetí spravedlnosti jako oprávnění. Na závěr nezbývá
než konstatovat, že naprostou sociální (ani žádnou jinou) spravedlnost nelze
docílit nikdy a pomocí ničeho. Je možno pouze pomocí různých teorií
společenských smluv, sociální spravedlnost ukotvovat ve společenském prostředí
a zlepšovat, rozvíjet a udržovat její pozici v kontextu geopolitických
změň počátku 21. století.<o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><span style="line-height: 150%;">Literatura</span></b><span style="line-height: 150%;">: <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">HEYWOOD, Andrew (2008): <i>Politické ideologie</i>. Plzeň: Aleš Čeněk.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">HEYWOOD, Andrew (2002): <i>Politologie</i>. Praha: Eurolex Bohemia.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background: white; line-height: 150%;">KREJČÍ, Oskar (2004):</span><span style="line-height: 150%;"> <i><span style="background: white;">Politická psychologie.</span></i><span style="background: white;"> Praha: Ekopress.</span></span><span style="line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; line-height: 150%;">RAWLS, John (1995): <i>Teorie spravedlnosti</i>. Praha: Victoria
Publishing.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="color: #444444; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">SWIFT, Adam (2005): <i>Politická filozofie: základní otázky moderní
politologie</i>. Praha: Portál.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-layout-grid-align: none; text-align: justify; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<div class="MsoListParagraph" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; mso-add-space: auto; mso-layout-grid-align: none; text-autospace: none;">
<span style="color: #444444;"><br /></span></div>
<br /></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-49235592097797733232018-03-15T14:15:00.000+01:002018-04-16T19:46:47.756+02:00DANIEL SZABÓ: Petr Dvořák na Kavčích horách aneb Kdo je tady ředitel?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-pr_k_2kXk3s/TotHHgAJbgI/AAAAAAAACys/dYvfBRIlJhI/s1600/images.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="214" src="https://1.bp.blogspot.com/-pr_k_2kXk3s/TotHHgAJbgI/AAAAAAAACys/dYvfBRIlJhI/s320/images.jpg" width="320" /></a><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span></span><br />
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Tento text vznikl ( v říjnu roku 2011) po volbě Petra Dvořáka do funkce generálního ředitel České televize. Po dvou letech (v roce 2013) jsem ho mírně upravil. Ani jsem nečekal, že bych se k němu, v roce 2018, vrátil. Vývoj kolem veřejnoprávní televizi mě přivedl k jeho opětovnému uveřejnění. Nestavím se na stranu hysterických obránců ČT, ani netoužím po privatizaci a kontrole ČT prostřednictvím NKÚ a lidu této země. Obojí je pošetilé a k smíchu. Snažím se o střízlivě kritický pohled na Českou televizi, ke které mám osobní i "citový" vztah.</span></span><br />
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Generální ředitel Petr Dvořák si "vydupal" v České televizi poměrně neotřesitelnou pozici spasitele. "Zatraktivnil" hlavní zpravodajskou relaci, udělal jakési personální přesuny, rozjel nový "dvojkanál" Déčko/ČTart a "přiblížil" ČT masovému divákovi. Je to opravdu úspěch a nenahradil kvalitu kvantitou?</span></span></div>
<br />
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Volba
Petra Dvořáka do funkce generálního ředitele České televize je spojena s mediální
hysterií, kterou lze nazvat „českým morálním kýčem“, jak ho popisuje Václav
Bělohradský. Média poukazují stále dokola na členství Dvořáka v KSČ, na
výši jeho platu, na sledovanost pořadů, kterou musí zvýšit. To všechno jsou
povrchní a pomíjivá témata, která zmizí během pár týdnů. Zůstane to podstatné,
kterým je propojení politické a ekonomické moci s veřejnoprávní televizí. Kdo
zná film Larse von Triera <i> Kdo je tady ředitel?</i> (</span><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif";">Direktøren
for det hele, 2006), </span><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">musí mít určité
obavy, aby se Dvořák neubíral cestou postavy Svenda Ekersberga (Jens Albinius)
alias Gambiniho s pověstnou šmouhou na tváři (nechť si každý sám dosadí,
co je šmouhou na tváři myšleno…).</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span><br />
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Pokud
nepřistoupíme na absurdní výkřiky českých médií v souvislosti s Českou
televizí, jaké praktikuje například redaktor Reflexu Petr Holec, který by „toho,
kdo pustil do vysílání hlavního veřejnoprávního kanálu seriál <i style="mso-bidi-font-style: normal;">Malý pitaval z velkého města</i>,
nejraději odsoudil“ (byť v nadneseném slova smyslu), můžeme se krátce
zamyslet nad mocenským propojením elit s veřejnoprávním médiem. Mediální
analytik Edward S. Herman a filozof Noam Chomsky definovali v roce 1988
ve své knize </span><i><b><span style="font-size: small;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Manufacturing Consent: The Political Economy of the Mass Media</span></span> </b></i><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">tzv. </span><b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">model propagandy</span></i></b><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">, složený
z pěti filtrů, které vnímáme jako filtry zpravodajství: <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">1.</b> <i><b>vlastnictví médií</b></i> – majitelé médií
kontrolují, vlastní a panují médiím; <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">2.</b>
<b><i>reklama a inzerce</i></b> – kvalita publika se nemusí odvíjet od jeho velikosti,
důležitější je jeho schopnost a ochota utrácet za inzerci, kdo dostane reklamu
a bude vydělávat; <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">3.</b> <b><i>výběr
informačních zdrojů</i></b> – PR výstupy rozhodují o zaměření a celkovém vyznění zpráv,
které média zprostředkují veřejnosti; <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">4.</b>
<b><i>negativní zpětná vazba </i></b>(kritika a nátlak na média) – jen subjekty, které
disponují mocí (vláda, politické strany, velké firmy), mají schopnost vyvíjet
nátlak, kterému se média často podřizují; <b style="mso-bidi-font-weight: normal;">5.</b>
<b><i>dominantní ideologie</i></b> – působí na pracovníky médií a na to, jak média pohlíží na
okolní svět a jak ho prezentují. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Úkolem propagandy je podprahově vyrábět
„souhlas“ mezi občany ve prospěch elit. Tento pojem <b><i>souhlasu </i></b>zavedli právě Herman a Chomsky
ve svém <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">modelu propagandy</i></b>, kde odhalují, jaký vliv mají média
v důsledku aktivit provozovaných v zájmu a ve prospěch elit.</span><span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">Elitami
rozumíme</span><span style="font-family: "times new roman" , "serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">vrcholné
představitele politické nebo ekonomické moci. Ve vyspělých demokraciích
západního typu pracují s propagandou, která využívá standardní techniky a
nástroje public relations. Tím se nám propojují <b>3.</b> (výběr informačních zdrojů )
a 5. filtr <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">modelu propagandy</i></b>. Pokud mluvíme o <b>5.</b> filtru modelu
propagandy, měli bychom si definovat pojem ideologie. Jedná se o „souhrnné
označení pro upravená a hotová myšlenková schémata, jichž se přidržují lidé,
kteří postrádají schopnost samostatně uvažovat a nejsou si jisti sami sebou“
(Adler, 1998: 80).</span><span style="font-family: "courier new"; font-size: 13pt; line-height: 150%;"> </span><span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-4vDHi3jX_qc/TotHLMkwMvI/AAAAAAAACyw/2BKTmSJ0HkI/s1600/five_filters.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="312" src="https://1.bp.blogspot.com/-4vDHi3jX_qc/TotHLMkwMvI/AAAAAAAACyw/2BKTmSJ0HkI/s320/five_filters.png" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;">Pojem
ideologie bezprostředně souvisí s diskurzem postkomunismu, který zkoumá se
svém textu Václav Bělohradský. Ten vidí vývoj v Česku po roce 1989 jako
„veřejný prostor, který ovládla norma - kdo není antikomunistou, je
komunistou“. Používá také termín spiknutí v souvislosti
s nejnebezpečnějším rysem polistopadového vývoje: „politika je spiknutí
proti veřejnosti spíše než jednáním ve jménu veřejnosti“. Tady je nutno
poznamenat, že Herman a Chomsky se termínu spiknutí, v <b style="mso-bidi-font-weight: normal;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">modelu
propagandy</i></b>, striktně vyhýbají. Bělohradského kritika antikomunismu je
věcná a jasná. „Žijeme v postdemokracii, která pro mě znamená především
to, že demokracie ztratila schopnost být kompromisem mezi hloubkou změn a
jejich legitimností – přijatelností pro všechny“ (Bělohradský, 2009: <i style="mso-bidi-font-style: normal;"><a href="http://www.novinky.cz/kultura/salon/184829-vaclav-belohradsky-od-realneho-socialismu-k-realnemu-kapitalismu.html"><span style="color: blue; text-decoration: none;">http://www.novinky.cz/kultura/salon/184829-vaclav-belohradsky-od-realneho-socialismu-k-realnemu-kapitalismu.html</span></a></i>).
Vedle pojmu postkomunistický antikomunismus definuje Bělohradský i tolik „oblíbené“
pojmy jako reálný socialismus „tenkrát by bylo nereálné snažit se podřídit
veřejnou lež pravdě našich soukromých životů“ a reálný kapitalismus, kde naopak
„nemá smysl bojovat o to, aby veřejná pravda byla pravdou i v našich
soukromých životech“. </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Všechny
ideologie se ocitají v rámci postmoderního diskurzu (postindustriální
společnosti a postmoderní kultury), o jehož pojetí vedli spor Jean-François<b> </b>Lyotard a Jürgen<b> </b>Habermas. Lyotardovo
pojetí postmodernismu chápe Habermas jako antimodernismus. Podle Lyotarda nemá
být umění ovládáno filozofickým či estetickým diskurzem. Habermas naopak vidí
podstatný vnitřní vztah mezi modernou a racionalitou v podobě oslabování
rozumu estetičnem. Naopak Michel Foucault chápe postmodernismus jako
nerovnovážný vztah mezi státem a jedincem. Diskurz se podle něj ukazuje jako
prostředek k prosazení moci. Což je důležité i pro Bělohradského interpretaci
postkomunismu, kterou nastínil ve svém eseji</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; margin-bottom: .0001pt; margin-bottom: 0cm; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-pSYmEMaLmyI/Ujc76UwJohI/AAAAAAAAGLs/CUxd8SnUeiI/s1600/1-1_9_4x_dvorak_mediafax.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="189" src="https://1.bp.blogspot.com/-pSYmEMaLmyI/Ujc76UwJohI/AAAAAAAAGLs/CUxd8SnUeiI/s320/1-1_9_4x_dvorak_mediafax.jpg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Generální ředitel Dvořák se bude v České televizi pohybovat ve dvou
rovinách, vytyčených Hermanem a Chomským. <b>Zaprvé</b> lze pozorovat těsné propojení
mezi <b>3.</b> (výběr informačních zdrojů) a <b>5.</b> (dominantní ideologií) filtrem </span><b style="font-family: Tahoma, sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><i>modelu
propagandy</i></b><span style="font-family: "tahoma" , sans-serif; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> (pokud bereme v potaz, že 1. a 2. filtr – vlastnictví a
reklama – jsou také v těsném sepětí). Samozřejmost, jaká panuje
v českých médiích, co se týče prezentace (hraničící s ideologií)
názorů jednotlivých politických stran a jejich přívrženců, je téměř neomezená.
Jako příklady nám mohou posloužit celostránkové prezentace politiků v tištěných
médiích formou rozhovorů, nebo prezentace politických stran a jejich představitelů
ve zpravodajství veřejnoprávních médií (Český rozhlas, Česká televize). <b>Zadruhé</b>
je zřejmé, z analýzy Bělohradského textu, jak uzavřená do sebe je tuzemská
politická, ekonomická a mediální scéna. Jak používá zjednodušující a odsuzující
(politici a novináři) slova a pojmy, která souvisí s velmi častou
neprofesionalitou a povrchností. Není proto překvapující, že veřejnost se potom
velmi těžko orientuje a rozeznává termíny jako postkomunismus, propaganda,
ideologie nebo diskurz. Úkolem Petra Dvořáka by mělo být také odpolitizování
(alespoň do určité míry) České televize a zprůhlednění dramaturgických plánů
jednotlivých kanálů. Což je skoro nemožný úkol pokud si uvědomíme, že rada ČT
je volená politickými stranami zastoupenými v Parlamentu. Právě proto by
se Dvořák měl na tento složitý úkol maximálně soustředit a vyvarovat se „experimentů“
s novým televizním kanálem pro děti. Zatím to vypadá, že Dvořák nebude
chtít jít cestou rizika, ale spíše klidnou alejí prověřených stromů, které mu
nezlomí vaz.</span><br />
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-family: "tahoma" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> Laskavému čtenáři nechám na posouzení, kam se Česká televize, během let, posunula. Ale ruku na srdce, jen pošetilec mohl čekat na ČTart kvalitní program a na Déčku něco inovativního. Proto není příliš pochopitelné, proč se mnoho "mediálních odborníků" diví tomu, že se nekoná žádné kulturní překvapení, ale že vznikla jen obyčejná nastavovaná kaše ČT2 a ČT24. Slovy Jaroslava Dietla "nemůžeme to míchat dohromady, nebo nám z toho vznikne bramboračka a nebudeme vědět z kterého konce talíře jí začít jíst"...</span><br />
<span style="background-color: white; font-family: "verdana" , "geneva" , sans-serif; line-height: 18px;"><br /></span>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-57319202043527709952018-03-13T12:00:00.000+01:002018-03-13T12:42:28.908+01:00DANIEL SZABÓ: Péče o duši aneb člověk - i to může znít hrdě / JAN PATOČKA / 1. 6. 1907 - 13. 3. 1977 /<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-_r_6PPu2Mis/WNOqSrlo6AI/AAAAAAAAVIw/ftGWM5arWvAfEv11HtRY56DKF4jVHJEVgCLcB/s1600/images.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="286" src="https://2.bp.blogspot.com/-_r_6PPu2Mis/WNOqSrlo6AI/AAAAAAAAVIw/ftGWM5arWvAfEv11HtRY56DKF4jVHJEVgCLcB/s320/images.jpeg" width="320" /></a></div>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Václav Bělohradský ve svém eseji <i>Člověk - to už nezní hrdě </i>(<a href="http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html?ref=boxD"><b><i>http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html?ref=boxD</i></b></a>) </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">rozděluje společnost do čtyř kategorií: posthegemonická, postsekulární, postdemokratická a postauratická (ztráta posvátné aury). Ponechme teď stranou možnou polemikou s Bělohradského kategorizací a zaměřme se na určitou jednotlivost, kterou je <i>péče o duši </i>člověka v postmoderní době. V návaznosti na to, si můžeme položit otázku, jak v takové společnosti pečovat o duši. Východiskem nám mohou být určitá "doporučení" Jana Patočky z jeho spisů </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><i style="mso-bidi-font-style: normal;">Přirozený svět jako
filosofický problém </i><span style="mso-bidi-font-style: normal;">(1992), <i>Péče o duši I.</i> (1996), <i>Kacířské eseje o filosofii dějin</i> (1990)</span><i style="mso-bidi-font-style: normal;">.</i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Habilitační Patočkova práce </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">Přirozený svět jako filosofický problém </i><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">sice pochází z roku 1936, ale pokud se ji budeme snažit chápat v dnešních souvislostech, může nám poskytnout nečekaná překvapení. Patočkova inspirace a spřízněnost s Husserlem a Heideggerem je tady zjevná. Patočka tvrdí, že „<i style="mso-bidi-font-style: normal;">problémem filosofie je svět vcelku“ </i><span style="mso-bidi-font-style: normal;">(Patočka, 1992: 36)</span>. </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Myšlení a
jazyk jsou pro něho neoddělitelnou součástí toho všeho, co se pokoušíme uchopit
jednotícím způsobem. Právě péče o myšlení a s tím spojená péče o jazyk, se v postmoderní společnosti vytrácí. Lidé proměnili svou "objektivitu" v zápas o kvantitu. </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Kvalita je zastoupena a zajišťována uzpůsobení
věcí každodenního užitku a našeho zacházení s nimi. Technokracie dosáhla vlády nad spiritualitou.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">Patočka nachází v Heideggerově analýze úzkosti "</span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">možnost okamžiku</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"> - skutečnost postavení před nic, protože úzkost neznamená nic než okamžik krize" (Patočka, 1990: 71). Východiskem z takového stavu krize je buď návrat zpět do světa, nebo odchod do stavu nehybnosti (hluboké nudy). Stav nehybnosti může být způsoben absencí vertikálního myšlení s důrazem na konzumní způsob života. </span></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">Největší nebezpečí, v péči o duši, spatřuje Patočka v "jednorozměrném životě ponořeném do hledání stále vyšší úrovně spotřeby, ve které ztratíme schopnost pečovat o duši" (Patočka, 1996). </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"> </span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Patočka v celém svém díle klade důraz na pojem vnějšek
(exteriorita). Ne tedy primárně na myšlení nebo existenci, ale na uznání lidské působnosti, která je jednou z daných součástí světa. Pokud se tedy zabýváme vnějškem, zabýváme se i vnitřními stavy duše (mysli). V tom spočívá celé jádro zmíněné péče o duši. Bytí na
světě je (mělo by být) neustálým přemýšlením o tom, jak má být člověk sám sebou. Tato potřeba volby často dělá člověka nešťastným. Ale není jiné cesty než rozpor neustálé rozhodnutelnosti, který musí člověk podstupovat. Krátce shrnuto by se celá Patočkova analýza "duše" mohla charakterizovat jeho slovy: </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">"Spravedlivý a pravdivý je však člověk tím, že se stará o duši. Starost o duši znamená, že pravda není jednou provždy dána ani není záležitost pouhého nazírání a přijetí vědomí, nýbrž celoživotní zkoumání myšlenkové - životní praxe" (Patočka, 1990: 92). </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"> </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">Pro Patočku není důležitá spontánnost a pocity, ale probuzení člověka k teoretickému myšlení. Proti pocitům staví Patočka fenomény, kterými by se měl člověk zabývat. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">S péčí o duši bezprostředně souvisí svoboda člověka, kterou vidí Patočka ve zvládnutí volby a zachování nároku na bytí v rámci své vlastní objektivity. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">Péče o duši je pro člověka vlastně nebezpečná, protože zpochybňuje jeho sebedůvěru. Duše je schopnost starat se o smysl celku, ne pouze o uspokojení v jednotlivostech. Není tedy příliš důležitý krátkodobý roztříštěný cíl, mnohem podstatnější je dlouhodobý ucelený postup.</span><br />
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Co je tedy pro dnešní péči o duši naprosto klíčové? Otázka - <i style="mso-bidi-font-style: normal;">cogito.</i> Ta představuje v dějinách filosofie problém myšlení. Myšlení<i style="mso-bidi-font-style: normal;"> </i>se od dob Descarta stalo hlavním zájmem filozofie, pro </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">svůj proces
uvažování o jsoucnu a sobě samém. Čím je tedy člověk, potažmo jeho duše? </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Podle Heideggera je člověk "<i>subjekt</i> každodenního spolubytí. (Heidegger, 2008)." Potýká se s všudypřítomnou průměrností. Zmíněná každodennost spolubytí
v průměrnosti je východiskem k pochopení sama sebe. Průměrnost (vůči sobě a okolí) je člověkem vnímána jako otevřenost a odhalenost před světem. Za průměrnost se nelze schovat a je nutné ji přijmout se vším všudy. </span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Čím se tedy člověk vymezuje vůči okolí a rozvíjí sám sebe? Především svojí činností (myšlením) a schopností aplikovat své city (lásku) do chodu každodenního života. To platí v každé společnosti a téměř v každé době, ať už je industriální, postmoderní nebo renesanční. Patočka ve své péči o duši vychází z Kanta jeho</span><i style="mso-bidi-font-style: normal;"><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"> Já a apercepce</span></i><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">. Což znamená "způsob zpracování určité zkušenosti v našem nitru prostředky, které se snažíme odhalit proto, aby
naše evidence toho, co je v centru takového zájmu byla správně vyjádřena" (Kant, 2001). Stručněji řečeno příkladem - náklonností k určitému člověku odhaluji svoje nitro a zároveň se snažím tu náklonnost vyjádřit určitými prostředky. Předpokladem toho ovšem je, zabývání se vnitřními stavy duše (mysli), které nám umožní zprostředkovat určité vyjádření. Nejvýstižněji péči o duši shrnul </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">Hegel pomocí svého </span><i><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">absolutního
systému </span></i><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">(triády) - </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">logika, příroda, duch – subjektivní, objektivní,
absolutní - aneb </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;">předmět poznání je
určen vývojem vědomí.</span></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">Patočka v </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 14pt;">Kacířských esejích</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">, stejně jako ve všech svých úvahách, klade otázky po smyslu života, jeho významu, životních hodnotách, pravdě, hledání, tázání, bytí, jsoucnu... Jeho</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"> triáda dějinnosti, tradice a vykořeněnosti by mohla zkratkovitě znít jako neustálé přemýšlení člověka (dějinnost) o tom, jak má být sám sebou (tradice), i když tato volba činí člověka často nešťastným (vykořeněnost). </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">Jaké tedy může být Patočkovo "doporučení" toho, jak pečovat o duši? Podle všeho by mohlo znít, abychom neustále hledali a nacházeli Boha prostřednictvím svého myšlení, spirituality a schopnosti milovat. Pečovat bychom měli i o svůj jazyk a měli bychom se snažit ho rozvíjet v našem myšlení. Posledním a nezbytným doporučením by zřejmě byla péče o blízké lidi v návaznosti na dějinnost. Tím můžeme chápat to, že pečovat o své blízké je dějinnou nevyhnutelností a zároveň radostí, která může povznést lidskou duši. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><b><i><br /></i></b></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><b><i>Použité prameny</i></b>: </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt;">PATOČKA, Jan (1990): </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">Kacířské eseje o filosofii dějin. </i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">Academia. Praha. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">PATOČKA, Jan (1992): </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">Přirozený svět jako filosofický problém</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">. Československý spisovatel. Praha. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">PATOČKA, Jan (1996): </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">Péče o duši I.</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"> Oikoymenh. Praha. </span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">KANT, Immanuel (2001): <i>Kritika čistého rozumu</i>. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">Oikoymenh. Praha.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">HEIDEGGER, Martin (2008): <i>Bytí a čas</i>. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">Oikoymenh. Praha.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">KOHÁK, Erazim (1993): <i>Jan Patočka</i>. H&H. Praha.</span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;">BĚLOHRADSKÝ, Václav (2012): </span><i style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;">Člověk - to už nezní hrdě. </i><a href="http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html?ref=boxD" style="font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18.6667px;"><i><b>http://www.novinky.cz/kultura/salon/268809-vaclav-belohradsky-clovek-to-uz-nezni-hrde.html?ref=boxD</b></i></a><br />
<br />
<br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 18.6667px;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"></span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"> </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"><br /></span><br />
<br />
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"> </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"> </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 14pt;"></span></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-31585258308720504372018-03-09T11:17:00.000+01:002018-03-09T11:18:25.805+01:00Daniel Szabó: Adamcova Dlouhá míle a její normalizační paradoxy<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-xwf_TkSXrK4/WqGpO3JqswI/AAAAAAAAXus/IoFCLwg2LXgdSP1Xqkvhl5mrEc_orh4YACLcBGAs/s1600/b1fe4746b656aa9b95335e060b7db66d0490d20a6.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="600" data-original-width="435" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-xwf_TkSXrK4/WqGpO3JqswI/AAAAAAAAXus/IoFCLwg2LXgdSP1Xqkvhl5mrEc_orh4YACLcBGAs/s320/b1fe4746b656aa9b95335e060b7db66d0490d20a6.jpg" width="232" /></a></div>
<b style="color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; font-size: x-large;">Jiří Adamec (*9. 3. 1948)</b><br />
<b style="color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; font-size: x-large;"><br /></b>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;"><i>Cesta domů</i> (1978), <i>Zkoušky z dospělosti </i>(1979), <i>Příliš mladí na lásku </i>(1980), <i>Mezičas </i>(1981), <i>Vyhnanství </i>(1982), <i>Brakýři</i> (1983), <i>Sanitka </i>(1984), <i>Cawdor a Fera </i>(1985), <i>Bylo nás šest </i>(1986), <i>Kus života </i>(1986), <i>Nejlepší kšeft mýho života </i>(1988), <i>Rodáci </i>(1988), <i>Dlouhá míle </i>(1989), <i>Chybná diagnóza </i>(1990)<i> </i></span></span><br />
<b style="color: #666666; font-family: verdana, sans-serif;"><i><br /></i></b>
<br />
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #141823; font-family: "helvetica" , "arial" , "lucida grande" , "tahoma" , "verdana" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.3199996948242px;"><br /></span></div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-AHpI0aC2irc/WqGlyNdJJ2I/AAAAAAAAXts/ivRSaJFr5cgVOryaKxLvuocye1glcn05gCLcBGAs/s1600/uni_290310910470003.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://2.bp.blogspot.com/-AHpI0aC2irc/WqGlyNdJJ2I/AAAAAAAAXts/ivRSaJFr5cgVOryaKxLvuocye1glcn05gCLcBGAs/s1600/uni_290310910470003.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://2.bp.blogspot.com/-AHpI0aC2irc/WqGlyNdJJ2I/AAAAAAAAXts/ivRSaJFr5cgVOryaKxLvuocye1glcn05gCLcBGAs/s1600/uni_290310910470003.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="717" data-original-width="1274" height="225" src="https://2.bp.blogspot.com/-AHpI0aC2irc/WqGlyNdJJ2I/AAAAAAAAXts/ivRSaJFr5cgVOryaKxLvuocye1glcn05gCLcBGAs/s400/uni_290310910470003.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"><br /></span>
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">V našem textu se budeme soustředit na diskurz komunistické ideologie ve spojení s televizním seriálem a zkoumání zmíněné ideologie zobrazené v seriálu </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">, tvůrců </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Ivana Hejny</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> (pseudonym Ivana Hubače, syna Jiřího Hubače) a </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jiřího Adamce</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">. Seriál byl vyroben v Československé televizi, premiérově odvysílán až v roce 1991 a má v historii československých seriálů zvláštní postavení. Spadá do období konce komunistického režimu (začal se natáčet na jaře roku 1987) a je jedním ze dvou seriálů ze sportovního prostředí (společně s </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobrou vodou</em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">), který byl v období normalizace natočen. Zároveň měl být vysílán, společně s </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Druhým dechem </em><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hynka Bočana</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">, v roce 1989, tedy těsně před Sametovou revolucí. Nakonec se vysílal pouze </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Bočanův</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> seriál. </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">byla odvysílána až dva roky po dokončení finální verze</span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">. </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">Režisér </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jiří Adamec </strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">už měl v době realizace </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle</em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> dostatečné zkušenosti se seriálovou tvorbou v podobě divácky úspěšných děl </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Zkoušky z dospělosti </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">(1979) a </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Bylo nás šest </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">(1986). Oba pochází ze scenáristické dílny dvojice <b>Jiří</b> </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Bednář</strong><span style="border: 0px; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">, </span><span style="background-color: white; border: 0px; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> <b>Karel </b></span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Štorkán</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> a věnují se problematice mládeže a jejího postavení v tehdejší socialistické společnosti. Nejslavnější </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamcův </strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">seriál </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitka </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">(1984), který se stal divácky velmi oblíbeným v době normalizace i po roce 1989, byl postaven na velmi kvalitním scénáři </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jiřího Hubače</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> a zároveň tu </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;"> prokázal i své umělecké kvality a režijní schopnosti. Po </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitce </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">natáčí</span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> Adamec </strong><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">své nejkontroverznější dílo ve své dosavadní filmografii, ideologicky exponovaný seriál </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; line-height: 20px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci </em><span style="background-color: white; color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 20px;">(1988).</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Normalizační seriály se v dnešním společenském diskurzu, který není pouze textovou a dialogickou strukturou, ale komplexem komunikačních událostí zasazených do širšího sociálního kontextu, ocitají v roli mytizovaných děl. A to jak pro oblibu určitých seriálů (<em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Nemocnice na kraji města, Sanitka, Dobrá voda</em>) u diváků, tak i pro odmítavé stanovisko vysílání seriálu <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okres na severu</em>, který je označován za propagandistické dílo (do skupiny takto označených seriálů patří i <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Třicet případů majora Zemana</em>, ale tento seriál se po roce 1989 několikrát vysílal). Rozdílná situace je u dalších propagandisticky exponovaných seriálů, jako jsou <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Nejmladší z rodu Hamrů</em>, <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci </em>a<em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> Muž na radnici</em>, které odvysílala TV Barrandov. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dietlův</strong> <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okres na severu </em>se stal po roce 1989 doslova mýtem v televizní tvorbě. Nemožnost jeho odvysílání dosáhla až dogmatické roviny. K jeho premiérové repríze po roce 1989 se odhodlala až TV Barrandov v roce 2013. </span></div>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;"><br /></span></strong></h5>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;">Televizní seriál jako nástroj ideologie</span></strong></h5>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-boCUG5MgXHk/WqGmC0fBXGI/AAAAAAAAXt4/QhPBjXKGy4USpbign2Xzh15Np9bxTpnVACLcBGAs/s1600/uni_290310910470006.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="719" data-original-width="1278" height="225" src="https://2.bp.blogspot.com/-boCUG5MgXHk/WqGmC0fBXGI/AAAAAAAAXt4/QhPBjXKGy4USpbign2Xzh15Np9bxTpnVACLcBGAs/s400/uni_290310910470006.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Nabízí se tedy otázky, proč se stal seriál v naší společnosti „kultovní záležitostí“ a jaké funkce tento mýtus naplňoval. Televizní seriál byl vnímán jako potenciálně nejefektivnější nástroj, který adaptoval diváky na normy a hodnoty socialistické společnosti. Podléhal tedy komunistické ideologii. Definic pojmu ideologie je mnoho, pro náš text si vymezíme ideologii podle <b>Ireny Reifové </b>(v našem případě marxisticko - leninská) jako „soubor idejí vládnoucí třídy, která své zájmy prezentuje jako univerzální zájmy celé společnosti. Svou ideologii prosazuje díky tomu, že vlastní výrobní prostředky a ovládá i prostředky symbolické produkce, zejména média“. </span><br />
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Co tedy bylo cílem propagandy? Především to, že vykonstruované události stranického aparátu byly vždy veřejnosti podávány a vysvětlovány v přímé souvislosti se sociálními podmínkami, které v danou chvíli panovaly. Pokud se toto nepodařilo, hrozilo, že bude veřejností odhalena skutečná podstata dezinformace. Proto se na vzniku a distribuci dezinformací podíleli straničtí aparátčíci, ideologové a agitátoři. Podle <strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hannah Arendtové </strong>ideologické myšlení vykazuje tři rysy: „1) ideologie nikdy neobjasňuje přítomnost, ale vždy to, co nastává, vzniká či pomíjí; 2) ideologie není spjata s realitou, nýbrž sama se považuje za původnější a pravdivější než realita sama; 3) ideologie je projevem dedukce, odvozování vší zkušenosti z výchozí premisy“. Propaganda tedy nesloužila primárně k podpoře komunistické moci (tu měla na starost armáda a policie), ale především k jejímu rozšíření. Nedílnou součástí totalitní moci byla i Československá televize (a televizní seriály v ní vyrobené), ovládaná přímo ÚV KSČ.</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Během normalizace měl divák možnost volby (v rámci celoplošného vysílání) pouze ze dvou programů Československé televize. Také tento faktor přispěl k velké sledovanosti seriálů. Televizní zábava během normalizace fungovala jako zdroj klidu a odpočinku a zároveň jako obraz socialistické seberealizace, kdy divák viděl, jak by měla správně fungovat socialistická společnost a jedinec v ní. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Giovani Sartori</strong> dobře poznamenává, že v totalitním režimu nemusí být vždy nejdůležitější represivní státní aparát, ale jeho funkci může paralelně převzít ideologický státní aparát v podobě zastrašování, kdy se „totalitní režim nemusí k násilí uchylovat, ale mnohem důležitější je všeobecné rozšíření pocitu strachu“. Televize fungovala na principu kolektivismu, stejně jako komunismus. Jedinec se musel podřídit zájmům kolektivu (strany) a měl upozadnit svůj individualismus. Televize, a ve velkém měřítku i seriály, (především komunistické propagandistické) utvářely hodnotový systém veřejnosti. Lidé mohli v televizních postavách spatřovat návody, jak se chovat v pracovním, soukromém a stranickém životě. Na veřejnosti byla pro občany prioritou práce a vedoucí úloha strany, v soukromí přátelé, rodina a volný čas.</span></div>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;"><br /></span></strong></h5>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: right; vertical-align: baseline;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;">Adamcova <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em></span></strong></h5>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj2D4EUuQNwgjQVpNKW5Aqa4v_ANnizhs5kstdo-Sncgr1130gde0WUw134wb8Jwq6jnhitESAzO69OU7hvVFONcXcNuKa00hxr7dD15flb5hl6SH546bXAe-nrkjPuLBBrDlunMdiKzVA/s1600/uni.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="288" data-original-width="512" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhj2D4EUuQNwgjQVpNKW5Aqa4v_ANnizhs5kstdo-Sncgr1130gde0WUw134wb8Jwq6jnhitESAzO69OU7hvVFONcXcNuKa00hxr7dD15flb5hl6SH546bXAe-nrkjPuLBBrDlunMdiKzVA/s400/uni.jpg" width="400" /></a></div>
<a href="http://25fps.cz/wp-content/uploads/2012/03/www.televize.czmile31.jpg" rel="lightbox[27203]" style="-webkit-transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; margin: 0px; outline: none 0px; padding: 0px; text-decoration: none; transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Pokud se vrátíme zpět k <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míli</em>, můžeme vyslovit hypotézu (kterou se snažíme tímto textem potvrdit), že <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong> byl nejtalentovanějším režisérem televizních seriálů v normalizačním období. Jeho výsledná díla vykazovala překvapivě vysokou uměleckou hodnotu, která spočívala v detailní a propracované psychologii postav, dobře vystavěné zápletce seriálů, progresivnímu tvůrčímu vidění příběhu a jeho konotací a v neposlední řadě i profesionálnímu a experimentálnímu natáčení seriálů. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec </strong>vstupoval do realizace <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle</em> už jako vyzrálý tvůrce, který si v <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitce </em>vyzkoušel seriálové postupy a dokázal z této zkušenosti vytěžit dvě základní charakterově odlišné postavy <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle</em>, Ondřeje Veseckého (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Svatopluk Skopal</strong>) a Michala Klánského (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jan</strong> <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Čenský</strong>). Na rozdíl od <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitky</em>, kde hlavní postava Vojtěcha Jandery (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jaromír</strong> <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hanzlík</strong>) neměla jasně určeného protihráče (ani spoluhráče), je v <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míli </em>rozloženo těžiště narace mezi dvě rovnocenné hlavní postavy.</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Celou naraci <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle </em>rámuje jedna životní etapa vrcholového sportovce Ondřeje Veseckého, který je mistrem Evropy v běhu na 1500 metrů. Na začátku seriálu je Vesecký na svém sportovním (zmíněný evropský titul) i osobním (je zasnouben s Lenkou) vrcholu. Během šesti dílů seriálu ale sledujeme jeho pád. Z vrcholového sportovce se stává správce sportovního areálu a přichází i o vztah se svou snoubenkou. Ztrácí nejlepšího přítele Michala Klánského (nepřežije pád s rogalem), který ho dokázal motivovat k návratu na závodní dráhu a jeho bývalá snoubenka se vdá za lékaře a potratí dítě, které čeká s Veseckým. Katarze seriálu přichází s Veseckého fair play činem, kdy při maratónu pomůže vyčerpanému závodníkovi na úkor svého vítězství. Vztah s Lenkou je „vykoupen“ citovým sblížením s atletickou kolegyní. Závěrečná sekvence seriálu, kdy si Lenka s Ondřejem vyjasňují své postoje, svou naléhavostí a atmosférou patří k nejlepším momentům v historii seriálové tvorby u nás.</span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Čím je tedy <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em> tak výjimečná? Především svou touhou a urputností, s jakou vede diváka k cíli. Stejně jako u <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobré vody </em>nebo <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitky</em> nechcete po zhlédnutí dílu přehrávač vypnout, ale máte chuť se podívat na díl další. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong> a scenárista <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Ivan Hejna</strong> vytvořili téměř dokonalou syntézu postav se sportovním prostředím a zároveň povýšili jednotlivé osobní příběhy na úroveň obecné lidské morálky a netajili se ani kritikou společenských poměrů. Dokázali s citlivostí vyprofilovat obě hlavní postavy. Michal Klánský je prototypem úspěšného sportovce, který vystupuje jako ochránce slabších a je vždy tím chápajícím člověkem. Nakonec je jeho dobro po „zásluze“ potrestáno v podobě tragické smrtelné nehody. Postava Ondřeje Veseckého je na první pohled diametrálně odlišná, ale při hlubším pohledu velmi podobná postavě Michala. Co ovšem postava Veseckého nesplňuje, jsou „postuláty socialistického realismu (uměleckého směru, který byl v roce 1932 schválen Ústředním výborem Komunistické strany SSSR jako oficiální směrnice pro literaturu, výtvarné umění a hudbu), kterými jsou typičnost, pravdivost, lidovost, stranickost“. Hlavní postava měla vykazovat silně charakteristické rysy tzv. obyčejného člověka v socialistické společnosti. Ten mohl mít i nějakou stranickou funkci, ale nejdůležitějším rysem byla obyčejnost. Vesecký je naopak prominentní atlet, který se stává sportovní troskou a životním outsiderem. Jeho víra a lidé kolem něj ho ovšem nutí k boji a změně. Vesecký je v opozici proti trenérovi, instituci (atletickému svazu) i svým blízkým. Sahá si na dno sil, ale je schopen se odrazit a nastartovat svůj vzestup. Pokud použijeme zjednodušených příměrů, tak skepsi vystřídá naděje. Ta ovšem není završena nijak pateticky, ale naopak je ukázána jako nejistá cesta, kterou se člověk musí vydat, aby pochopil její cíl.</span></div>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em> v kontextu komunistické ideologie</span></strong></h5>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-MbVaPItFuIQ/WqGmb02IOUI/AAAAAAAAXuM/HDDBweNdiM4f8icsBblcW2rfaOalz4Q1wCLcBGAs/s1600/f93d0692055ca09f11c3a7845ec3eae.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="503" data-original-width="700" height="286" src="https://4.bp.blogspot.com/-MbVaPItFuIQ/WqGmb02IOUI/AAAAAAAAXuM/HDDBweNdiM4f8icsBblcW2rfaOalz4Q1wCLcBGAs/s400/f93d0692055ca09f11c3a7845ec3eae.jpg" width="400" /></a></div>
<a href="http://25fps.cz/wp-content/uploads/2012/03/www.behej_.commile2.jpg" rel="lightbox[27203]" style="-webkit-transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; margin: 0px; outline: none 0px; padding: 0px; text-decoration: none; transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Jak se tedy promítla do <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle </em>komunistická ideologie? Jednoznačně lze konstatovat, že každý televizní seriál natočený v době normalizace byl poznamenán komunistickou ideologií. Záleží jen na míře ideologie, která byla v jednotlivých seriálech obsažena. Stejně jako v <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míli</em> byla ideologie i v ostatních seriálech rozložena mezi postavy a prostředí. Mezi nejvíce ideologicky zatížené seriály patřila díla dvojice <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dietl - </strong><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sokolovský</strong>. Nelze nezmínit jejich seriály <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okres na severu</em>, <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Nejmladší z rodu Hamrů</em> nebo <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Muž na radnici</em>. Všechny hlavní postavy zmíněných seriálů jsou stranickými funkcionáři a plně podléhají stranickému vedení a hierarchii. V tom se <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamcova</strong> <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em> a <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitka </em>podstatně liší. A to jak v podobě postav, tak i prostředí. Postavy doktora Jandery (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jaromír Hanzlík</strong>) ze <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitky</em>, ani atleta Ondřeje Veseckého nejsou příslušníky komunistické strany a politicky se angažují minimálně. Na rozdíl od hlavní postavy seriálu <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci</em> Petra Vitáska, který je aktivním členem KSČ. Scenárista <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle</em> <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Ivan Hejna</strong> nevložil do hlavních postav seriálu prakticky žádné marxisticko - leninské ideologické zabarvení. Záměrně se vyhnul střetu s komunistickou stranou a do velké míry i sportovní prostředí, ve kterém se seriál odehrává, je ideologicky nezatížené. Do určité míry můžeme považovat za prvek komunistické propagandy masovost sportu, který řídila ČSTV a KSČ. Tuto tezi ale můžeme úspěšně rozporovat tím, že postavy Veseckého a Klánského závodily za oddíly Sparty a Vysokých škol Praha, které nepodléhaly komunistickému aparátu, jako například armádní sportovní klub Dukla.</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle </em>se odehrávala převážně ve dvou prostředích. Tím byly interiéry bytů jednotlivých postav a strahovský atletický stadion Evžena Rošického. Několik scén se také odehrálo v kancelářích atletických činovníků, kteří rozhodovali o osudu atletů. To byla veškerá komunistická ideologie prostředí v tomto seriálu. Pokud se ještě vrátíme k míře ideologie, jak byla zobrazena u jednotlivých postav, nemůžeme se vyhnout srovnání s některými dalšími seriály. Postava Ondřeje Veseckého byla do jisté míry rebelující, což nebylo v normalizačních seriálech zvykem. Vesecký nebyl tak „čistý“ a zásadový jako doktor Jandera v <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitce</em> nebo postava Josefa Hovory (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Petr Haničinec</strong>) v <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobré vodě</em>. Obě zmíněné postavy vynikaly solitérstvím a schopností jít proti konvencím. V případě Hovory to byla nadřazenost chovu koní před potřebami JZD, Jandera nezasáhl a rozhodně nevystoupil proti emigraci svého kolegy, doktora Mádra (<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Petr Kostka</strong>). Vesecký bojuje proti útlaku své osoby tím, že se dovolává spravedlnosti, která je mu upírána. Nakonec se </span><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">rozhodne odejít od svého trenéra Brázdy (</span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Radoslav Brzobohatý</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">) a tím ukončí možnost svého působení ve sportovním středisku. Stejně jako Jandera a Hovora se postaví ideologii strany, ale v případě Veseckého je použita násilná metoda v podobě jeho dočasného ukončení sportovní kariéry. Vesecký se dobrovolně vzdává svých výhod (finančních i společenských) a stává se správcem stadionu. </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hejna </strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">s </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamcem</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> zvolili tento motiv možná záměrně, možná nevědomky, ale určitě vhodně. Vnesli do vyprávění dramatický zlom a zároveň se vyhnuli ideologickému zatížení postav. Postavu Veseckého mohli nechat padnout až na dno a potom mu nabídnout pomocnou ruku trenéra Hanáka (</span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Petr Čepek</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">), který ho vytáhne zpět na atletický vrchol. To můžeme považovat za největší</span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> Adamcovu</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> úlitbu ideologii, protože ve vztahu Vesecký – Hanák je zobrazena určitá míra kolektivní viny, na které byl komunistický režim postaven.</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><br /></strong></span>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jiří Adamec</strong> a <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Ivan Hejna</strong> rozhodně nevytvořili seriál podle šablon dvojice<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> Dietl - </strong><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sokolovský</strong>. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong> nešel vstříc vůči divákovi, ale přistoupil k dramatizaci látky, která kladla na diváka určitá kritéria náročnosti. Chtěl se vyhnout schematismu a pracoval s postavami jako s živým materiálem. V tom spočívá nejmarkantnější rozdíl mezi režijním pojetím <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamce</strong> a <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sokolovského</strong>. U <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sokolovského</strong> (a <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dietla</strong>) jsou postavy už na začátku vyprávění strnulé, citově chladné a vyprázdněné. <strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong> se snažil hlavním hrdinům vtisknout pulsující tempo života a nenechat je ustrnout v patologickém opakování.</span></div>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><br /></em></strong></span></h5>
<h5 style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: small;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle</em></strong><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"> a její publika</strong></span></h5>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-lXS-Gp7LtF0/WqGmvOKTwTI/AAAAAAAAXuU/6tzNps7SUc4BGoaD5nadynyNZWRtQDQnACLcBGAs/s1600/uni_290310910470002.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1279" height="225" src="https://1.bp.blogspot.com/-lXS-Gp7LtF0/WqGmvOKTwTI/AAAAAAAAXuU/6tzNps7SUc4BGoaD5nadynyNZWRtQDQnACLcBGAs/s400/uni_290310910470002.jpg" width="400" /></a></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Pokud budeme počítat s hypotézou, že většina lidí v době normalizace vnímala seriálovou tvorbu v rovině žánrové, můžeme si tehdejší seriálovou tvorbu rozdělit na společensko - ideovou a melodramatickou tvorbu. Diváky v seriálech zajímala převážně soukromá příběhová linie postav (partnerské a rodinné vztahy). Daleko méně sledovali ideové linie seriálů. Tehdejší diváci seriálů se k tomuto postoji uchylovali ze dvou důvodů. Hlavním důvodem byla znechucenost politikou a životem v totalitním zřízení. Většina obyvatel v 70. a 80. letech 20. století věděla, že totalitní režim je špatný. Proto televizní diváci jen okrajově a většinou s nelibostí vnímali ideové roviny seriálů. Nelze ani pominout podstatný fakt, že totalitní ideologie byla v seriálové tvorbě zobrazována prvoplánově a velmi účelově, což divák rozpoznal a neměl potřebu se ideologickou rovinou seriálů zabývat.</span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<a href="http://25fps.cz/wp-content/uploads/2012/03/www.behej_.commile7.jpg" rel="lightbox[27203]" style="-webkit-transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; background: transparent; margin: 0px; outline: none 0px; padding: 0px; text-decoration: none; transition: background-color 0.2s linear, color 0.2s linear; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"></span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Překvapivě k velmi dobrému a konstruktivnímu spojení roviny osobní a ideologické došlo v seriálu </span><em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">. Postava mladého komunisty Jana Vitáska je do určité míry podobna postavě </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Gottwalda</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> ze stejnojmenného seriálu režírovaného </span><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Evženem </strong><strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sokolovský</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">. Muž zapálený pro komunistickou myšlenku neváhá nasazovat vlastní život. Za každou cenu prosazuje pravdu a spravedlnost. Scenárista </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Jaroslav Matějka</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> (také autor </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Gottwalda</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">) nechává projít postavu Vitáska celým seriálem bez jakékoliv vyšší stranické funkce. Vitásek je muž z lidu, který se pokouší najít vlastní cestu. </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec </strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">s </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Matějkou</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> ovšem nesklouzávají k žádnému kýči a patosu. Jejich </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> jsou filmově profesionálně odvedenou prací. </span><strong style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Adamec</strong><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"> měl jako jeden z mála režisérů televizních seriálů velký cit a smysl pro kompozici obrazu. Dokáže pracovat s herci, mizanscénou, dramatickou situací. Jednotlivé záběry neslouží jen jako prostředek k vytvoření situace, ale mají samy o sobě začátek i katarzi. Obrazová koncepce je pro seriálovou tvorbu velmi neobvyklá. V historii československých televizních seriálů se najdou kvalitně nasnímaná díla jen velmi sporadicky. Můžeme mezi ně počítat </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rozsudek</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">, </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">F. L. Věka</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">, </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobrou vodu </em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">nebo již zmiňovanou </span><em style="border: 0px; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitku</em><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">. Tyto seriály dokázaly tvůrčím způsobem pracovat s obrazovou složkou a nešlo jim pouze o prvoplánové oslovení diváka příběhem.</span></div>
<br />
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Jak tedy <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhou míli </em>sumarizovat v rámci československých a českých televizních seriálů ze sportovního prostředí? Jednoznačně pozitivně a viděno dnešní optikou i nadčasově. Minimální míra komunistické ideologie, která se v seriálu vyskytuje, je spíše k užitku celého díla. Může působit jako komparační nebo ukázkový příklad toho, jak se proměnilo sportovní a společenské prostředí u nás během dvaceti pěti let. Co zůstává platné a jedinečné jsou charaktery postavy a jejich psychologie. Tím je <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhá míle </em>ojedinělá v kontextu seriálové sportovní tvorby. Komunistická ideologie hraje v celém díle zanedbatelnou roli a divák ji dnes registruje jen skrze historický kontext a uniformitu postav atletických funkcionářů. Celý příběh a struktura vyprávění by se dala přenést do jakékoliv doby a různého prostředí. Kvalita <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dlouhé míle</em> nestojí na žánru ani na prostředí, ve kterém se odehrává, ale na propracovaných dialozích postav a jejich mnohovrstevnatosti. Má srovnatelné estetické parametry s <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobrou vodou </em>a kvalitativně (herecky, scenáristicky a režijně) předčí sportovní seriály (<em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Poslední sezona, Znamení koně </em>nebo <em style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okresní přebor</em>) natočené po roce 1990.</span></div>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</div>
<br />
<br />
<blockquote style="background: url(https://25fps.cz/wp-content/themes/goodnews/images/quote.png) 0% 0% no-repeat scroll rgb(255, 255, 255); border: 0px; font-style: italic; line-height: 22px; margin: 0px 0px 30px 50px; outline: 0px; padding: 0px 50px; quotes: none; vertical-align: baseline;">
<h2 style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 1em; margin: 0px 0px 15px; outline: 0px; padding: 0px; text-align: justify; vertical-align: baseline;">
<strong style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Dlouhá míle</span></strong></h2>
<div style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-color: transparent; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Režie: </strong><span style="background-color: transparent;">Jiří Adamec</span></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Scénář: </strong><span style="background-color: transparent;">Ivan Hejna</span></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Kamera: </strong><span style="background-color: transparent;">Kristián Hynek</span></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Střih: </strong><span style="background-color: transparent;">Zdenek Patočka</span></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hudba: </strong><span style="background-color: transparent;">Karel Svoboda</span></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Hrají: </strong><span style="background-color: transparent;">Svatopluk Skopal, Jan Čenský, Radoslav Brzobohatý, Petr Čepek, Daniela Bartáková, Petr Haničinec, Josef Větrovec, Marek Vašut, Jan Potměšil a další</span></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: transparent;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Československo, 1989, Československá televize, 6 dílů/ 450 min.</span></span></div>
</blockquote>
<div style="background: rgb(255, 255, 255); border: 0px; line-height: 20px; margin-bottom: 30px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Citovaná literatura a televizní seriály:</span></strong><br />
<strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></strong></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">ARENDTOVÁ, Hannah (1996): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Původ totalitarismu I-III.</em> OIKOYMENH. Praha: Fakulta sociálních věd UK.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">BALÍK, Stanislav, KUBÁT Michal (2004): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Teorie a praxe totalitních autoritativních režimů</em>. Praha: Dokořán.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">FAIRCLOUGH, Norman (2003): A<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">nalysing discourse.</em>London: Routledge.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">FAIRCLOUGH, Norman (1995): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Media Discourse</em>. London: Edward Arnold.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">REIFOVÁ, Irena; a kolektiv (2004): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Slovník mediální komunikace</em>. Praha: Portál.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">ROZENTAL, M. Mark a kol. (1974): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Filozofický slovník</em>. Pravda: Bratislava.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">SARTORI, Giovanni (2005): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Strany a stranické systémy: schéma pro analýzu</em>. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">ŠARADÍN, Pavel (2001): <em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Historické proměny pojmu ideologie</em>. Olomouc: CDK.</span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></strong></span><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><br /></em></strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Bylo nás šest </em>(Jiří Adamec, Československo, 1986)</strong></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><strong style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</strong><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Dobrá voda</em> (František Filip, Československo, 1983)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Druhý dech </em>(Hynek Bočan, Československo, 1988)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">F. L. Věk</em> (František Filip, Československo, 1971)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Gottwald</em> (Evžen Sokolovský, Československo, 1986)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Muž na radnici</em> (Evžen Sokolovský, Československo, 1976)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Nejmladší z rodu Hamrů</em> (Evžen Sokolovský, Československo, 1975)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"></em></span>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Nemocnice na kraji města</em> (Jaroslav Dudek, Československo, 1977, 1981)</em></span></div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okres na severu</em> (Evžen Sokolovský, Československo, 1980)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Okresní přebor </em>(Jan Prušinovský, Česká republika, 2010)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Poslední sezona </em>(Hynek Bočan, Česká republika, 2006)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rodáci</em> (Jiří Adamec, Československo, 1988)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Rozsudek </em>(Otto Haas, Československo, 1970)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Sanitka</em> (Jiří Adamec, Československo, 1984)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Třicet případů majora Zemana</em> (Jiří Sequens, Československo, 1975 – 1979)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Zkoušky z dospělosti </em>(Jiří Adamec, Československo, 1979)</div>
</em><em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><div style="text-align: justify;">
<em style="background: transparent; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">Znamení koně </em>(Milan Cieslar, Česká republika, 2011)</div>
</em></span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;">
<br /></div>
<br /></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-55116029797413410562018-03-06T12:00:00.000+01:002018-03-06T13:39:50.763+01:00DANIEL SZABÓ: Československá média v listopadových dnech roku 1989 / Mediální prostředí v posttotalitním státě aneb Kdo jsme?<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div>
<div style="color: black; text-align: justify;">
<b><span style="background: white; color: #0070c0; font-family: "trebuchet ms" , "sans-serif"; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></b>
<b><span style="background: white; color: #0070c0; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">"<i>Masová
společnost 20. století garantuje dosažitelnost konzumního štěstí jen
za cenu toho, že jsou jedinci novými způsoby podrobováni kulturní
manipulaci a indoktrinaci.</i>" </span></b><br />
<b><span style="background: white; color: #0070c0; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">(W. Adorno & M. Horkheimer)</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="MsoNormal" style="color: black;">
<br /></div>
<div class="MsoBodyText2" style="color: black; text-indent: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="background: white; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Většina našich informací, které přijímáme, je zprostředkována
a dostává se k nám složitými informačními kanály. To znamená, že informace jsou
zpracovávány, upravovány a měněny lidmi, kteří mají s těmito obrazy
specifický záměr. O mediálních informacích to platí v zesílené míře. </span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Vše v demokracii vlastně stojí na relativitě hodnot a pojmů. Jaké
hodnoty má jedinec a společnost a jak pracuje se znalostí pojmů? To vše se
odráží v mentalitě a chování každého národa, společnosti, skupiny, jedince.
Pokud ne, lze se odvolat na slova hlavní postavy Ecova románu </span><i><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Pražský hřbitov</span></i><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">: " Tvrdí
se, že duše je pouze to, co děláme, ale jestli někoho nenávidím a jestli tu
zášť v sobě pěstuji, pak to panebože znamená, že tu nějaké uvnitř musí být! Jak
to říkal filozof? Nenávidím, tedy jsem." (Eco, Umberto: <i>Pražský hřbitov. </i>Praha. 2010)</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Konec roku 1989 znamenal v tehdejším Československu přechod z
autoritativního režimu do demokratických poměrů. Do povědomí lidí se vžily
listopadové události v roce 1989 jako tvz. „sametová revoluce“. Po dvaceti
sedmi letech od rozpadu Východního (sovětského) bloku a po prozkoumání událostí
historiky, můžeme tvrdit, že se o revoluci v Československu, v pravém slova
smyslu, nejednalo. Spíše o plynulé předání moci z rukou komunistických
funkcionářů do rukou představitelů Občanského fóra. Specifické postavení v té
době měla média, která do podzimu 1989 byla plně pod kontrolou komunistické
moci. Už při listopadových událostech se ale role médií radikálně mění. Média
se stávají spojencem a také "hlídacím psem" nově se tvořící státní
demokratické moci.</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiRuf8S1jxBb67wrIWJFSgnvOTkVRruIPdrka7kRgt27qCzIhK2q_8xFiTd5kBQ-yIoEa5UEoK1k-ulePvqOd7RNn3I5v_tgE-SsistkiHW7p0R7DuZ6QGvJlMZeeIM379uyxiV4J_JnNc/s1600/znelka.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="206" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiRuf8S1jxBb67wrIWJFSgnvOTkVRruIPdrka7kRgt27qCzIhK2q_8xFiTd5kBQ-yIoEa5UEoK1k-ulePvqOd7RNn3I5v_tgE-SsistkiHW7p0R7DuZ6QGvJlMZeeIM379uyxiV4J_JnNc/s320/znelka.jpg" width="320" /></span></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Pojem posttotalitní, který jsme použili v názvu textu, má své
opodstatnění. Období let 1948 - 1989 v Československu je označováno jako
totalitní (totalita). „Totalitní režimy mají pouze jedno koncentrované centrum
moci (v případě Československa to byla Komunistická strana Československa) a
život občanů je zcela ovládán a ideologicky řízen“ (Balík, Kubát</span><i><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">: </span></i><i><span style="background: white; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů</span></i><span style="background: white; font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">.</span><i><span style="font-size: 14pt; line-height: 150%;"> </span></i><span style="font-size: 14pt; line-height: 150%;">Praha, </span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">2004: 38-39). Pokud budeme na situaci v Československu nahlížet
podle těchto kritérií, lze konstatovat, že od roku 1948 do konce 50. let bylo
Československo totalitním státem. Počátkem 60. let přichází politické i
společenské uvolnění, které vrcholí srpnovými událostmi roku 1968. Od roku 1969
přichází tzv. období normalizace. Podle této struktury lze nazvat
Československo let 1960 - 1989 autoritativním posttotalitním státem.</span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Média mají ekonomickou a politickou moc. Tento diskurz platí v
demokratickém zřízení. V totalitním platí pouze jeho druhá část (politická
moc). Jako jedni z mnoha jedinců můžeme posoudit rozdíly ve fungování médií v
obou zřízeních. Totalitní moc, představovaná u nás Komunistickou stranou
Československa (KSČ), vtiskla masovým médiím funkci propagandistického
nástroje. Více než čtyřicet let byla média v Československu ovládána libovůlí
komunistických pohlavárů. Relativní uvolnění přineslo období 60. tet 20
století. Nejmarkantnější „liberalizace“ poměrů nastala v letech let 1968 -
1969. Komunisté ovšem rychle pochopili, že masová média jsou velmi účinný
nástroj. Jejich kontrola a cenzura byla absolutní. Vše se změnilo až koncem
roku 1989 a počátkem roku 1990, kdy demokratické síly (podobě konzervativně
liberálních politických stran) v Československu definitivně převzaly politickou
moc. A moc se vykonává, jak píše Michel Foucault, „pouze nad “svobodnými
subjekty”, kterým se nabízí pole možností, v němž mohou realizovat širokou
škálu chování a reakcí“ (Foucault, Michel: <i>Subjekt a moc. </i>Praha. 1996: str. 218).</span><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Václav Bělohradský používá pojem <i>patos</i> (</span><a href="http://vaclav-belohradsky-texty7.webnode.cz/disidenti-pokus-o-definici/"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">http://vaclav-belohradsky-texty7.webnode.cz/disidenti-pokus-o-definici/</span></a><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">) jako rovnítko k totalitarismu. Demokracie je pro něho fraškou,
ale v tom dobrém slova smyslu. Všechny mediální i nemediální informace existují
pouze v určitých kontextech. Pokud nám kontexty chybí, ztrácí informace
srozumitelnost a smysl. Pro Bělohradského také slovo nemá v demokracii žádnou
váhu. Do jisté míry je to vlastně parafráze mezi svobodou a
lhostejností. Proč tomu tak je, na to nám už odpovídali ve svých textech
Jan Patočka, Milan Kundera nebo Václav Bělohradský. Ať už jde o maloměšťáctví a
čecháčkovství, nebo o kýč (společenský a politický) a patos. </span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-lIbnaB-FR3s/WLxSM_T5GTI/AAAAAAAAVCw/xQJqN5J3NIoInYWUb2xUhcXBxF4iq3s5gCLcB/s1600/403acc79ae74e3ce7d51182fecd7f744.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="320" src="https://4.bp.blogspot.com/-lIbnaB-FR3s/WLxSM_T5GTI/AAAAAAAAVCw/xQJqN5J3NIoInYWUb2xUhcXBxF4iq3s5gCLcB/s320/403acc79ae74e3ce7d51182fecd7f744.jpg" width="320" /></span></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Klíčová role médií, během „sametové“ revoluce v Československu v listopadu a
prosinci 1989, je nezpochybnitelná. První týden po studentské demonstraci,
která proběhla 17. listopadu 1989, byla ještě cenzura v oficiálních médiích
téměř neprostupná. Pracovníci <i>Československého
rozhlasu</i> a <i>Československé televize</i>
neměli prostředky, jak cenzuru obejít. Ani v oficiálních denících se, v prvním
"revolučním" týdnu, informace o celonárodní vlně odporu proti
komunismu, příliš neobjevovaly. Hlavní informační úlohu převzaly rozhlasové
stanice<span class="apple-converted-space"> </span><i>Svobodná Evropa</i><span class="apple-converted-space"> </span>a<span class="apple-converted-space"> </span><i>Hlas
Ameriky</i>, rakouské a západoněmecké televizní stanice a zahraniční tiskové
agentury (<i>AFP</i>,<span class="apple-converted-space"> </span><i>AP</i>,<span class="apple-converted-space"> </span><i>REUTERS</i>). Drtivá většina
obyvatel Československa se musela spokojit z informace z<span class="apple-converted-space"> </span><i>Televizních novin</i>, které v
prvních dnech po 17. listopadu, přinášely cenzurované příspěvky, které
ovlivňovala komunistická ideologie. </span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Večer 18. 11. v <i>ČST</i> promluvil předseda české vlády
František Pitra. V úterý 21. 11. v <i>Československé televizi</i> vystupuje se svým projevem generální
tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. </span><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Razantní změna nastala až ve dnech 21. a 22. 11. 1989, kdy se v
garážích Československé televize na Kavčích horách sešli její zaměstnanci a
požadovali okamžité zrušení cenzury. Už v pátek 24. listopadu <i>Televizní noviny</i> informovaly o rezignaci
Miloše Jakeše na funkci generálního tajemníka ÚV KSČ a bylo odvysíláno pět
minut ze zásahu bezpečnostních složek proti demonstrantům 17. listopadu. </span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">V
sobotu večer 25. 11. vystoupil na obrazovce nově zvolený generální tajemník ÚV
KSČ Zdeněk Urbánek. O den později se poprvé ve
vysílání<span class="apple-converted-space"> </span><i>Československé
televize</i><span class="apple-converted-space"> </span>objevil Václav
Havel. V mimořádném pořad „<i>Na
aktuální téma</i>“, v němž se poprvé oficiálně na obrazovce objevil Václav
Havel. K televizním divákům promluvil kromě Václava Havla tajemník ČSSS Jan
Škoda, ředitel Prognostického ústavu ČSAV Valtr Komárek, filmový režisér Václav
Vorlíček nebo komentátor <i>Televizních
novin</i> Jiří Jambor. Zlom přišel 30. 11., kdy bylo
v <i>Televizních novinách</i> oznámeno, že <i>Československá televize</i> přestává být
ideovým nástrojem KSČ. Také zaměstnanci <i>Československého
rozhlasu</i> pracovali na svých občanských aktivitách. V pondělí 20. listopadu
se konalo jejich první protestní shromáždění v budově rozhlasu. O den později
proběhla schůze proti zkreslování zpráv v rozhlase.<span class="apple-converted-space"> </span><i>Československý rozhlas</i><span class="apple-converted-space"> </span>se 27. 11. připojil ke generální
stávce. Vysílání<span class="apple-converted-space"> </span><i>Občanského
fóra</i><span class="apple-converted-space"> </span>připravilo 30. listopadu
svůj první pořad na stanici <i>Hvězda</i>.
Novým ředitelem <i>Československého rozhlasu</i>
byl 3. prosince jmenován Karel Starý.</span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOh9fMogB4NmfPZPtXjpLsNrcBRRXvTfxLSTSRbmIEzOiOUv2qnoploN7yjwAADnmD_IE_KKGRdxBqeQMJ5-0y39OgA0GLvQcx0_TUd_lrRnI1rQn-A-AnAQ3uRDcdk1gqJxYBZzPGb7uL/s1600/800x800_LN.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="152" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgOh9fMogB4NmfPZPtXjpLsNrcBRRXvTfxLSTSRbmIEzOiOUv2qnoploN7yjwAADnmD_IE_KKGRdxBqeQMJ5-0y39OgA0GLvQcx0_TUd_lrRnI1rQn-A-AnAQ3uRDcdk1gqJxYBZzPGb7uL/s320/800x800_LN.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Podobná situace, jako v televizi a rozhlase, byla také v tištěných
médiích. Oficiální deník KSČ<span class="apple-converted-space"> </span><i>Rudé
právo</i><span class="apple-converted-space"> </span>přinesl 18. listopadu
1989 zprávu, že složky VB (Veřejná bezpečnost) udržovali na studentské
demonstraci pořádek a demonstranti byli legitimováni a někteří z nich
předvedeni na místní oddělení VB. Tři dny po demonstraci<span class="apple-converted-space"> </span><i>Občanské fórum</i><span class="apple-converted-space"> </span>rozesílá své prohlášení do redakcí
novin a časopisů, ale cenzura ho nepovoluje otisknout.<span class="apple-converted-space"> </span><i>Rudé právo</i><span class="apple-converted-space"> </span>dál šíří své propagandistické články s
názvy jako "Rozhodně proti provokacím" a "Očité svědectví".<span class="apple-converted-space"> </span><i>Lidová demokracie</i><span class="apple-converted-space"> </span>otiskla informaci o odsouzení zákroku
na Národní třídě na plénu Městského výboru Československé strany lidové a<span class="apple-converted-space"> </span><i>Mladá fronta<span class="apple-converted-space"> </span></i>spolu s deníkem<span class="apple-converted-space"> </span><i>Svobodné slovo</i><span class="apple-converted-space"> </span>začínají šířit kritické informace o
policejním zákroku ze 17. listopadu a o solidaritě studentů a umělců. <o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Oficiální deníky KSČ (<i>Rudé právo</i><span class="apple-converted-space"> </span>a<span class="apple-converted-space"> </span><i>Práce</i>)
přinášely zprávy o pokusech narušovat pořádek a vyvolat nedůvěru vládě a ÚV
KSČ. Situace v tisku se začíná krystalizovat mezi 24. až 26. listopadem.
Většina deníků informovala o setkání předsedy vlády Ladislava Adamce se
zástupci studentů, umělců a občanských sdružení pražské veřejnosti. Jiří Černý
24. listopadu přečetl na Václavském náměstí prohlášení novinářů. Deník<span class="apple-converted-space"> </span><i>Práce</i><span class="apple-converted-space"> </span>neustále informuje veřejnost o
protistátním spiknutí a rozvracení socialistického zřízení, zatímco<span class="apple-converted-space"> </span><i>Svobodné slovo, Mladá fronta a Lidová
demokracie</i><span class="apple-converted-space"> </span>otiskly 25. 11.
prohlášení novinářů, spisovatelů, politických stran. Klíčovým dnem se stává
neděle 26. listopadu, kdy vyšla mimořádná vydání deníků<span class="apple-converted-space"> </span><i>Svobodné slovo</i><span class="apple-converted-space"> </span>a<span class="apple-converted-space"> </span><i>Mladá
fronta</i>, které přinesly fotografie s ustavení<span class="apple-converted-space"> </span><i>Občanského fóra</i><span class="apple-converted-space"> </span>ze dne 19. listopadu. Většina deníků
také v pondělí 27. 11. otiskla programové prohlášení<span class="apple-converted-space"> </span><i>Občanského fóra</i><span class="apple-converted-space"> </span>a tím byla po deseti dnech prolomena
komunistická cenzura.</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Počátkem roku 1990 dochází k radikální proměně mediální scény. Tu
symbolicky odstartovalo první číslo legálně obnovených <i>Lidových novin</i> (2. 4. 1990) v čele s Jiřím Rumlem. Svoboda slova
přinesla množství příležitostí pro lidi pracující v médiích. Proměny myšlení a
přístupu k demokracii a svobodě se nemění tak rychle, jako ekonomika,
politika a obchod. Časový úsek svobody v podobě čtvrtstoletí, ovšem nemusí
nutně odpovídat stavu a vyspělosti občanské společnosti. Po roce 1989 přešla
drtivá většina tištěných i elektronických médií do soukromého vlastnictví a
nastala další „revoluce“, kterou už nelze označit přívlastkem sametová, ale
spíše mediálně ekonomickou proměnou a transformací. Transformace médií po roce
1989 proběhla, na rozdíl od transformace společnosti, velmi rychle a
standardně. Média sehrála, v období tzv. „sametové revoluce“, podobně významnou
roli jako při srpnové invazi spřátelených armád do Československa v roce 1968.</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-8ZjFD89cgx4/WLW30GCMfpI/AAAAAAAAVB4/pvP_NLGeXrgIPaE0FPD0DeqIi1cIeqEogCLcB/s1600/tvStanice.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="103" src="https://3.bp.blogspot.com/-8ZjFD89cgx4/WLW30GCMfpI/AAAAAAAAVB4/pvP_NLGeXrgIPaE0FPD0DeqIi1cIeqEogCLcB/s400/tvStanice.png" width="400" /></span></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Rok 1990 přinesl také nový fenomén<span class="apple-converted-space"> </span><i>moci</i>,
který se netýkal pouze médií, ale celého fungování společnosti. Začal boj o
moc, o moc ekonomickou, politickou, mediální. Rok 2018 přináší boj o moc v
podobě amalgámu obchodu, peněz, politiky, médií, zastrašování, nekorektnosti,
korupce. Čas se proměnil, kulisy také, jen narativ zůstává podobný. Fenomén
moci akcentuje zkoumání strategií, kterými proniká do určitých
diskursů. Spojenectví moci a vědění vyjádřil Michel Foucault termínem<span class="apple-converted-space"> </span><i>moc/vědění</i>. Podle
něho “každá společnost disponuje režimem pravdy, svou všeobecnou politikou
pravdy, tedy typem diskursu, který je přijímaný jako pravdivý; mechanismus a
instance, jež umožňují rozlišit pravdivé a nepravdivé výroky, prostředky na
potvrzování každého z nich; uznávané techniky a procedury pro získání
pravdy; status těch, kteří jsou oprávněni říci, co je a co není pravdivé.”</span><span style="font-size: 10pt; line-height: 150%;"> </span><span style="font-size: 14pt; line-height: 150%;">(</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Foucault,
Michel: <i>Subjekt a moc. </i>Praha:
1996. str. 210)</span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">
Velmi zjednodušeně, podle Foucaultova pojmu <i>moc
/ vědění</i>, lze nazvat dnešní podobu mediální scény jako střet
veřejnoprávních institucí (<i>Česká
televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář</i>), které představují
určitou formu mediálního vědění, versus privátních majitelů médií,
představujících vlastnickou formu mediální moci. Záměrně uvádím slovo
majitel(é) média, protože velmi často je to on, který rozhoduje o podobě určité
televize, rádia nebo novin. S příchodem demokracie a rozvojem informačních
technologií vstoupil na mediální trh důležitý hráč v podobě internetu. Masová
média už tedy dnes netvoří pouze televize, rozhlas a tištěná média, ale i
internet. A to velmi významně. Největší a nejdůležitější výhodou internetu,
oproti ostatním masovým médiím, je samostatnost, rychlost a svoboda. Uživatel
internetu sám řídí svou mediální komunikaci. Každý člověk, který má k dispozici
internetové připojení a počítač, tablet nebo smartphone, může dnes samostatně
tvořit a ihned na internetu svobodně publikovat. Pokud jsem psal, že je toto
největší výhodou internetových médií, stává se to zároveň i jejich největším
úskalím. </span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-I-fX6k01HGk/WLW3v-6iE9I/AAAAAAAAVBo/Wr22BBVjTlk17LcRkJ0QlqWDySiYJTeAACLcB/s1600/929458.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="180" src="https://3.bp.blogspot.com/-I-fX6k01HGk/WLW3v-6iE9I/AAAAAAAAVBo/Wr22BBVjTlk17LcRkJ0QlqWDySiYJTeAACLcB/s320/929458.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Přirozeným jevem masových médií je selekce, nastolování a preferování určitých
témat. Ta jsou potom předestřena veřejnosti (tzv. agenda setting) a ta je buď
již považuje, nebo začne považovat, za důležitá. Určitá témata prezentovaná v
masových médiích se promítnou (někdy i velmi radikálně) i do postojů
veřejnosti. Tato situace nastala v masových médiích v České republice s
příchodem televize <i>NOVA</i> na mediální
trh. V roce 1994 byla <i>TV NOVA</i>
(respektive jejímu majiteli společnosti CME Group a dceřiné společnosti CET 21)
udělena celostátní vysílací licence. To nastartovalo obrovskou vlnu
vulgarizace, bulvarizace a mediální pokleslosti. S tím přichází i zcela
nový fenomén v podbě „mediálního magnáta“, který je reprezentován
Vladimírem Železným. Ten o 20 let předběhl Andreje Babiše a už v polovině 90.
let minulého století začal ukazovat, jak účelně a účelově lze propojit
politiku, média, ekonomické a společenské zájmy a obchod. </span><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Pokud jsme již zmínili první privátní televizní stanici (<i>TV NOVA</i>), které byla udělena ve střední
a východní Evropě vysílací licence, nelze také opomenout druhou privátní
celoplošnou televizi, kterou je <i>TV PRIMA</i>.
Ta byla založena v roce 1994 jako TV Premiéra. Obě komerční televizní stanice
jsou dne již vlastněny zahraničními investory. Všichni ovšem pamatují
neprůhledné majetkové a licenční transakce jak v TV NOVA (CME – CET 21 –
Vladimír Železný – PPF – opět CME), tak i v TV PRIMA (GES Holding – Hartic –
PPF). S postupujícím časem se vedle <i>TV
NOVA</i> (vlastník CME Group) a <i>TV Prima</i>
(vlastník MTG Broadcasting a GES Media Europe) objevila další privátní televize
v o <i>TV Barrandov</i> vlastněné
firmou Empressa Media. Všechny tři zmíněné televizní stanice postupně své
celoplošné vysílání rozšířily na několik televizních kanálů (<i>Nova Cinema, Nova Sport, Kino Barrandov,
Family Barrandov, Prima Cool, Prima Love</i>, atd.), které mají za úkol bavit
jednotlivé populační skupiny diváků. Vedle celoplošných vysílacích kanálů jsou
na tuzemském mediálním trhu etablovány také placené televizní kanály, věnující
se zpravodajství, sportu, filmové a televizní tvorbě (<i>CNN</i>, <i>Eurosport</i>, <i>HBO</i>…). </span><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-w921T7bnncU/WLW3wKmM3nI/AAAAAAAAVBs/o58oImHT-hgIGl0cqW33SKe8Hmekn11jQCLcB/s1600/2837214-loga-cro-1-800x600p0.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="240" src="https://3.bp.blogspot.com/-w921T7bnncU/WLW3wKmM3nI/AAAAAAAAVBs/o58oImHT-hgIGl0cqW33SKe8Hmekn11jQCLcB/s320/2837214-loga-cro-1-800x600p0.png" width="320" /></span></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">I přes nástrahy tzv. „<i>raného kapitalismu</i>“ a „<i>volné ruky trhu</i>“ je
pro mediální trh dobré, že tady komerční televize fungují. Vytváří určité
konkurenční prostředí a divák má možnost volby. Temným stínem komerčních
televizí ovšem zůstávají etické principy. Jejich primární činnost je zaměřena
na výdělek a na sledovanost. Kvalita je až na posledním místě. Ale i v této
oblasti přichází postupné změny. Pomalu končí boom převzatých pořadů a i komerční
televize se více soustředí na svou původní tvorbu. Její těžiště spočívá
převážně v „nekonečných“ televizních seriálech, které sice nabízí finanční
výdělek pro herce a štáb, ale umělecká hodnota děl je více než diskutabilní a
dostává se až do roviny kýče (více o fenoménu soap opery v analýze </span><i><a href="http://daniel-cataranga.blogspot.cz/2014/11/daniel-szabo-soap-opera-reklama.html"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Soap
opera, reklama a globalizace</span></a></i><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">). Fatálním
nedostatkem a ostudou všech celoplošných komerčních televizí stále zůstává
zpravodajství. Převládá „lopotná“ investigativní publicistika (pokud to lze
ještě vůbec publicistikou nazvat) a touha po senzacích. Naprosto chybí
jakýkoliv odborný a analytický rozbor. Ani kvalita nabízených celovečerních
filmů, na komerčních televizích, není nijak ohromující. Druhořadé zahraniční
filmy se střídají s ještě horšími tuzemskými a lživou reklamou jsou vydávány za
jakési mega filmy.</span></span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br />
</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvvMIwEm_VkLhRu6Xde6ollF3iVcr4eik9JJggs6AA-gjUH_SUvB2up6eu9vc0u_x7l_TgsQDDFfmZiXdCh2VyqFVB86RhyeoSshWQEt0rEg4hjTnA9VJSwkT9qh7Up_vmYxNQX_C8o3g4/s1600/Ceska-televize_logo.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="180" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvvMIwEm_VkLhRu6Xde6ollF3iVcr4eik9JJggs6AA-gjUH_SUvB2up6eu9vc0u_x7l_TgsQDDFfmZiXdCh2VyqFVB86RhyeoSshWQEt0rEg4hjTnA9VJSwkT9qh7Up_vmYxNQX_C8o3g4/s320/Ceska-televize_logo.jpg" width="320" /></span></a></div>
<h3>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Zpravodajská <i>ČT24</i> a
sportovní <i>ČT sport</i> vznikly podle
vzorů zahraničních televizí, ale zatím se jim ještě nepodařilo, svou
programovou nabídkou, vytvořit korunce schopné formáty televizním stanicím jako
<i>CNN</i> nebo <i>Eurosport</i>. Snaha o upoutání diváka za každou cenu, se v menší míře
přenesla i do veřejnoprávního <i>Českého
rozhlasu</i>. Nejvíce je to patrné v jeho nejposlouchanější stanici, kterou je <i>Radiožurnál</i>. Strojově se opakující
hudební schéma, které každý den schematicky pouští českou a slovenskou pop
music z 80. let a kombinuje ho s méně kvalitní zahraniční hudební produkcí. Na
rozdíl od <i>České televize</i>, si ale <i>Český rozhlas</i> zachoval své analytické
komentáře a diskuze (politické, kulturní a společenské). Na obranu
veřejnoprávní televize je nutno podotknout, že poslední dva roky se snaží o
analytičtější přístup k tématům ve zpravodajském i společenském kontextu.</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span></div>
</h3>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><o:p></o:p><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Zpravodajská <i>ČT24</i> a
sportovní <i>ČT sport</i> vznikly podle
vzorů zahraničních televizí, ale zatím se jim ještě nepodařilo, svou
programovou nabídkou, vytvořit korunce schopné formáty televizním stanicím jako
<i>CNN</i> nebo <i>Eurosport</i>. Snaha o upoutání diváka za každou cenu, se v menší míře
přenesla i do veřejnoprávního <i>Českého
rozhlasu</i>. Nejvíce je to patrné v jeho nejposlouchanější stanici, kterou je <i>Radiožurnál</i>. Strojově se opakující
hudební schéma, které každý den schematicky pouští českou a slovenskou pop
music z 80. let a kombinuje ho s méně kvalitní zahraniční hudební produkcí. Na
rozdíl od <i>České televize</i>, si ale <i>Český rozhlas</i> zachoval své analytické
komentáře a diskuze (politické, kulturní a společenské). Na obranu
veřejnoprávní televize je nutno podotknout, že poslední dva roky se snaží o
analytičtější přístup k tématům ve zpravodajském i společenském kontextu.</span><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-ZwPw-sFJ4wk/WLW3wCjY7WI/AAAAAAAAVBw/Tc1_U4-xK1w5GlDHTBzfNIcbdmqdbM0tQCLcB/s1600/economia_logo.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="97" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZwPw-sFJ4wk/WLW3wCjY7WI/AAAAAAAAVBw/Tc1_U4-xK1w5GlDHTBzfNIcbdmqdbM0tQCLcB/s320/economia_logo.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Během posledních dvaceti osmi let se tištěná média, co do
kvantity, dostala na evropskou úroveň. Postupem let se vyprofilovala úroveň
tištěných médií do různých pater kvality, které se více méně drží celé
„porevoluční“ období. Denní tisk má stále své čtyři standardní seriózní média v
podobě <i>Lidových novin</i>, <i>Práva</i>, <i>MF DNES</i> a <i>Hospodářských novin</i>.
Za nimi se nachází dlouhá řada bulvárních tiskovin počínaje novinami (<i>Blesk, Aha</i>), přes tvz. ženské časopisy (<i>Vlasta, Chvilka pro tebe</i>, …) až po
lifestyleové (<i>Elle, Cosmopolitan</i>, …).
Zjednodušeně můžeme všechny tištěná média rozdělit na bulvární, lifestylové,
odborné, politické a zpravodajské. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Pokud se opět zaměříme na vydavatelské domy a jejich majitele,
zjistíme, že pouze <i>Economia</i> zůstala
tzv. vydavatelstvím bez bulvárních titulů. O to více se v Economii
zaměřili na propojení médií a internetu. <i>Hospodářské
Noviny</i> a <i>Respekt </i>sice dál
zůstávají jako printové rodinné zlato a stříbro vydavatelského domu, ale jejich
internetové verze dosahují daleko větší čtenosti. Informační server <i>Aktuálně.cz</i> je bezprostředně propojen
s vyhledávačem <i>Centrum.cz</i> a
zasahuje největší počet konzumentů. V posledních letech <i>Economia</i> přidala i internetovou televizi
<i>Aktuálně.cz</i>. Vydavatelství <i>MAFRA</i>, vlastněné Andrejem Babišem, do
velké míry kopíruje slova Hannah Arendtové o moci a mocenském vztahu, když
něměcká myslitelka říká, že “to, co definuje mocenský vztah, je ve skutečnosti
způsob jednání, které na ostatní nepůsobí přímo a bezprostředně, nýbrž které
působí na jejich vlastní jednání“ (Arendtová, Hannah: <i>O násilí</i>. Praha. 1995: str. 34). Babiš po vstupu do politiky
posiluje svůj vliv i prostřednictvím médií a mediální dům <i>MAFRA</i>, který disponuje novinovými i internetovými deníky, televizí,
rádii a virtuálním mobilním operátorem, mu k tomu poskytuje široké pole
působnosti. Pro Andreje Babiše nejsou média jako taková primární záležitostí
podnikání, ale poskytují mu pouze jeden z prostředků k dosažení
politické a ekonomické moci. Takové moci, která by mu zaručoval takřka
neomezený vliv. Vliv na společnost, ekonomiku i politiku. Proto musí jednat
v souladu se všemi zájmy. Babiš dobře ví, že moc nepatří pouze
jednotlivci, ale patří skupině. Pokud Andrej Babiš disponuje mocí, je pouze
zmocněn jednat jménem určitého množství lidí. <o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-5JCLsZAvEz8/WLW3x1Oe7cI/AAAAAAAAVB0/SO-vTQbfnCs0IEKAIMRzvs_7mhSJqYlnwCLcB/s1600/logo_mafra.bmp" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="48" src="https://2.bp.blogspot.com/-5JCLsZAvEz8/WLW3x1Oe7cI/AAAAAAAAVB0/SO-vTQbfnCs0IEKAIMRzvs_7mhSJqYlnwCLcB/s320/logo_mafra.bmp" width="320" /></span></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Jak by tedy současný čtenář, divák nebo posluchač mohl vnímat
tuzemskou mediální scénu? Rozhodně nelze říci, že by neměl z čeho vybírat.
Pokud ho neuspokojují bulvární ani komerční média, může sáhnout po
veřejnoprávních médiích. Trh je zároveň otevřen i třetí části lidí, kterou
příliš nezajímají ani politické a zpravodajská média, ale soustředí se pouze na
odborná média. Vychází jak literární (<i>Literární
noviny</i>, HOST, Revolver Revue, Tvar) tiskoviny, filmové (<i>Film a doba, Cinepur, Iluminace</i>),
výtvarné (<i>Ateliér, Architekt, Revue art,
Art & map; Antiques</i>), tak i divadelní (<i>Divadelní
noviny, Svět a divadlo</i>). Co ovšem mediální klima naprosto proměnilo, je
televizní digitalizace. Došlo i na plány majitelů evropských a světových
televizních licencí a dnešní divák může fungovat na principu vlastní virtuální
televize ve spojení s internetem, kde si program vytváří sám konzument a určuje
si, kdy jednotlivé programy chce shlédnout. Internet umožnil přehrávat téměř
cokoliv a kdykoliv. <o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tištěná média jsou zatlačena do poněkud defenzivní role, ze které
ale mohou těžit, díky své jedinečnosti, prestiži obsahu a autorské originalitě,
byť provozované na placené platformě. Pro tak malý tuzemský trh, to bude
situace, která v nejbližší době opět posune masmédia do nové role. Postavení
médií a novinářů je v dnešní České republice zcela odlišné od mediálního obrazu
v posttotalitním Československu. Novinářům, spisovatelů a intelektuální elitě
byl v dějinách tohoto národa přisuzován pojem tzv. „svědomí národa“. Národ v
dobách komunistické vlády přesunul své svědomí na tyto lidi. „Sametová
revoluce“ logicky vrátila novináře, spisovatele i intelektuály na pozice, které
jim v demokratickém státu náleží. </span><span style="font-family: "arial" , sans-serif;"><o:p></o:p></span></span></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSHvC1v9M6n1YPVQxIPa8U4_sHgDIDSRz45ZZeM4OmT9MZPwbrrR77Lc4s6o37mU4Pz0HwWzeFXzeOTSD7AZe1VDnScF61nbfz31tfz7okTkM17_l1tnbgjSgHeQb9nQVlQAmuEm2Xkoj-/s1600/Logo_TV_NOE.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-family: "verdana" , sans-serif;"><img border="0" height="208" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSHvC1v9M6n1YPVQxIPa8U4_sHgDIDSRz45ZZeM4OmT9MZPwbrrR77Lc4s6o37mU4Pz0HwWzeFXzeOTSD7AZe1VDnScF61nbfz31tfz7okTkM17_l1tnbgjSgHeQb9nQVlQAmuEm2Xkoj-/s320/Logo_TV_NOE.jpg" width="320" /></span></a></div>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: 13.5pt; line-height: 150%;">Stále více a znatelněji, se po dvaceti osmi letech, rozevírá
prostor mezi kvalitou a věrohodnosti médií. Jen menší část médií zůstává tzv.
nezávislá a nejsou jí diktovány podmínky majitelem nebo skupinou investorů.
Česká média jsou také (ostatně jako celá česká společnost) značně
konzervativní. Stejně jako jejich recipienti. Tuto hegemonii narušila až
internetová média v podobě <i>Deníku
Referendum, Britských Listů, Přítomnosti, Alarmu nebo Salónu Práva</i>, která
kladou na čtenáře vyšší nároky ve vnímání a porozumění textu a v hledání
kontextů a souvislostí. Těžko bychom dnes hledali tak vyhraněná média, jakými
byli před rokem 1989 ilegální noviny a časopisy nebo předválečný a poválečný <i>Kritický měsíčník</i>, který vydával
profesor Václav Černý. Zamyšlením na závěr možná zůstává, jestli je v současnosti
mediální vyhraněnost a absolutní kritické myšlení vůbec možné a celospolečensky
uplatnitelné. Možná, že i do budoucna postačí vnitřní svoboda a odpovědnost
člověka, jak ji jednoduše definuje francouzský filozof Roger Garaudy: </span><b><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">„<i>Člověk svůj život žije podle projektů, které vznikají v určitých
situacích. Ale to nijak neznamená, že člověk je sám absolutně determinován,
naopak – to podstatné na lidském bytí je to, že člověk je svobodný ve svém
rozhodování, a tedy i odpovědný za své činy.</i>“ (</span></b><b><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">Garaudy,
Roger. 1964. </span></b><b><i><span style="font-size: 14.0pt; line-height: 150%;">Perspektivy
člověka</span></i></b><b><span style="font-size: 14pt; line-height: 150%;">.
Praha. 1964: s. 94)</span></b></span><span style="color: black; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
</div>
<div style="color: black; text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-73467591352404446102018-01-17T12:32:00.000+01:002018-09-30T10:59:59.045+02:00Daniel Szabó: Drahoš spasitelem národa? Rozhodně ne, stejně jako Zeman ne...<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://1.bp.blogspot.com/-wT4m-SdSnvw/Wl4MMvTDnyI/AAAAAAAAXGU/WGFYiFBiVqwgHug0iRkm-S-Vw2zSN1atwCKgBGAs/s1600/DSC_0498.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://1.bp.blogspot.com/-wT4m-SdSnvw/Wl4MMvTDnyI/AAAAAAAAXGU/WGFYiFBiVqwgHug0iRkm-S-Vw2zSN1atwCKgBGAs/s1600/DSC_0498.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-wT4m-SdSnvw/Wl4MMvTDnyI/AAAAAAAAXGU/WGFYiFBiVqwgHug0iRkm-S-Vw2zSN1atwCKgBGAs/s400/DSC_0498.JPG" width="225" /></a></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; margin-bottom: 6px;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="background-color: white; margin-bottom: 6px;">
<span style="text-align: justify;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span>
<span style="text-align: justify;"><span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span>
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large; text-align: justify;">"V hospůdce páté cenové skupiny.</span></div>
<div style="background-color: white; margin-bottom: 6px;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">V hlavě mám pivo, ale ne piliny.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Tam venku zmeškal jsem start.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Co mi svět dává, nespletu do věnce.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">To všechno vzal by bezrukej z kredence.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #444444; font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Čmárám si na umakart, na umakart, na umakart."</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: helvetica, arial, sans-serif; margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-size: large;">Vést debatu o tom, že kdokoliv bude lepším prezidentem než Zeman, nemá valnou relevanci. To berme jako holý fakt. Otázkou je, proč se Drahoš stal protikandidátem Zemana ve druhém kole. Východisek se nabízí několik.</span></div>
</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-size: large;">První kolo prezidentských voleb nebylo volbou pro někoho, ale volbou proti někomu. Nevolit Zemana, ale kohokoliv jiného. To bylo poselství posledních měsíců. Ale čeho se tím dosáhlo? V podstatě jen toho, že Zeman nemá ve d<span class="m_6415474843327753778inbox-inbox-text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;">ruhém kole silného protikandidáta. To ovšem neznamená, že Drahoš nemůže Zemana porazit. Ale opět to nebude volba pro Drahoše, ale proti Zemanovi.</span></span></div>
</div>
<div style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px;">
<span class="m_6415474843327753778inbox-inbox-text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"><br /></span></div>
<div class="m_6415474843327753778inbox-inbox-text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1d2129; display: inline;">
<span style="font-size: large;"></span><br />
<div style="margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Silné osobnosti typu Fischera nebo Horáčka, zůstali mimo hru. Důvod? Většina voličů jim prostě nerozuměla. Což není nic překvapivého, většina voličů politice rozumí minimálně. Ale to není problém Horáčka ani Fischera, že jim lid nerozumí. Je to především ostuda a problém lidu. O to větší je překvapení, že do druhého kola postoupil vzdělaný akademik a ne vzdělaný diplomat, nebo vzdělaný sociální antropolog. To je jen další utvrzení toho, že volba nebyla o kandidátech, ale proti jedinému kandidátovi - proti stávajícímu prezidentovi.</span></span></div>
<span style="font-size: large;">
</span>
<br />
<div style="margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></span></div>
<span style="font-size: large;">
</span>
<br />
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Fischer i Horáček mohli být silnými protikandidáty Zemana na domácí politické a společenské scéně. Která bude další čtyři roky stěžejní pro tuto zemi. Andrej Babiš nebude brát ohledy na nikoho, ani na prezidenta. Pokud vyjde vítězně z kauzy Čapí hnízdo a podaří se mu získat důvěru poslanců pro jeho vládu, jeho vliv a moc se ještě posílí. S Drahošem by do prezidentského úřadu přišel nejspíše konzervatismus a formálnost. Už samotný fakt, že se Drahoš obklopil "armádou" poradců, která čítá třináct hlav, nesvědčí o jeho přílišném politickém sebevědomí. Doufejme, že Jiří Drahoš, pokud by se stal prezidentem, byl silným protihráčem vlády i parlamentu a především premiéra. Ale silně o tom pochybuji, že by překročil svůj akademický stín...</span></span></div>
<span style="font-size: large;">
</span>
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-size: large;"><br /></span></div>
<span style="font-size: large;">
<div style="margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Už před mnoha lety Egon Bondy konstatoval, že "žijeme ve společnosti, kterou řídí mafiánské oligarchie". MartinJirous k tomu dodal "na reformní komunisty jsme měli, máme a budeme mít s Bondym stejný názor, je to všechno svoloč...".</span><br />
<div style="font-family: inherit;">
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="font-family: inherit;">
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><b style="color: black; font-family: verdana, sans-serif;"><i>Autor upozorňuje, že nebyl voličem Miloše Zemana...</i></b></span></div>
</div>
<div style="font-family: inherit; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="color: black; text-align: justify;">
<div style="color: #1d2129; margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Povolební "prezidentská" kocovina kopíruje předvolební i povolební vyprázdněnost voleb parlamentních. Politickou i společenskou. Jen se nám trochu proměňují ochotnické figury. Trapnost a demagogie voličů jsou jen zrcadlem oligarchy a absolutisty v podobě slizkého estébáckého agenta a jeho hesla "všechno nám tady rozkraďli". Zdatně mu sekundují fialový Petr s modrým ptákem, který je jen o něco málo kultivovanějším alter egem Topolánka a Nečase. V posledních týdnech je jeho oblíbená fráze "musíte si zvykat".</span></div>
<div style="color: #1d2129; margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Dalším do "party hic" je pirát Ivan, který v malém připomíná st<span class="text_exposed_show" style="display: inline;">ranu jednoho muže. Jen místo Agrofertu propaguje jakousi pofidérní otevřenost. Xenofobní individuum Schmitzerovského typu "Japonec, ty vole, ty vole, Japonec" útočící na nejnižší lidské pudy, je výstavním kusem dobytka. Pak tu máme matadora Filipa, který je mazaná liška, ztrácející dech a už si nevystačí s jednou frází o důležitosti parlamentu, kterou tak věrně představuje už 21 let. Luboš se rozhodl udělat revizi partaje a objede s Chovancem kraje. Ještě někam uklidit dosluhujícího premiéra Bohouše a "reorganizace" soc. dem. může začít.</span></span></div>
<div style="color: #1d2129; margin-bottom: 6px; margin-top: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span class="text_exposed_show" style="display: inline;"><br /></span></span></div>
<div class="text_exposed_show" style="color: #1d2129; display: inline; text-align: start;">
<div style="margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">"Křesťan" Pavel pokračuje v Luxově strategii vyčkávání a braní postů za každou cenu. Pomoc bližnímu svému je přeci křesťanskou povinností. Politický šíbr nejhrubšího TOP zrna, král Miroslav, je nahý. Sice nechce uhnout, ale komu to vadí. Všichni ho překročí. Tak aspoň složil funkci a bije na poplach proti ohrožení demokracie, kterou tolikrát sám zašlapal do země. Faktickými vítězi voleb jsou Farský a Gazdík, kteří si udrželi alespoň nějakou morální a etickou tvář.</span></div>
<div style="margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></div>
</div>
<h4>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Říjen 2016</b></span></h4>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">28. říjen 2016 byl očekávanou událostí, která odhalila stav současné tuzemské společenské a politické situace. Situace notně upatlané, rozplizlé a nedůstojné. Negativní podíl na stavu věcí má prezident Zeman i jakási "kulturně politická alternativní fronta". Tento týden také můžeme považovat za začátek prezidentské kampaně, byť jsou volby na pořadu až za rok a čtvrt. Pokud se Miloš Zeman rozhodne kandidovat, bude mít jeho protivník, s největší pravděpodobností, známý hlas a známou tvář. Michal Horáček ovšem "uchopil" celou situaci jaksi vágně a nešikovně. Postavit alternativu vůči prezidentovi na odporu a nenávisti, je krátkozraké a politicky nepromyšlené. Zeman v celém prezidentském období nemá mnoho co nabídnout. O to více se nabízela strategicky zvládnutá a promyšlená příprava a kampaň jednoho kandidáta, která by představovala alternativní možnost volby v roce 2018. Času na to bylo mnoho, ale schopných lidí málo. Cílit na "pražského" menšinového voliče, mixem propagandy a osobních postojů a názorů, nedává žádný smysl. Pokud chce Michal Horáček a jeho tým kandidovat a uspět v druhém kole prezidentské volby, musí masivně změnit strategii a přístup. Jinak celá "politická alternativa" zůstane jen prázdným gestem směšnosti. </span></div>
<i style="font-family: sans-serif;"><b><br /></b></i>
<br />
<h4 style="font-family: sans-serif;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b>Níže je uveden text o volbě prezidenta z roku 2013</b> </span></h4>
<div style="font-family: sans-serif;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Je týden po volbě nového prezidenta a média zaplavilo nekonečné množství seriózních analýz i bulvárních článků, které se věnují průběhu kampaně a samotným výsledkům voleb. Zaměřme se na psychologické hledisko volby hlavy státu a na důvody, proč Miloš Zeman porazil Karla Schwarzenberga.</span></div>
</div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Prezidentská volba vyvolala určitou míru politizace a polarizace ve společnosti. Můžeme spekulovat o tom, jestli byla z velké části povrchní nebo z menší části hlubší, ale nic to nemění na faktu, že lidé se snažili porozumět prezidentským kandidátům v jejich jednání a chování a v určitém politickém kontextu a systému. Pravdou také je, že jim to samotní kandidáti a média nijak neulehčovala. Kampaň se příliš nezaměřovala na profesní, politické a vzdělanostní předpoklady kandidátů, ale spíše na názory na jakékoliv témata a na osobní život kandidátů. Uveďme tedy pár příkladů, proč se nakonec prezidentem stal Miloš Zeman.</span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zaprvé byl nejvíce racionálním kandidátem. Dokázal obratně ospravedlňovat své chování a vytvořil si neproniknutelný obranný mechanismus. Pasoval se do role levicového humanisty, kterému nechybí ekonomické a historické znalosti. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zadruhé dokázal být jako jediný opravdovým politickým aktérem, politickým člověkem a politickým vůdcem. Uměl těžit ze své politické minulosti a neváhal své zkušenosti zužitkovat pozitivně i negativně. V diskuzích se snažil zabývat se politickými jevy a zaujímat k nim určitá stanoviska.</span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zatřetí uměl nejlépe řídit své myšlení a jednání k určitému cíli (funkci prezidenta). Jeho osobnostní rysy měly konzistentní povahu a jeho styl byl a je snadno zapamatovatelný ostatními lidmi. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Začtvrté se snažil prostřednictvím své inteligence tvořivě řešit situace, které vznikaly. Jeho schopnost samostatného myšlení byla třídu výš oproti ostatním kandidátům. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zapáté dokázal nejlépe ovládat kolektivní nevědomí voličské masy a dokázal jí vnutit svůj pohled na různé pojmy, symboly a mýty. Prosazoval tím pádem své zájmy, které byly zaměřené na jeden konkrétní pragmatický prvek, kterým bylo vítězství ve volbách.</span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Zašesté si udržel konstantní postoj k určitým otázkám a dokázal neustále reagovat na podněty, situace, ostatní kandidáty i sebe sama. Stal se symbolem jakéhosi příkladu konzervativního socialisty. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zasedmé se jedním ze symbolů volby stala Zemanova dcera. Tím prokázal, na rozdíl od Schwarzenberga, který své blízké prakticky neukazoval, že mu není lhostejný důležitý socializační prvek společnosti, kterým je rodina. Zdánlivě banální rozdíl, který ale citelně ovlivnil určitou generační vrstvu voličů.</span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Zaosmé dokázal nejlépe využít propagandy, pomocí níž ovlivňoval a manipuloval hodnoty tak, aby změnil postoje a politické aktivity lidí. Většinou nemluvil přímočaře o kontroverzních tématech, ale útočil různými postranními metodami, které splnily svůj účel. Uvědomil si, že politická témata jsou u veřejnosti vytvářena masovými médii. Dokázal tomu přizpůsobit svou kampaň a využil masová média jako trhu s politickými informacemi. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br />Miloš Zeman rozhodně není představitelem moderní evropské levice, tak jak ji reprezentuje třeba SPÖ, SPD nebo Labour Party. Ale jako jeden ze dvou kandidátů (společně s Jiřím Dientsbierem) pochopil, že je výhodou, mít za sebou viditelnou politickou stranu, popřípadě být jejím lídrem. Lidé vnímali SPOZ jako menší sestru ČSSD a měli celkem konkrétní představu, jakou politiku provozuje. Tím se Zeman velmi lišil od Schwarzenberga, který měl v zádech pouze nápis TOP 09, který je lidmi vnímám v negativních konotacích. V neposlední řadě se Miloš Zeman projevoval jako nejschopnější veřejný politický činitel, kterému je blízká sociální politika, prostřednictvím které se snaží ovlivňovat sociální realitu. Bohužel, voliči již příliš nevnímali to, že tuto politiku často ilustruje na příkladech Německa nebo Rakouska, které jsou typickými představiteli konzervativního pojetí režimu. </span></div>
<div style="color: black; font-family: sans-serif; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><b><i><br />Autor upozorňuje, že nebyl voličem Miloše Zemana a přál si, na postu hlavy státu, ženu...</i></b></span></div>
</span></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-81862586274349618812017-12-25T18:30:00.000+01:002018-09-30T11:00:39.433+02:00Daniel Szabó: Rozhovor s Janem Třískou z roku 2007<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></b>
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></b>
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Jan Tříska</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> je pro mnoho lidí hereckým symbolem. Svou jedinečnost si dokázal udržet během své celé kariéry. Do rodné země se vrací v posledních letech často. Hlavním důvodem jeho poslední návštěvy je divadelní práce. V současnosti můžeme herectví Jana Třísky obdivovat v Divadle Na Jezerce ve hře Kumšt a v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu v dramatu Bouře. Obě jeho divadelní role (Marek a Kalibán) jsou značně odlišné a dokonale ilustrují Třískův herecký rozsah. Tento rozhovor vznikl po premiéře hry Kumšt v Divadle Na Jezerce. <o:p></o:p></span><br />
<br />
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-WuQSIwZbbf8/WkEzOtiqDEI/AAAAAAAAW2Y/G03VQHxXCPEGdJkkd7kGU4HYB_9celklACK4BGAYYCw/s1600/IMG_20171225_175058.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://4.bp.blogspot.com/-WuQSIwZbbf8/WkEzOtiqDEI/AAAAAAAAW2Y/G03VQHxXCPEGdJkkd7kGU4HYB_9celklACK4BGAYYCw/s400/IMG_20171225_175058.jpg" width="225" /></a><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Pro hereckou (ale ostatně i pro jakoukoliv uměleckou činnost) práci existují velmi těžká měřítka kvality. Poznáte Vy, po vice nez 50-ti leté profesní kariéře, dobrého a špatného herce? Nebo takové kategorie ani neexistují?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Samozřejmě, že takové kategorie existují. Opravdu si myslíte, že „existují tak těžká měřítka kvality“? Jsou dobří muzikanti a špatní muzikanti. To se přece slyší. Dobří malíři a špatní malíři. To se přece vidí. A právě tak, jsou dobří herci a špatní herci. Rozeznáte je okamžitě. Při první větě. Při prvním pohybu. Během dlouhých transkontinentalních letů se často dívám na filmy s vypnutým zvukem. Nevěřil byste, jak mnoho to na herce prozrazuje.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Váš přítel Josef Topol napsal v jednom z mála rozhovorů, které poskytl: „Co platí v normálním životě, platí na divadle dvojnásob. Herec na jevišti je, stejně jako člověk v životě, hrdinou okamžiku. Jenže herec musí za nesmírně krátkou časovou jednotku povědět tolik slov, kolik musí vydat ve zkratce svědectví o lidském osudu.“ Dá se tedy souhlasit s tím, že herec je do určité míry prostředníkem mezi fikcí a realitou? <o:p></o:p></span></b><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Jsem prostředníkem mezi autorem a divákem. Jsem jedním hráčem v orchestru. Snažím se fidlat co nejlépe. Všechny noty mám nazpaměť naučené. Prstoklad a tahy smyčcem mám poctivě nacvičené. Pak už jen čekám na inspiraci. Když jsem dobře připravený, inspirace se dostaví.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Promítají se Vaše osobní životní změny i do Vaší herecké práce nebo jste schopen si držet dostatečný odstup a striktně oddělovat soukromí a profesní práci?<o:p></o:p></span></b><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Vše z mého soukromého života se promítá do mé práce. Jinak to ani nejde. Mé soukromí je nedílnou součástí mého herectví. Kdybych si jak říkáte, „držel dostatečný odstup“, nebyl bych hercem. Každou rolí vypovídám o sobě samém.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Necháváte se jako herec režisérem režírovat nebo naopak také někdy dochází k situacím, že Vy režírujete režiséra? <o:p></o:p></span></b><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Snažím se režiséra inspirovat. Při zkouškách mu nabízím různé možnosti. Často se stane, že pohybové nápady hned z první zkoušky, zůstanou už nedílnou částí výsledného díla.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Vaše práce je hodně postavena na jazykové komunikaci. Čím je pro Vás jazyk? Dá se jeho prostřednictvím nahlédnout do nitra člověka? <o:p></o:p></span></b><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Vším. Jazyk je pro mě vším. A fyzikalita. Pohyb. Tělo, samozřejmě.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">V rámci Letních shakespearovských slavností ztvárníte roli Kalibana v Bouři. Stejnou roli jste již vytvořil v roce 1980 v Americe. V Divadle Na Jezerce hrajete ve hře Kumšt společně s Janem Kačerem, který Bouři režíroval počátkem 80. let v Ostravě. Probírali jste spolu nějak Vaší roli v Shakespearově hře? <o:p></o:p></span></b><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Ovšem že ne. Když intenzivně zkoušíte konverzační komedii Kumšt, nediskutujete komplexní Shakespearovu Bouři.</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Bouři na Letních shakespearovských slavnostech režíruje Váš synovec Jakub Korčák. Počítal od počátku, kdy režijní nabídku dostal, pro roli Kalibana s Vámi? <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> To nevím. Jeho původní návrh byl, abych hrál Prospera. To byla už má třetí nabídka na Prospera. Na dvou kontinentech. Pokaždé jsem, ale Prospera odmítl. Kalibana hraji podruhé. Poprvé anglicky v Guthrie Theatre v Minneapolis. Podruhé teď česky na Hradě.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Shakespeare Vás vlastně tak trochu proslavil. Krejčova inscenace Romea a Julie je tady stále legendární. Před tímto představením jste už, ale účinkoval v Hamletovi a Králi Learovi. Čím pro Vás jsou Shakespearovi texty? Dotýkají se nějak Vaší osobnosti? <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Miluji Shakespeara. Miluji poezii a tudíž miluji Shakespeara. Je mi zatěžko tohle říkat. Nerad bych zněl pateticky. Je těžké být herec a nemilovat Shakespeara. Nelze milovat divadlo a nemilovat Shakespeara. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Vaše dlouhodobá spolupráce s Otomarem Krejčou a Josefem Topolem je v celku dobře známa. Ale velmi málo se ví o Vaší divadelní a filmové práci po emigraci v roce 1977. A to i přes to, že jste spolupracoval s takovými jmény jako Miloš Forman, Warren Beatty, Sam Peckinpah nebo Peter Brook. Necítíte trochu lítost nad tím, že pokud se vysloví jméno Tříska, často mnoha lidem naskočí </span></b><b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 22px;">60. </span></b><b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">léta , což je již hluboká minulost?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Lítost necítím. Se šedesátými lety si mne spojují ti, kteří ta léta pamatují. Ale jsou celé generace školáků, kteří trvají na tom, abych se jim podepsal do čítanky jako Igor Hnízdo. A pro další generaci jsem Velký Vont a musím se jim podepsat jako Širokko. Nikdo z nich nemá o šedesátých letech žádnou představu. Ani ponětí o Krejčově inscenaci Romea v Národním divadle. Tak jakápak litost?<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Jako jeden z ne mnoha českých herců můžete porovnávat podmínky divadelní kvality v Americe a u nás. Jak to vyznívá pro české divadlo v konfrontaci se světovým divadlem?<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> V něčem je to stejné, v něčem zcela odlišné. Stejně jako v Čechách, u zadních dveří amerických divadel, tak zvaných stage door, čekají lidé s památníkem. Když jsem hrál Kalibana, někteří přišli s diktafonem a chtěli natočit kousek mého kalibanského monologu. V tom asi nebude velký rozdíl. Ten je jinde. V Americe hrajete roli, protože si režisér s producentem z velkého výběru herců vybrali právě vás. A ne někoho jiného. Ze vší vražedné konkurence, najali právě vás. V Čechách herec často dostane roli, protože je členem souboru. Herci pak mají tendenci se scházet, protože jsou ze stejného divadla. V Americe se scházíte, protože jste součástí té jedné inscenace – a pak už se třeba nikdy neuvidíte. Ta inscenace je vaše dítě. Hýčkáte ji jako miminko. Dennodenně se nad ním scházíte a skláníte, protože v Americe hrajete osmkrát týdně, a ne třikrát do měsíce. Jste profesionálně, citově a existenčně na ni závislí. A pak, jste za to placeni. Musíte odvést práci. Od výsledku jedné práce, závisí a přichází ta další. Tady mám někdy pocit, že se herci schází sice s radostí, ale aby si spolu dali kafe. A pak teprve, že budou hrát divadlo.</span><br />
<span style="font-family: "verdana";"><span style="font-size: 14.6667px;"><br /></span></span><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwIUPNc_RbVunXbXfZjfyjDghNYkvZtrpmIHZrfans7C2KgjE0Fe77VlHLBccO4nlVfIlxLMt4k-ha9ImAYT5aDGl8u1N_aGySc6oqJXZfvxguSBtgfv_Gm6Xy4wO9EG6i2QxnFxwg-khV/s1600/IMG_20171225_175209.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwIUPNc_RbVunXbXfZjfyjDghNYkvZtrpmIHZrfans7C2KgjE0Fe77VlHLBccO4nlVfIlxLMt4k-ha9ImAYT5aDGl8u1N_aGySc6oqJXZfvxguSBtgfv_Gm6Xy4wO9EG6i2QxnFxwg-khV/s400/IMG_20171225_175209.jpg" width="225" /></a><br />
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">V Divadle Na Jezerce hrajete postavu Marka ve hře Kumšt od francouzské autorky Yasminy Rezy. Je Vám charakterově postava Marka něčím blízká nebo naopak cizí? Znal jste dílo této poměrně úspěšné dramatičky a spisovatelky ještě předtím, než jste začal Kumšt zkoušet?</span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Marek je mi velmi blízký. Tak jako on jsem kategorický. Mám tendenci vynášet ukvapené soudy. Nemám žádnou trpělivost. Snadno se zlobím pro maličkost. A pak toho lituji. Ale víte, i kdybych nenašel žádný z těchto styčných bodů, našel bych si jiné. To je totiž moje povolání, aby mi postava byla blízká. Já se živím tím, že jsou mi moje role blízké. Nikdy jsem nikoho nezabil, a přesto mohu přesvědčivě hrát sériového vraha. O hře a autorce jsem věděl. Nevědět v posledních deseti letech o Yasmine Reza a o její hře Art, to bych musel žít na jiné planetě.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Kumšt režíruje Jan Hřebejk a herecky jste se v této hře potkal s Janem Kačerem a Janem Hrušinským. Dvě legendy českého divadla, jeden herec a principál divadla a jeden velmi úspěšný režisér posledních 17-ti let. To je dost silné spojení na to, aby vznikla umělecky kvalitní divadelní inscenace. Máte pocit, že se tak stalo nebo cítíte ještě nějaké rezervy?<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Honza Hřebejk se snažil vnést do inscenace Kumštu především lehkost. Přál si, aby dlouholeté přátelství Borise, Ivana a Marka, bylo stále přítomno. Aby prosvítalo nejenom v momentech kdy se škorpí, ale i ve chvílích, kdy mezi nimi dojde k vážnému konfliktu. Nebylo snadné udržet na sobě přikrývku letitého přátelství i v okamžicích, kdy si říkají do očí kruté věci. Myslím však, že se nám to nakonec podařilo.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Dají se nějak porovnat divadelní režijní metody Martina Huby a Jana Hřebejka? V čem spatřujete, Vy jako herec, který poznal oba režiséry, největší rozdíly? <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Úkoly na kterých jsem s Martinem a Honzou pracoval, jsou rozdílné a je těžké je porovnávat. Odpovím Vám takto: jeden mi nadával po slovensky a ten druhý česky.<b><o:p></o:p></b></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Po roce 1989 jste hrál v několika českých filmech. Režírovala Vás slavná jména jako Svěrák nebo Jan Švankmajer. Ale film Řád režiséra Petra Hviždě, který byl po Obecné škole Vaší druhou „českou“ filmovou rolí po 15-ti letech, je tady hodně pozapomenutý opomíjený. Jak dnes po 13-ti letech vzpomínáte na natáčení filmu Řád a jak na Vás film zapůsobil? <o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Ano, je to smutné. Osud režiséra Petra Hviždě a osud jeho filmu Řád. Měl jsem oba dva rád. Stejně tak kameraman Radu, starého přítele Emila Siroteka, který už není mezi námi. Bohužel, osudy filmů jsou nepředvídatelné jako osudy dětí. Nevíte zda z dítěte bude básník anebo drug dealer.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Podílel jste se na formování Divadla Za branou, které společně s Divadlem Na zábradlí a Činoherním klubem tvořilo „silnou trojku“, která se prosadila i v kontextu evropského divadla. Rok před ukončením (1972) Divadla Za branou jste vytvořil roli Oidipa v Sofoklově dramatu Oidipus. Byla to Vaše poslední spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou. Proč si Krejča vybral tehdy právě Oidipa? Bylo v kontroverznosti té postavy něco symbolického pro Vás a pro dobu nastupující normalizace?<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Opravdu nevím proč zrovna Oidipus. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Musel bych se zeptat Otomara Krejči, anebo jeho báječného dramaturga Karla Krause. Ale myslím, že v době Oidipa, ještě nikdo nevěděl, že Divadlo Za branou bude normalizačními úřady zlikvidováno. Byla to hnusná, depresivní doba. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Máte z něčeho konkrétního či domnělého strach? Litujete něčeho (profesně nebo i osobně), co jste, ať už záměrně nebo náhodou, ve svém životě udělal?<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">J. T.</span></b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> Ptáte se jako jeden z těch dobře placených psychoanalytiků. Jako doktor Finkelson, ze kterého si děláme legraci v insceanci Kumštu. Jistěže mám strach. Vy nemáte? Jistěže jsem mnohokrát v životě chybil a přestřelil. A vždycky jsem toho litoval. Omlouval jsem se, kupoval kytky a lahve drahého červeného vína…<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div style="line-height: 150%;">
<span class="product"><b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Jan Tříska</span></b></span><span class="product"><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"> </span></span><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">(* 4.11.1936 - 25.9.2017) <o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Vystudoval herectví na pražské DAMU (1955-1959) a stal se členem činohry Národního divadla (1959-66). Z Národního divadla odešel s režisérem Otomarem Krejčou do nově založeného Divadla za branou (1966-72). V roce 1968 se oženil s herečkou Karlou Chadimovou s níž má dvě dcery. Po násilném zrušení legendárního Divadla za branou nastoupil do Městských divadel pražských (1972-77). V roce 1977 z Československa emigroval do Kanady. Od roku 1982 žije v Los Angeles. <o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Jako divadelní herec ztvárnil v Národním divadle například postavy Trepleva v Čechovově Rackovi, Romea v Shakespearově dramatu Romeo a Julie, Rafaela v Konci masopustu Josefa Topola. V Divadle za branou ztvárnil Vénu v Topolově Kočce na kolejích, Tuzenbacha v Čechovových Třech sestrách, Ela v Topolově Hodině lásky nebo Oidipa v Sofoklově Králi Oidipovi. Po odchodu do USA vytvořil postavy v Bulgakovově Mistru a Markétce, Shakespearových hrách Romeo a Julie a Bouře, Čechovově Višňovém sadu nebo Havlově Largu Desolatu. V roce 2002 obdržel Ceny Alfráda Radoka a Divadelních novin za nejlepší herecký výkon roku za roli krále Leara ve stejnojmenném Shakespearově dramatu. Tento rok se Jan Tříska vrátil na česká divadelní prkna rolí Marka ve hře Kumšt francouzské autorky Yasminy Rezy, kterou uvádí Divadlo Na Jezerce. V rámci Letních shakespearovských slavností na nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu budeme mít možnost, vidět Jana Třísku v roli Kalibana v Shakespearově Bouři. <o:p></o:p></span></div>
<div style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;">Jan Tříska je také úspěšným filmovým hercem, který spolupracoval s režiséry jako Warren Beatty, Miloš Forman, Otakar Vávra, Jan Svěrák, Petr Hvižď, Jan Švankmajer, Ondřej Trojan, Jan Hřebejk nebo David Ondříček.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "verdana"; font-size: 11pt; line-height: 150%;"><o:p><br /></o:p></span></b></div>
<span style="font-weight: bold;"></span></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-72237668036531019392017-08-28T19:35:00.000+02:002020-01-31T18:29:01.544+01:00DANIEL SZABÓ / Politická moc bezmocných ve filmech Papírový voják a Taxi, Teherán… aneb hra o lidskou identitu<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div>
<br /></div>
<div>
<div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1.0pt 0cm;">
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<i><span style="background: white; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;">Jaké
míváte sny?<o:p></o:p></span></span></i></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="background: white; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;">„Velmi pestré a rozmanité,
dost často politické. Nedávno jsem byl například s panem Štrougalem na
opeře ve Smetanově divadle.“ <o:p></o:p></span></span></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="background: white; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-size: large;">(Václav Havel
v rozhovoru s Jiřím Ledererem 29. 4. 1975) </span><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<h3 style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">Dva filmy, jeden esej,
společné téma. Džafar Panahí, Alexej German ml., Václav Havel. <i>Taxi </i>Teherán, <i>Papírový </i>voják, <i>Moc bezmocných</i>.
Život člověka v totalitní společnosti kde vládne ideologie. </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><span style="font-weight: normal;">Demokratický
režim dbá na existenci pluralitního prostředí a vzájemně se respektujících
ideologií. Ideologie v totalitním režimu považuje sama sebe za neomylnou, nezpochybnitelnou a dogmatickou.
Stává se oficiálním státním učením a činí si nároky prostřednictvím státu
ovládat celého člověka i společnost.</span><o:p></o:p></span></h3>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-jco-vWb8lBk/WaRLIUaHApI/AAAAAAAAWKU/Y5yV-WpsnjAk6Ibl8Qzind_q9jiyGxvVgCLcBGAs/s1600/422777.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black;"><img border="0" data-original-height="1000" data-original-width="700" height="320" src="https://2.bp.blogspot.com/-jco-vWb8lBk/WaRLIUaHApI/AAAAAAAAWKU/Y5yV-WpsnjAk6Ibl8Qzind_q9jiyGxvVgCLcBGAs/s320/422777.jpg" width="224" /></span></a></div>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">Není naším cílem zmíněná umělecká díla
nějak popisovat, nebo srovnávat. Budeme se spíše zamýšlet nad otázkami, které
díla vyvolávají tzv. „mezi řádky“ a nad jejich historickými souvislostmi. Na
úvod si jako příklad vezměme jednu z filozoficky nejzásadnějších myšlenek,
Kantův kategorický imperativ, který nám poslouží jako určitý prolog do
tématu. Kant </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">zakládá legitimitu vlády
na tichém souhlasu morálních (svobodných a rovných) osob. Člověk je pojímán
jako morální osoba, která na základě morálního vědomí ví, co je špatné a dobré.
Zavazuje se morálně jednat, ale většinou tak nejedná a podléhá nejrůznějším
potřebám. Z toho plyne, že politické společenství na morálním základě založit
nelze. Kant ani nic takového
neočekává, naopak tvrdí, že bez politické autority a donucovacích prostředků
žijí lidé ve stavu nejistoty a nepřátelství. Bez záruk bezpečnosti se lidské
společenství nemůže rozvíjet. Politická autorita ustavuje řád a brání občanskou
společnost. </span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kantova myšlenka přirozené morálky se
zobrazuje jak ve filmech Germana a Panahího, tak i v eseji Havla.
Zobrazuje se jako zásadní morální požadavek všech tří politicky angažovaných
umělců vůči politické autoritě, aby každá vláda zacházela s lidmi jako s
morálními osobami. Džafar Panahí i Václav Havel už nejednají jako lidé, kteří
tiše souhlasí s politickým režimem, ale vyslovují své názory v rovině politického
požadavku. Pozvedají se od tichého souhlasu k souhlasu rozumnému. Dělají z
člověka rovnoprávného a svobodného občana. </span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">Havel také hovoří o mravní krizi společnosti jako o
hluboké krizi lidské identity, způsobované „životem ve lži“ (1990: 78). Mravní
rekonstrukce společnosti, podle Havla, vede přes radikální obnovu autentického
vztahu člověka k „lidskému řádu“. (1990: 127)</span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><br /> </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"> </span></span><a href="https://1.bp.blogspot.com/-3IVZoyxTZSU/WaRO7yLDaKI/AAAAAAAAWKo/JEUtknkAL-E3KXZFEnwq8_L9JJpPXWgKQCEwYBhgL/s1600/7687092.3.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-weight: normal;"><img border="0" data-original-height="722" data-original-width="501" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-3IVZoyxTZSU/WaRO7yLDaKI/AAAAAAAAWKo/JEUtknkAL-E3KXZFEnwq8_L9JJpPXWgKQCEwYBhgL/s400/7687092.3.jpg" width="276" /></span></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">Odlišná situace
uměleckého projevu nastává u Aleje Garmana ml. a jeho díla <i>Papírový voják</i>. German nepopisuje, ale spíše zobrazuje fikční svět
prostředí a postav v totalitním Sovětském svazu v roce1961, který se
ale nebezpečně podobá realitě. Realitě, kterou od roku 1953 drží pevně
v rukou Nikita Chruščov a závod ve vojenském zbrojení. German si, na
rozdíl od Panahího, nezvolil dokumentární formu vyprávění, ale předkládá nám
hraný filmový esej, který navazuje na to nejlepší, co v sovětské
existenciální kinematografii vzniklo. <i>Papírový
voják </i>odkazuje k „zapečetěným časům“ Andreje Tarkovského, Alexandera
Sokurova, Alexeje Germana, Elema Klimova, Nikity Michalkova, nebo Andreje
Zvjaginceva. </span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">German nám ve svém díle interpretuje </span><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">termín
komunismu různým způsobem a v různém významu. Především označuje utopickou vizi
budoucí společnosti tak, jak ji předpověděli Marx a Engels. Dále také, označuje
ideu a politiku komunistické strany údajně inspirovanou marxistickými principy,
která ovšem vznikla mnoho let po Marxově smrti. German do <i>Papírového vojáka</i> vtiskl vize a cíle socialismu, která viděl Marx
jako hlavní. </span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">Pro
</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">Marxe byla svoboda naplněním socialismu. Avšak
svoboda v mnohem zásadnějším smyslu, než jak ji chápe dnešní západní
demokracie. Je to svoboda ve smyslu nezávislosti, svoboda založená na tom, že
člověk stojí na vlastních nohou, rozvíjí své bytostné síly a ke světu se
vztahuje tvůrčím způsobem. To German prezentuje na prostředí kosmického výcviku
a letu Jurije Gagarina do vesmíru (</span><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/12._duben" title="12. duben"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">12. dubna</span></a><span class="apple-converted-space"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/1961" title="1961">1961</a>)</span>.</span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><br /><o:p> </o:p><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw2kx4wY26IA7AjBLT93d6cggzHjBFddKEAkBpAAMjvIqCEDVgAmpW9JLpktyF_kbPPZl1pKCNnOtC1mhXdNRXcLvtGOg7IjlEAPltcibWzW4eQhwPLhZ8mPON_UG131KfO0G1tNsKhHMg/s1600/9ce2-papirovy-vojak.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="511" data-original-width="1200" height="272" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgw2kx4wY26IA7AjBLT93d6cggzHjBFddKEAkBpAAMjvIqCEDVgAmpW9JLpktyF_kbPPZl1pKCNnOtC1mhXdNRXcLvtGOg7IjlEAPltcibWzW4eQhwPLhZ8mPON_UG131KfO0G1tNsKhHMg/s640/9ce2-papirovy-vojak.jpg" width="640" /></a><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif";"> </span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , "sans-serif";">German ukazuje „duši“ ruského člověka jako mozaiku určitého úseku života
hlavní postavy, lékaře Danila Michajloviče. Pomocí jeho pohledu vidíme nuzné a
ubohé životní poměry v SSSR na přelomu 50. a 60. let 20. století, Stalinův
obraz v kabaretním svítícím rámu, budku pro ptáky na hlavě člověka, ženy,
které milují hlavní postavu a doslova nesou svůj osud na bedrech, výcvikový
tábor kosmonautů s absurdními výjevy, kolo jako symbol cesty vpřed a
zároveň nekonečný kruh opakování, který končí Danilovou smrtí. Germanova optika
pojetí socialismu, která vychází z Marxe a jeho obrazu člověka. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">U Marxe, stejně jako u Germana, socialismus<span class="apple-converted-space"> </span>není<span class="apple-converted-space"><i> </i></span>společností
sešněrovaných a zmechanizovaných jedinců. Socialismus není tou společností, v
níž jednotlivec je podroben státu, stroji nebo byrokracii. Marx i German si
mohou dovolit tvrdit, každý sice rozdílně, že komunismus jako takový není cílem
lidského vývoje.</span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /><o:p></o:p></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></span><a href="https://2.bp.blogspot.com/-BkHzg2znDTA/WaRQPRxRIoI/AAAAAAAAWKw/-pW5EYWsIuM852p8N00ilePjois0yXFQgCLcBGAs/s1600/taxi_teheran_poster_by_pawjanka-d8su169.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-weight: normal;"><img border="0" data-original-height="724" data-original-width="1024" height="225" src="https://2.bp.blogspot.com/-BkHzg2znDTA/WaRQPRxRIoI/AAAAAAAAWKw/-pW5EYWsIuM852p8N00ilePjois0yXFQgCLcBGAs/s320/taxi_teheran_poster_by_pawjanka-d8su169.jpg" width="320" /></span></a><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-weight: normal; line-height: 150%;">Džafar Pahaní nás svým filmem <i>Taxi </i>Teherán zavadí do současné íránské
metropole. Do posttotalitního systému, který slovy Havla „podniká globální
útok na člověka, který proti němu stojí sám, opuštěný, izolovaný“ (1990: 102).
Abychom trochu lépe mohli číst Panahího záměry, podívejme se na nedalekou
íránskou historii. V roce 1979 vzniká v Iránu politický systém, který
je amalgámem islámských tradic, zastupitelské demokracie, totalitní ideologie,
kolektivního vedení státu, privilegovaného postavení nejvyššího vůdce, popírání
svobodné politické soutěže a perzekuování odpůrců porevolučního politického
uspořádání. V Iránu je od roku 1979 fungující teokracie, která byla a je
reprezentována především nejvyšším duchovním vůdcem ajatolláhem Rútolláhem
Chomejním do roku 1989 a poté jeho nástupcem ajatolláhem Sajjidem Alím
Chámeneím. Už Chomejní v 70. letech pochopil, že nejdůležitější bude
ideologie. Nechal se inspirovat pákistánským politickým myšlením a jeho duchovním
představitelem Mawdúdídem. Jako modelovou situaci si Chomejní vzal revoluční
marxismus, který měl sloužit jako islámská bariéra proti politické dominanci
Západu. O jistou reformní politiku íránské republiky se pokoušel na konci 90.
let prezident Muhamad Chátámí. V roce 2005 se ale prezidentského úřadů
ujímá ostře konzervativní Mahmúd Ahmadínežád, který smetl ze stolu smířlivou
zahraniční politiku Chátámího a prosazuje ostře antizápadní postoje.
V roce 2013 nastupuje do úřadu prezidenta Hasan Rúhání, který se
prezentuje jako politik s orientací na Západ, ale fakticky pokračuje
v izolaci Iránu vůči západnímu světu.</span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><br /></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></span><a href="https://3.bp.blogspot.com/-NXryjDFh8Xs/WaRQcKFDENI/AAAAAAAAWK0/6evAXOWrMmkfCtBqTqtHHo5_Ry59qSS-QCLcBGAs/s1600/Taxi-teheran-1075x605.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="color: black; font-weight: normal;"><img border="0" data-original-height="605" data-original-width="1075" height="180" src="https://3.bp.blogspot.com/-NXryjDFh8Xs/WaRQcKFDENI/AAAAAAAAWK0/6evAXOWrMmkfCtBqTqtHHo5_Ry59qSS-QCLcBGAs/s320/Taxi-teheran-1075x605.jpg" width="320" /></span></a><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-weight: normal; line-height: 150%;">Panahí pojal svou výpověď o lidské
existenci jako kameru – oko, která je vševědoucí a pozoruje, ale neodsuzuje a
nemoralizuje. Prostřednictvím auta sledujeme autentický život v pohybu,
který není hraný a kašírovaný, ale je žitý a opravdový. Stejně jako Panahího
politická izolace a domácí vězení, které trvá již několik let. Iránskému režimu
je nepohodlná vlastně celá íránská filmová vlna, která poslední čtvrt století
slaví úspěchy v čele právě s Panahím, Abbasem Kiarostámím, Mohsenem
Makhmalbáfem, nebo Majidem Majidim. </span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><br /></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">Postupně se v taxíku, který řídí sám
Panahí, střídají muž a žena (nejde o pár, ale náhodné cestující), muž
z videopůjčovny, který režiséra poznal, žena a její zraněný muž, dvě
postarší ženy a holčička, která je Panahího neteří. Každodenní život, typické
postavy masové společnosti, ulice, auta, lidé. To vše se stává uměleckou
výpovědí na pozadí íránské historie. Především druhá polovina filmu, která
ukazuje jízdu a dialog mezi Pahaním a jeho neteří, je silným diváckým zážitkem,
kvůli kterému je <i>Taxi Teherán </i>nutno
vidět.</span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><br /></span><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi_UzyfBhKR2nF6b7mbFDl-9DEnP3VURqldLi01breRqqXk9Yoc0AQPx9mS2nyhwMNHL_VjMkHDtTQZw7r8EhIQAkCO_po-_9bhwYwNfMKNUnsAUZauFErCRnkF07EVNqFt7icrvZFbLwl/s1600/c07d-papirovy-vojak.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="511" data-original-width="1200" height="272" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhi_UzyfBhKR2nF6b7mbFDl-9DEnP3VURqldLi01breRqqXk9Yoc0AQPx9mS2nyhwMNHL_VjMkHDtTQZw7r8EhIQAkCO_po-_9bhwYwNfMKNUnsAUZauFErCRnkF07EVNqFt7icrvZFbLwl/s640/c07d-papirovy-vojak.jpg" width="640" /></a><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></span></h3>
<h3 style="border: none; line-height: 150%; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-padding-alt: 0cm 0cm 1.0pt 0cm; padding: 0cm; text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;">Na závěr se vraťme k Havlovu eseji o
„moci bezmocných“. Pokud přeneseme Havlovo chápání normalizačního Československa
na Irán a Sovětský svaz, můžeme se do velké míry ztotožnit s jeho viděním
diktatury jako „jakéhosi sekularizovaného náboženství, které nabízí člověku
hotovou odpověď na jakoukoliv otázku a umožňuje člověku snadno dostupný domov“
(1990: 57). Jedním dechem, ale Havel dodává, že „za tento levný „domov“ platí
člověk draho: abdikací na vlastní rozum, svědomí a odpovědnost“ (1990: 58).
Jiným slovy „bojím se a proto jsem bezvýhradně poslušný“ (1990: 61). Ideologii
vidí Havel jako most mezi systémem a člověkem a pokud člověk na tento most
vstoupí, stává se jeho součástí. Součástí soukolí, které má významnou roli v systému,
a kde je ideologie vydávána za skutečnost. Za ideologickou skutečnost, která má
totalitním systémům poskytnout dokonalé alibi pro jejich činy. Běžnému člověku,
uvězněnému v nedemokratickém systému, zbývá jen parafráze povzdechu jedné
z postav Germanova filmu, která v duchu Čechova pronáší to faktické
„budeme, strýčku Váňo, žít“. Budeme, musíme a chceme.</span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></span><span style="background: white; font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"><o:p><div style="border-bottom: solid windowtext 1.0pt; border: none; mso-border-bottom-alt: solid windowtext .75pt; mso-element: para-border-div; padding: 0cm 0cm 1.0pt 0cm;">
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<i style="font-weight: normal;"><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<i><br /></i></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<i>Papírový voják </i><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial;">(Bumažnyj soldat; Alexej German ml., 2008)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<i>Taxi Teherán</i><span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial;"> (Taxi; Džafar Pahahí, 2015)<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<span style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial;">HAVEL, Václav (1990): <i>O
lidskou identitu</i>. Praha: Rozmluvy.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="border: none; padding: 0cm;">
<br /></div>
</div>
KANT, Immanuel (2001): <i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Kritika
čistého rozumu</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">. Praha: Oikoymenh.</span> </o:p></span></h3>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div style="border-bottom: 1pt solid windowtext; border-image: initial; border-left: none; border-right: none; border-top: none; padding: 0cm 0cm 1pt; text-align: left;">
<o:p></o:p><br />
<br />
<o:p></o:p><br /></div>
</div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-67832493723325280922017-06-14T20:00:00.000+02:002017-07-04T15:57:42.995+02:00DANIEL SZABÓ: Evropa - mnoho pohledů, minimum východisek… <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="MsoPlainText" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br /></span></i></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Vlastní já mnoho
neznamená, ale není ničím izolovaným, je vřazeno do přediva vztahů, které je
složitější a pohyblivější než kdy dřív. </span></i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">J. - F. Lyotard</span></b><b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMsemR3aYQP9zNSKL4_QB9GMxKLdHY13ZmG3WovDZEA8xg3oZPwvVXCugNZON7aeQupN4qNleYFFi0DMSUrRLsffx5f-vzfnQaWXsAB0DgJdx_GNTcIROw0lf8Fe9RAee_IzVBmTcndhBQ/s1600/MapaEvropyTransparent2.gif" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="276" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMsemR3aYQP9zNSKL4_QB9GMxKLdHY13ZmG3WovDZEA8xg3oZPwvVXCugNZON7aeQupN4qNleYFFi0DMSUrRLsffx5f-vzfnQaWXsAB0DgJdx_GNTcIROw0lf8Fe9RAee_IzVBmTcndhBQ/s320/MapaEvropyTransparent2.gif" width="320" /></a><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">V posledních
letech jsme svědky nekonečného množství analýz a názorů na to, co je příčinou
krize Evropy a západní společnosti. Všichni ti "proroci a mesiášové"
nabízejí návody a recepty na "lepší časy", na rozdělení nebo
sjednocení Evropy, na boj s terorismem, na ekonomickou prosperitu a na mnoho
dalšího. Někdo by chtěl Evropu jaksi "reformovat", jiní navrhují
vládu bez elit, ostatní se připojují k davu a požadují radikální řešení. Ale má
vůbec Evropa nějaké řešení?</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br />
Náboženský fundamentalismus, víra jako přesvědčení, které utváří lidská přání,
postoje a jednání, konfrontace mezi tradicemi, přesvědčením, fanatismem a
předsudky. To všechno často slýcháváme z úst politiků, "expertů a
odborníků", kteří se mylně považují za elitu. Většina se zabývá zkoumáním
socioekonomické reality, ale málokdo je ochoten vidět lidská dramata, která se
vyjevují zkoumáním vzorců myšlení a chování jednotlivců a společnosti.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br />
Teorie sociálních a mediálních konstrukcí jsou mnohdy méně zajímavé než samotné
politické a historické procesy. Populistické názory apelují na univerzalitu
lidských hodnot a křesťanských tradic, liberálně - konzervativní pohledy
vzývají sekulární náboženství a absolutní svobodu jedince. Často jsou
přehlíženy dějinné ideje a historické souvislosti v podobě kolonizace
evropských velmocí, evropského osvícenství, rozpadu velkých říší, dvou
světových válek, studené války, totalitarismu, dekolonizace, vojenské
intervence Západu na Blízký východ a do zemí třetího světa, atd. Na stranu
viníků rozpadu a krize Evropy jsou často postaveni islámští radikálové, na
stranu obhájců pak evropská masová společnost, která opticky "hájí své
zájmy", aniž by často tušila, jaké ty zájmy jsou. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br />
Nesporně zajímavá jsou i data, týkající se tzv. hrozby terorismu pro EU i USA,
která je často spojována s islamismem a Islámským státem (IS). Tato
globální problematika zasahuje do koncepcí a plánů NATO i EU. Bohužel, velmi
často je hrozba terorismu zneužívána jako nepřesná a zastrašující informační
propaganda Západu, která má za úkol uniformovat názory masové západní
společnosti. Pomocí jednoduchosti a povrchnosti se vytváří určité sociální a mediální
konstrukce, které zaměňují a míchají pojmy jako islám, islamismus, Islámský
stát, terorismus. To má často za následek plochou informační triviálnost,
kterou ale může půlmiliardová Evropa a třísetmiliónová Amerika, přijmout jako
měřítko pro řešení terorismu a migrace. Bezprostřední spojitost na terorismus a
migraci má výdajová politika na obranu, kterou provádí NATO i EU. Náklady na
obranu stoupají a stoupat má i relativní bezpečnost občanů EU a Ameriky. Tvrdá data o terorismu ve světě ovšem úspěšně vyvrací politickou propagandu EU i NATO a
ukazují, že terorismus je daleko více rozšířenější forma násilí mimo EU a USA.
Svědčí o tom i počty obětí teroristických útoků, které jsou mnohonásobně vyšší
například v Iráku, Afghanistánu, nebo Pakistánu, než v rámci Evropy.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br />
</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Ekonomický
evropský tahoun Německo, je v souvislosti s migrační vlnou, zřejmě
největším potenciálním investorem do obrany. To potvrdila i komunikace mezi
kancléřkou Merkelovou a nově inaugurovaným prezidentem Trumpem, která se týkala
právě problému migrace a významu NATO. Francie se dvěma procentům blíží a po
neblahých zkušenostech s teroristickými útoky, se dá předpokládat, že téma
investic do obrany bude „horkým křeslem“ pro nového prezidenta „země galského
kohouta“, i pro nového „prvního muže“ Ameriky, Donalda Trumpa. Tuzemské
investice do obrany se pohybují v okolí jednoho procenta HDP, což je pro
velikost naší armády vcelku dostačující výše. Vzhledem k českému a
evropskému politickému populismu se ovšem dá předpokládat, že i tuzemští politici
a obchodníci budou chtít, zmíněné jedno procento, navyšovat.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br />
</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Pokusme si
shrnout priority a cíle bezpečnostní politiky EU a NATO. Bodově by to mohlo
vypadat takto: 1/ posílení mezinárodní bezpečnosti a
spolupráce; 2/ zachování míru; 3/ dodržování a upevňování
demokracie a lidských práv a svobod. Na rozdíl od spolku NATO, nemá EU vlastní
armádu a musí se spoléhat na konkrétně sestavené vojenské jednotky, které se
profilují vždy na určité krizové situace a jsou sestavovány členskými státy EU.
NATO do velké míry kopíruje, co do členských států, složení Evropské unie. Což
je pro samotnou EU nesporná výhoda, méně již pro USA, kteří jen těžko hledají
evropské spojence pro své vojenské intervence. Není proto příliš překvapivé, že
Spojené státy se nijak výrazně neangažují v migračním evropském problému a
řeší si spíše své vlastní interní záležitosti na americko – mexické hranici,
které v současnosti dovádí do extrémní situace (stavění zdi) Donald Trump.
EU je hlavním poskytovatelem finančních prostředků v humanitární krizi
v Sýrii, kam investovala za posledních šest let, více než 3 miliardy eur.</span><b><span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 13.5pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 21.05pt;">
<b><span style="font-family: "times new roman" , serif; font-size: 13.5pt;"><br />
<!--[if !supportLineBreakNewLine]--><br />
<!--[endif]--></span></b><b><span style="font-family: "arial" , sans-serif; font-size: 13.5pt;"><o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<b><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 16pt; line-height: 150%;">Kulturní kód jako hypertextový odkaz<o:p></o:p></span></b></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Charakteristickým rysem postmoderního světa,
skládajícího se z postmoderní kultury a postindustriální společnosti, je
jeho pohyblivost a ztížení možnosti, jak dospět k určitým jistotám, které
člověk nutně hledá a potřebuje. Kulturní kódy nás mohou k jistotám
přiblížit nebo přivést. Ale jak vlastně zmíněné kódy vnímat a chápat?<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Nejjednodušeji bychom mohli kódy uchopit jako
životní schémata a vzorce, která jsou zakódována (uzamčena). Člověk nabývá
v průběhu života určitých schopností, které mu mohou pomoci
k odemčení (dekódování) vzorců a schémat. V průběhu života člověka se
dekódovací schopnosti mění, v závislosti na mnoha proměnných, kterými jsou
kupříkladu věk, vzdělání, sociální interakce, společenské vazby, rodinné
zázemí, atd. To, co pomocí těchto proměnných člověk dostává a vstřebává, nemusí
ještě nutně dávat a posílat dále. Často závisí schopnost určitého sdílení a
přenosu kulturních kódů na schopnosti intertextuálního čtení odkazů.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Složitost předešlé věty je jen zdánlivá a má
jednoduché vysvětlení. Člověk je v prožívání svého subjektivního
života vždy sám. Ale jelikož je od přírody tvorem společenským, tak současně
neexistuje mimo vztahy. Jeho štěstí, pokud ho budeme chápat v Jungově
pojetí, že „štěstí ve skutečnosti neexistuje, jen touha po něm“, je závislé na
pocitu společné příslušnosti, který cítí člověk vůči lidem. A to jak vůči svému
nejbližšímu okolí (rodina a přátelé), tak vůči lidem (společnosti, lidstvu)
obecně.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Velkou většinu kulturních kódů přijímá a fixuje
člověk v době dětství. Vzorce a schémata, která mu jsou nabízena, dekóduje
dítě jako odkazy svých rodičů a rodinného společenství. Přijímá je často
mechanicky, ale to vůbec neznamená, že o nich nepřemýšlí a nedává jim jiné
kontexty, než které vidí dospělý člověk. Pokud si znovu vezmeme k „ruce“ Junga,
dostane se nám jeho slovy fatálního vysvětlení podstaty lidského života -
„psyché dítěte není vůbec tzv. „tabula rasa“. Je už předem formována značně
individuálně. Na tomto komplikovaném základu vzniká „já“ a tento základ je nese
po celý život. Kde základ nefunguje, nastane chod naprázdno a smrt.“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="background: white; line-height: 150%; margin-bottom: 12pt;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; line-height: 150%;">Ne nadarmo je Jung označován jako zakladatel
analytické psychologie. Pokud se nad jeho slovy zamyslíme v kontextu
kulturních kódů člověka, můžeme dojít k překvapivému závěru. Tím je jakési
rozdělení kódů na dvě části – na zmíněný <i>kulturní</i> kód a na <i>přirozený</i> kód.
Do <i>přirozeného</i> kódu můžeme zařadit již zmíněné rodinné vazby,
sociální existenci, hmotné statky, vydělávání peněz, společenskou angažovanost,
nebo potomstvo. Ale kultura, ve smyslu vědění a poznávání, stojí mimo <i>přirozený </i>kód.
Vytváří samostatnou množinu nebo kapitolu kódů <i>kulturních</i>. Řečeno
symbolicky německým myslitelem Mistrem Eckhartem „lidé by neměli tolik
uvažovat o tom, co mají dělat, ale o tom, co jsou“.<o:p></o:p></span></div>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> </span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 16pt; line-height: 150%;">Pohyb na perifériích nervových slabin</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 16pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br /></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Prostředí, ve kterém žijeme, se skládá z identity, struktury a významu.
Význam prostředí je pevně spjat a vázán na strukturu prostředí. Pokud
přisoudíme prostředí určitý poznávací význam, kterým se pokouší jedinci něco
sdělit, musí mít i struktura jasně stanovené podmínky. Ty zajišťují
sdělitelnost vůči objektu (v tomto případě člověku). Jak tedy této sdělnosti
prostředí dosáhnout?</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br />
</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Prostředí a identita v nás evokuje určitý způsob života. To jak žijeme a
kde žijeme není zdaleka tak jasné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každý
jednotlivec se vymezuje a identifikuje s různým společenským prostředím. Právě
schopnost identifikace, ve spojení s osobní zkušeností, je jedním z
nejdůležitějších aspektů pro tvorbu identity. Orientovat se a získávat
informace o prostředí, by mělo být primárním úkolem každého jednotlivce. To nám
může pomoci k rozeznávání a posuzování věcí a chování lidí v určitém
prostředí. </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></h3>
<div style="line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 0.0001pt;">
<br /></div>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">V postmoderní době, ve které v současnosti žijeme, nám mnoho pojmů splývá
a velmi špatně je rozeznáváme. Svoboda, demokracie, vůle, jsoucno, bytí, čas,
totalita, islamismus, fundamentalismus... Tyto pojmy, mezi které patří i
konstrukce mentálního obrazu prostředí, jsou chápány ve vztahu ke světu nebo ve
vztahu k druhému, potažmo společnosti. Pocit jistoty a zakotvení v
prostředí je pro jedince velmi důležitý. Od těchto pojmů může společně se
svobodným jednáním rozvíjet svou identitu. „Moderní“ prostředí, které je
základem dnešního života, nelze oprostit od emocí jednotlivce. Emoce a city
přirozeně vyvolávají pocit nejistoty, který je hlavním hybatelem pro uchopení
života v determinovaném prostředí. Prostor, ve kterém prožíváme svou formu
času, se musí zprůhlednit a získat vnitřní jednotu. Pokud nebude tyto aspekty
splňovat, může se stát chaotickým a nebezpečným pro jedince i společnost</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> <o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> </span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Každé prostředí, se
kterým se můžeme identifikovat, vyvolává u člověka různý myšlenkový proces.
Přes značné rozpory mezi jednotlivci, ale můžeme konstatovat, že v rámci
názorového střetu, často dochází k rámcovému sjednocení a shodě. V této chvíli
je nasnadě otázka, jestli to může prospět společnosti a nevypovídá to o slabé
identitě jedince. Představme si sebeidentifikaci s prostředím jako narativní
strukturu vyprávění. Jedinec se stává aktivním pozorovatelem a podílí se na
vývoji prostředí. Stává se vlastně reálným objektem, který se ocitá ve
společenské hře, kde mu jsou vytyčeny určité meze, do kterých musí promítnout své
představy. V protikladu zde stojí pojmy "chtít" a "moci".
Co jako jedinec chci pro sebeidentifikaci s prostředím udělat a co je mi
dovoleno (co mohu) udělat. <o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"><br />
</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Ve značně přeneseném a nadneseném slova smyslu, bychom mohli říci, že
mentální obraz prostředí, ve kterém žijeme, si vytváříme podle dostupných
informací, na základě utvořených hypotéz. Pokud ovšem vycházíme z reálného času
a prostoru, který jako jedinci žijeme a obýváme, odvíjí se naše lidské bytí
jako měnící se rytmus naše života. V této souvislosti se ve velké míře stírají
rozdíly mezi pojmy "pozorovatel" a "objekt". Jedinec se
stává objektem v daném prostředí a zároveň je i pozorovatelem, který má
schopnost (do určité míry) měnit prostředí kolem sebe. Tak můžeme chápat diskurz
identity (ať už z náboženského nebo ateistického hlediska), jako člověka
aktivního ve smyslu hledání a člověka rezistentního ve smyslu odpovědnosti.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> <o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> </span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Lhostejnost, nenávist a radikální náboženství nám ztěžují možnost
pochopení křesťanství v pravém slova smyslu. „Návod" na chápání podstaty
bytí můžeme v obecné rovině vidět v „životu jako chápání daru Boha (početí až
smrt) versus životu jako výtvoru lidí (rodičů, společnosti, sebe sama).“
Utváření našeho mentálního obrazu, časově mnohonásobně převyšuje délku života
jedince. Individuální identita jedince je vyjádřena určitou formou, která je
prezentována nekonečným množstvím podnětů a informací. Pokud nemá dojít k
zahlcení, musíme s těmi soubory pracovat, neustále je kontrolovat a obměňovat.
Tím vyvstává otázka, kde jsou limity, kdy jsme ještě schopni vnímat prostředí a
situace v souvislostech, a kdy už tyto souvislosti z hlediska chápání,
překračují naše možnosti.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> <o:p></o:p></span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;"> </span></h3>
<h3 style="line-height: 150%;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: 14pt; font-weight: normal; line-height: 150%;">Jsme zahlceni
kulturním, historickým, ekonomickým a biologickým vývojem, které k nám neputují
chronologicky, ale jsou předkládány v určitých interakcích a zkratkách na
jednotlivé události. Žijeme v tekuté a postmoderní době, kde se rozpadají
tradiční hodnoty a selhávají konzervativní jistoty. Nové poznatky a informace,
které vstupují do našeho poznávacího procesu prostředí, mají za následek
vytváření představ o určitém prostředí (to nemusí být jen to naše, ve kterém v
současnosti žijeme), z hlediska vnitřního i vnějšího poznání. Určitým
protikladem k tomuto důležitému poznání je časová zkušenost skutečnosti. Ta
utváření lidskou identitu a její vliv na prostředí, který determinuje pouze na
určitý a jasně přidělený (vymezený) časový úsek lidského života. Pokud nechceme
tento vymezený časový úsek nechat prostoupený lhostejností, s pravděpodobným
následkem lidské prázdnoty, měl by si Evropan zvolit mezi racionálně
organizovanou společností nebo pospolitým společenstvím. Výběr ponechám na
každém jedinci a jeho vůli.<o:p></o:p></span></h3>
<div style="background: white; line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 12pt;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggMVOho380-Mz_9C1GvMyCq0WVTZRcLn8UXRdVDTCYMCxp5OXJLnA8EV0sEMiZpWcyLCnr_Ay0lml8WQr9MSVZuCJo0e9Mw441I5Sxd-403JTBY594HAQ0l6Gr_QlTAbHI1AJLW5f3Zmc-/s1600/cojepostmodernajanejsemzcelavobraze-1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="331" data-original-width="600" height="352" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEggMVOho380-Mz_9C1GvMyCq0WVTZRcLn8UXRdVDTCYMCxp5OXJLnA8EV0sEMiZpWcyLCnr_Ay0lml8WQr9MSVZuCJo0e9Mw441I5Sxd-403JTBY594HAQ0l6Gr_QlTAbHI1AJLW5f3Zmc-/s640/cojepostmodernajanejsemzcelavobraze-1.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="background: white; line-height: 150%; margin: 0cm 0cm 12pt;">
<br /></div>
<div style="background: white; line-height: 18pt; margin: 0cm 0cm 12pt;">
<br /></div>
<div style="background: white; line-height: 18pt; margin: 0cm 0cm 12pt;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;">
</span>
<br />
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<h3>
</h3>
<h3>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; line-height: 150%;"><br /></span></h3>
<h3>
</h3>
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoPlainText" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; line-height: 150%;"> </span></div>
<div class="MsoPlainText" style="line-height: 150%; text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 12pt; line-height: 150%;"> </span></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-73499277011001875342017-04-09T22:00:00.000+02:002017-04-09T22:16:23.347+02:00DANIEL SZABÓ: Cristian Mungiu a jeho rumunská Zkouška dospělosti<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-AbvnqYvoCfA/V5CZznvkLyI/AAAAAAAATq8/eugwQJmTpbUjYOvyZalXEYD9KXD-do-bgCLcB/s1600/525-cristian-mungiu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://4.bp.blogspot.com/-AbvnqYvoCfA/V5CZznvkLyI/AAAAAAAATq8/eugwQJmTpbUjYOvyZalXEYD9KXD-do-bgCLcB/s1600/525-cristian-mungiu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a><a href="https://4.bp.blogspot.com/-AbvnqYvoCfA/V5CZznvkLyI/AAAAAAAATq8/eugwQJmTpbUjYOvyZalXEYD9KXD-do-bgCLcB/s1600/525-cristian-mungiu.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="211" src="https://4.bp.blogspot.com/-AbvnqYvoCfA/V5CZznvkLyI/AAAAAAAATq8/eugwQJmTpbUjYOvyZalXEYD9KXD-do-bgCLcB/s320/525-cristian-mungiu.jpg" width="320" /></a></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"></span></h4>
<h4 style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><i><span style="font-weight: normal;"> </span><span style="color: #666666;">Zkouška dospělosti</span></i><span style="color: #666666; font-weight: normal;"> vstupuje do našich kin 13. dubna 2017 </span></span></h4>
<h4 style="text-align: center;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><i> </i> </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"> </span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><br /></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">Rumunský režisér Cristian Mungiu získal Zlatou palmu v Cannes již třikrát. Naposledy letos za </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Zkoušku dospělosti</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">, předtím v letech 2012 (</span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Na druhé straně kopců</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">) a 2007 (</span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">4 měsíce, 3 týdny, 2 dny</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">). Mungiu už svým debutovým filmem </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Západ</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"> (2002) navazoval na legendu rumunské kinematografie Luciana Pintilieho. Ten byl byl ostatně určitým vzorem i pro další tvůrce rumunské nové vlny, jejichž filmy se minulý a tento rok mihly v českých kinech. Nejde o nic menšího než o další tři pilíře rumunského filmového zázraku. Munteanův snímek </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">O patro níž</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"> (2015), </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Sieranevada</i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"> (2015) Christi Puiua a </span><i style="font-family: Verdana, sans-serif;">Poklad</i><i style="font-family: Verdana, sans-serif; font-weight: normal;"> </i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">(2015) Cornelia Porumboiua.</span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><br /></span><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;">Film </span><i>4 měsíce, 3 týdny a 2 dny</i><span style="font-weight: normal;"> vystavěl Mungiu na pocitu strachu, který provází hlavní postavy. Strach z interrupce, strach z totalitního zřízení, strach ze sebe a z lidí. Na stejném principu je vystavěna i </span><i>Zkouška dospělosti</i><i style="font-weight: normal;"> </i><span style="font-weight: normal;">(2016). Jen s tím rozdílem, že se odehrává v současnosti a ne v roce 1987 jako </span><i>4 měsíce, 3 týdny a 2 dny</i><span style="font-weight: normal;">. Mungiu je v obou filmech velmi politickým tvůrcem. Ale neukazuje složitost politických systémů (totalitního i demokratického) jako exemplární případy pro odsouzení, ale velmi jemně a v narážkách, dávkuje ironický nadhled. Mungiu ve </span><i>Zkoušce dospělosti</i><i style="font-weight: normal;"> </i><span style="font-weight: normal;">nijak nešetří negativními pohledy na mužské postavy. Ať už je to hlavní postava Romea (Adrian Titieni), policejní šéf (Vlad Ivanov), přítel Elizy Marius (Rares Andrici) nebo politik Bulai (Petre Ciubotaru). Tento pohled si uchoval už ze </span><i>4 měsíců, 3 týdnů a 2 dnů</i><span style="font-weight: normal;">. Vzpomeňme jen na kritické vyznění postavy Bebeho (Vlad Ivanov) nebo Adiho (Alexandru Potocean). Naopak ženské postavy jsou u Mungia nositeli jakého "kategorického morálního imperativu". Otilia (Anamaria Marinca) a Gabita (Laura Vasiliu) ve </span><i>4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech</i><span style="font-weight: normal;">, Viochita (Cosmina Stratan) a Alina (Ktistina Flutur) ve filmu </span><i>Na druhé straně kopců</i><span style="font-weight: normal;">, i Eliza (Maria - Victoria Dragus), Magda (Lia Bugnar) a Sandara (Malina Manovici) ve </span><i>Zkoušce dospělosti</i><span style="font-weight: normal;">. Všechny nesou své břímě, bez ohledu na následky.</span></span></h4>
<div>
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-XIa8TTHMd5A/V5CaItjCE7I/AAAAAAAATrA/TbnkKUy3vQgzvzdIBKCTVDS6-voSD2KRACLcB/s1600/735-zkouska-dospelosti.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="240" src="https://4.bp.blogspot.com/-XIa8TTHMd5A/V5CaItjCE7I/AAAAAAAATrA/TbnkKUy3vQgzvzdIBKCTVDS6-voSD2KRACLcB/s640/735-zkouska-dospelosti.jpg" width="640" /></a></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Mungiu velmi často své postavy nijak nesoudí. Místo toho nechává promlouvat silným hlasem tichou vizualitu filmového obrazu. Často statického, někdy překotně zrychleného, ale vždy do nejmenších detailů propracovaného a podstatu záběru a sekvence vystihujícího. Pokud po dvou hodinách v kině máme pocit, že ani jeden záběr není ve filmu zbytečný a není navíc, je to v dnešní době velmi ojedinělý jev. Mungiu také v obou zmiňovaných filmech vyjadřuje svůj postoj k životu v komunismu na konci 80. let a k existenci v době posttotalitní od roku 1990 do současnosti. Právě témata života v komunismu a postkomunismu jsou všeobjímajícími a determinujícími. Mungiu se ovšem opět nepouští do žádných protikomunistických a antikapitalistických agitací a laciných soudů, ale naprosto nenásilně a přesně popisuje na malých plochách určité typizované projevy lidského chování v určitých politických režimech. Mungiu své postavy pouze rámuje, ale dynamika příběhu a jednání je ukryta v jeho stylu. Během několika minut v několika sekvencích a střídmých dialozích, vyjadřují postavy celou podstatu svého chování a bytí.</span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i><br /></i></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Zkouška dospělosti </i><span style="font-weight: normal;">je pro Mungia příležitostí, jak rozehrát na malé ploše velké téma rodinných vztahů. "Rodina jako základ státu", mohlo by se konstatovat. Mungiu k tomu satiricky dodává, ale "za cenu dodržování společenské smlouvy". Oproti </span><i>4 měsícům, 3 týdnům a 2 dnům</i><span style="font-weight: normal;"> posouvá časovou rovinu vyprávění o bezmála 30 let, ale určitá schémata zůstávají platná stále. Především je to velká míra kontroverznosti, kterou má většina filmů rumunské nové vlny. Nepřizpůsobivé existence se mají zařadit, uniformita vládne nad přirozeností. Politický režim a tržní kapitalismus, jsou ve </span><i>Zkoušce dospělosti</i><span style="font-weight: normal;"> podobnými negativními konotacemi, jako socialismus a totalita ve </span><i>4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech</i><span style="font-weight: normal;">. Respektovaný lékař Romeo je nucen okolnostmi v podobě přijetí své dcery na prestižní zahraniční univerzitu, tiše a nenápadně rozhazovat sítě, aby protlačil její maturitní zkoušku na potřebnou úroveň výsledků. Mungiu postavě Romea poskytuje jakési skryté alibi v podobě fyzického útoku neznámého pachatele na svoji dceru, při kterém má dojít bezmála ke znásilnění Elizy. V té chvíli může být divák rozpolcen, protože pochopí Romeovu motivaci k ochraňování a protěžování milované dcery, ale zároveň vidíme a cítíme, jak Romeo sám se sebou vnitřně nesouhlasí. </span></span></span></h4>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span></span></div>
<div>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-X-xTyuPx0FY/V5Cblf4vLKI/AAAAAAAATrQ/yHd_BL-Ak24C93LxpfQKQP8VzjtDYAMiwCLcB/s1600/still_2-h_2016.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="180" src="https://4.bp.blogspot.com/-X-xTyuPx0FY/V5Cblf4vLKI/AAAAAAAATrQ/yHd_BL-Ak24C93LxpfQKQP8VzjtDYAMiwCLcB/s320/still_2-h_2016.jpg" width="320" /></a></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;">Mungiu pro své postavy nevolí radikální řezy a řešení. Nechává jim prostor na postupný vývoj i na katarzi situací, ve kterých se ocitli. Mungiu ukazuje určitá možná řešení, která se nabízejí, ale je na divákovi, které si vybere a jak jej bude chápat. Postava Romea vypadá na počátku </span><i>Zkoušky dospělosti</i><span style="font-weight: normal;"> jako vyrovnaná a bezproblémová. Postupně se nám rozevírají psychologické složitosti Romeova jednání. Za Caucescova režimu odešel s manželkou do exilu, po pádu režimu se vrací a startuje dráhu úspěšného lékaře na klinice. Pro svoji dceru chce kvalitní zahraniční vzdělání na univerzitě, ale zároveň si už dlouhodobě nerozumí s manželkou a má trvalý milenecký poměr s mladší ženou. Postupně začínáme tušit, jak je Romeo vnitřně nespokojen se životem v Rumunsku. Jako jediné řešení budoucnosti, které nalinkuje i své dceři, vidí v jejím studentském pobytu v zahraničí a v jejím pozdějším setrvání v západní Evropě. Jakási porevoluční kolektivní radost Romea je postupem času vystřídána citovou únavou a mechanickým jednáním. A není to jen případ postavy Romea. Mungiu tak nechává jednat i jeho manželku, policejního šéfa, radničního politika, ředitele gymnázia. Jako protipól k "unavenému konzervativnímu životu", jsou zobrazeny postavy dcery Elizy a milenky Sandry. Obě se nebojí kontroverzního rozhodnutí, chtějí něco změnit, dávají v šanc sebe, ale nejdou bezmyšlenkovitě hlavou proti zdi. Dosahují svých cílů jinou cestou než Romeo, ale mají podobný záměr, prospět sobě a svým blízkým. Ne ovšem za jakoukoliv cenu.</span></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;"><br /></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">Většina filmů rumunské nové vlny, která trvá už 15 let, se nesnaží o moralizování a o levnou slávu postavenou na manýrismu. Rumunské snímky mají podobnou formální a tematickou svěžest, jako výpovědi </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-weight: normal;">nové vlny </span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="font-weight: normal;">československého filmu v letech šedesátých. Christian Mungiu ve </span><i>Zkoušce dospělosti</i><span style="font-weight: normal;">, stejně jako další tvůrci nové vlny, klade velké nároky na herectví a na své postavy. Pomocí dlouhých záběrů a reálného prostředí vytvářejí atmosféru podobnou každodenní realitě života. Společenská a politická témata v kombinaci s humorem a satirickým nadhledem, dělají z rumunské nové vlny něco neopakovatelného a historicky cenného. Pokud se lehce dotkneme srovnání s českým filmem posledního čtvrtstoletí, tak velmi obtížně budeme hledat tvůrce, kteří by se mohli postavit vedle Mungia, Munteana, Puiua nebo Porumboiua. Svoji kontinuální tvorbou a filmovým stylem to dokazují snad jen Robert Sedláček, Jan Švankmajer a Petr Václav. Rumunská kinematografie tedy svoji "zkoušku dospělosti" již složila. Česká kinematografie na svoji pomyslnou maturitu stále čeká, ji 26 let... </span></span></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><span style="color: #666666;"><br /></span></span></h4>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-PY78etKL45I/V5CcMZMkecI/AAAAAAAATrY/Pgnf2_rVa0sUSVkXOaHK0qJ-Q4-nh2lGACLcB/s1600/733-zkouska-dospelosti.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="233" src="https://4.bp.blogspot.com/-PY78etKL45I/V5CcMZMkecI/AAAAAAAATrY/Pgnf2_rVa0sUSVkXOaHK0qJ-Q4-nh2lGACLcB/s640/733-zkouska-dospelosti.jpg" width="640" /></a></div>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: "verdana" , sans-serif;">Text o rumunském filmu <i>Pozice dítěte</i> - klikni </span><a href="http://daniel-cataranga.blogspot.cz/2013/08/daniel-szabo-pozice-ditete-v.html" style="font-family: verdana, sans-serif;">TADY</a></h4>
<h4 style="text-align: justify;">
<span style="font-weight: normal;"> </span></h4>
<div>
<span style="font-weight: normal;"><br /></span></div>
<h4 style="text-align: left;">
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><i>Zkouška dospělosti</i> (Bacalaureat)</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Rumunsko / Belgie / Francie / 2016 / 127 min.</span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></h4>
<div style="text-align: left;">
<table class="aboutMovie" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border-collapse: collapse; border-spacing: 0px; border: 0px; color: black; font-family: Roboto, tahoma, sans-serif; font-size: 16px; line-height: 16px; margin: 0px 0px 1em; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><tbody style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;">
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Režie:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span itemprop="director" style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Cristian Mungiu</span></span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Scénář:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Cristian Mungiu</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Kamera:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Tudor Vladimir Panduru</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Střih:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mircea Olteanu</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Výtvarník:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Simona Padureţu</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Produkce:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Cristian Mungiu</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Výroba:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Mobra Films, Why Not Productions</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Koprodukce:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Les Film du Fleuve, France 3 Cinéma</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Hrají:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Adrian Titieni, Maria Drăguş, Lia Bugnar, Mălina Manovici, Vlad Ivanov</span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;"><br /></span></td></tr>
<tr style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: baseline;"><th style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-weight: normal; line-height: 22.4px; margin-bottom: 0px; margin-left: 0px; margin-right: 0px; margin-top: 0px !important; outline: 0px; padding: 0px 1em 0px 0px; vertical-align: baseline;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Distributor:</span></th><td style="background-attachment: initial; background-clip: initial; background-image: initial; background-origin: initial; background-position: initial; background-repeat: initial; background-size: initial; border: 0px; font-size: 14px; font-weight: bold; line-height: 19.6px; margin: 0px; outline: 0px; padding: 0px; vertical-align: bottom;"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif;">Aerofilms - distribuční premiéra 13. dubna 2017</span></td></tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
<span style="font-weight: normal;"><br /></span></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<br /></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="background-color: white; font-family: "arial ce" , "helvetica ce" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: x-small; line-height: 1.5; text-align: justify;"><br /></span>
</div>
<div style="background-color: white; font-family: "Arial CE", "Helvetica CE", Arial, helvetica, sans-serif; font-size: small; line-height: 1.5; margin-bottom: 10px; margin-top: 10px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; font-family: "Arial CE", "Helvetica CE", Arial, helvetica, sans-serif; font-size: small; line-height: 1.5; margin-bottom: 10px; margin-top: 10px; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="background-color: white; margin-bottom: 10px; margin-top: 10px; text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-446258013507385592017-04-05T15:41:00.000+02:002017-04-05T15:41:23.576+02:00DĚTI ÚPLŇKU - dokument o lidech s těžkým autismem / 2. 5. 2017 ve 21:00 na ČT2 <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu82bfg2LqlKCArxmKsSBEhxyREhn4sPm3gB3JeRgj9ghyphenhyphenUyXOBPrWidrhKu01k-rwizz-Ptr2MUEdxH34e_gizvxsczyv4sWHQ0ZWGc1zuHQfJ9oxK3wCMKA7WeghiInprHXyJ4nFIMhe/s1600/14939372_1800456060175311_5907015807703185609_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: left;"><img border="0" height="168" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu82bfg2LqlKCArxmKsSBEhxyREhn4sPm3gB3JeRgj9ghyphenhyphenUyXOBPrWidrhKu01k-rwizz-Ptr2MUEdxH34e_gizvxsczyv4sWHQ0ZWGc1zuHQfJ9oxK3wCMKA7WeghiInprHXyJ4nFIMhe/s320/14939372_1800456060175311_5907015807703185609_o.jpg" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: left;">
<span style="font-size: large;"><span style="text-indent: 1.5pt;"><span style="color: #0b5394; font-family: Verdana, sans-serif;"><b>Dokumentární film Veroniky Stehlíkové <i>DĚTI ÚPLŇKU</i> </b></span></span><b style="color: #0b5394; font-family: Verdana, sans-serif; text-indent: 1.5pt; white-space: pre-wrap;">o životě rodin dětí s těžkým autismem</b></span></div>
<span id="docs-internal-guid-001fbfb8-3e43-6c71-96df-df07ef245df8"><div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Dokument Veroniky Stehlíkové <i>Děti úplňku</i> se vydává prozkoumat jinou tvář autismu, která je mnohem méně fotogenická a také mnohem méně známá. Odborně se jí někdy říká „nízkofunkční“, což má naznačit, že její nositelé mají problém v naší společnosti normálně fungovat. Tahle podoba autismu patří k nejnáročnějším a nejhůře zvladatelným zdravotním postižením vůbec. A paradoxně – podpora rodin, jimž se narodí takové dítě, je v Česku velmi nedostatečná.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-wJ_-BJREIds/WOTy6Hu0m3I/AAAAAAAAVW4/c9-g8NZzIyMWe62qCq5Y6JVAkN7JTOVbgCLcB/s1600/15349758_1813880178832899_1246700806536376474_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="226" src="https://4.bp.blogspot.com/-wJ_-BJREIds/WOTy6Hu0m3I/AAAAAAAAVW4/c9-g8NZzIyMWe62qCq5Y6JVAkN7JTOVbgCLcB/s320/15349758_1813880178832899_1246700806536376474_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Film zachycuje životní situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. Škochovi mají čtyři děti, nejstarší třináctiletá Adéla má autismus spojený s mentální retardací a problémovým chováním. Nemluví, je neustále v pohybu. Hází vším, co jí přijde do ruky. Bije se rukama do obličeje, léta nosila boxerskou helmu, která ji pomáhala ochránit se před ní samotnou. Její maminka říká: </span><span style="font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">„Autismus má ambice zničit osobnost rodiče.“</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Ví o čem mluví. Prošla stejně jako mnoho dalších rodičů takových dětí psychickým zhroucením.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-G1OWK8YfEkE/WOTzD0SZuBI/AAAAAAAAVXA/rkd8gizw88gDdwQb3x-FrPVNB2KB4NgTwCLcB/s1600/15267948_1813136138907303_4367111523431853991_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="235" src="https://4.bp.blogspot.com/-G1OWK8YfEkE/WOTzD0SZuBI/AAAAAAAAVXA/rkd8gizw88gDdwQb3x-FrPVNB2KB4NgTwCLcB/s320/15267948_1813136138907303_4367111523431853991_n.jpg" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Paní Kurfirstová je na osmadvacetiletou dceru Marcelu sama. Manžel jí před čtyřmi lety zemřel. </span><span style="font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">„Vždycky jsme s mužem říkali, že v jednom by se to nedalo zvládnout. A vidíte, musí,“</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> říká a snad posté za den vyndává oblečení naházené pod postelí a rozsypanou mouku v kuchyni.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Šťotkovým z Dolního Benešova u Opavy doslova zachránila život klec, ve které jejich čtyřiadvacetiletý syn Michal tráví většinu svého života. Mimo ní útočí lidem na obličej, mlátí pěstmi, vypichuje oči. Je pod silnými dávkami psychofarmak. Jednou za týden pobývá několik hodin v denním stacionáři, protože ale patří k nejagresivnějším klientům, často volají mamince, aby si ho odvezla.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-Shnf9uhBeyg/WOTzOZojlmI/AAAAAAAAVXE/qD2VIp9ET4M-iT5iEgJaLMEgdnAT8pCzACLcB/s1600/15393024_1813880108832906_2741483148846549821_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="186" src="https://4.bp.blogspot.com/-Shnf9uhBeyg/WOTzOZojlmI/AAAAAAAAVXE/qD2VIp9ET4M-iT5iEgJaLMEgdnAT8pCzACLcB/s320/15393024_1813880108832906_2741483148846549821_o.jpg" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Všichni rodiče se shodují na tom, že celou situaci řeší v podstatě bez pomoci ze strany státu. Sociální služby, které mají lidem se zdravotním postižením pomáhat, totiž paradoxně tyto nejtěžší klienty často odmítají. Nemají na ně dostatek finančních prostředků. Přitom právě kvalitní péče dokáže životní pohodu takto nemocných lidí výrazně zlepšit.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://4.bp.blogspot.com/-eg3m8-Zq3Gc/WOTzY_ON87I/AAAAAAAAVXI/aSalpVfaVLsHqzlhXboGlmAsa9Qx7jk5wCLcB/s1600/21983_1464883153307_600x400.png" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="213" src="https://4.bp.blogspot.com/-eg3m8-Zq3Gc/WOTzY_ON87I/AAAAAAAAVXI/aSalpVfaVLsHqzlhXboGlmAsa9Qx7jk5wCLcB/s320/21983_1464883153307_600x400.png" width="320" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Film vznikl z iniciativy manželů Petry a Petra Třešňákových. </span><span style="font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">„Poté, co naše Dorotka přestala spát, celé dny si ubližovala a nakonec skončila v šesti letech hospitalizovaná v dětské psychiatrické léčebně, jsme si uvědomili si, že to nemusíme sami dlouho zvládnout,“</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> vysvětluje Petr Třešňák, jinak profesí novinář z týdeníku Respekt. </span><span style="font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">„A brzy jsme zjistili, že Česko nenabízí takto postiženým dětem žádnou důstojnou budoucnost.“</span><span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"> Spolu s dalšími rodiči se pak rozhodli na problém upozornit a usilovat o zkvalitnění sociálních služeb.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Natáčení umožnila sbírka na crowdfundingovém portálu Hithit, v roce 2017 do projektu vstoupila Česká televize. Film je součástí kampaně Hlavou zeď prorazíš, která chce zlepšit životní podmínky těchto rodin.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/nI5HKvDgVwA/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/nI5HKvDgVwA?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #0b5394; font-weight: 700; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Premiéra filmu</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">se koná dne 24. dubna 2017 v kině Bio Oko</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Františka Křížka 460/15, Praha 7</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">od 20.30.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #0b5394; font-weight: 700; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Následně film uvede Česká televize</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">2.5. 2017 na ČT2 ve 21.00</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">a v repríze 3.5. 2017 na ČT2 v 15.55.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="color: #0b5394; font-weight: 700; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><i>Děti úplňku</i> (2017, 52 minut)</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Námět a scénář – Alena Műllerová, Veronika Stehlíková, Petr Třešňák, Petra Třešňáková </span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Režie – Veronika Stehlíková</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Kamera – Josef Nekvasil</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Zvuk – Petr Červený</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Střih – Katarína Buchanan</span></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.2; margin-bottom: 0pt; margin-right: 41.25pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="color: #666666; font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Produkce – Gabriela Fryčová</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: Georgia; font-size: 12pt; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
</span><br /></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-67515378164687026972017-04-03T10:40:00.003+02:002017-04-03T10:40:58.686+02:00Daniel Szabó / Bok pozdního sběru<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<br />
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18pt;">Lesk a bída hanlivosti,</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">v trupu otáčí se jako mrakodrap.<o:p></o:p></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">Vazba těžkostí s černou holí, <o:p></o:p></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">nad lůnem matčiným syn s otcem chroptí. <o:p></o:p></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">Topí se v říčném potu a <o:p></o:p></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<div style="text-align: left;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">říčnost říčních kamenů tupí pachuť smrdutosti.<o:p></o:p></span></div>
</div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background-color: white; color: #666666; font-family: verdana, sans-serif; font-size: 18pt;">Božská nadutost splaskla a</span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">probuzení skončilo pochopením. <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">Membránou semknutých tajů proklouznout,<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">marno tratit utajenost.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">Pro pár drobných,<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: 150%;">
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">poklad zůstává ukryt v entitě,<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal" style="line-height: normal;">
</div>
<div class="MsoListParagraph" style="line-height: 150%; margin-left: 23.25pt; mso-add-space: auto; mso-list: l0 level1 lfo1; text-indent: -18.0pt;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoFZMyE5oPJw0bGeYkrY8r_FlLW8uBjzwx_tSHbNxpUpLY2b6ZipE7L7EviEpRsnzohSpZEqyXceXkgpgqnkd_mAJdohbGcMw25jedgI02X097gxL_4VG4wOeIX5d2NowqvfZbEYBurdgU/s1600/16+-+1.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoFZMyE5oPJw0bGeYkrY8r_FlLW8uBjzwx_tSHbNxpUpLY2b6ZipE7L7EviEpRsnzohSpZEqyXceXkgpgqnkd_mAJdohbGcMw25jedgI02X097gxL_4VG4wOeIX5d2NowqvfZbEYBurdgU/s320/16+-+1.jpg" width="240" /></a></div>
<!--[if !supportLists]--><span style="color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">-<span style="font-family: "times new roman"; font-size: 7pt; font-stretch: normal; line-height: normal;">
</span></span><!--[endif]--><span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;">relativně a
bolestivě…<o:p></o:p></span><br />
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;"><br /></span>
<span style="background: white; color: #666666; font-family: "verdana" , "sans-serif"; font-size: 18.0pt; line-height: 150%;"><br /></span></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-18566768158914146832017-03-14T17:00:00.000+01:002017-03-14T17:27:22.669+01:00Karel Marx /5. 5. 1818 – 14. 3. 1883/ <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsKuPzcL5DOCiMchiAiHzS53Vbx2hOgsyRtoxSj1K3u7gSQY-83eMcu4JZEEjdoDyIY5ZWn-dF3VJQMCNCe8M3v2SdCDYAroz_GhYJ8MmLBELGvxWAXUaXRTi238_JrIOKywn9Xw-DrvqD/s1600/kapital+stamp.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="325" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgsKuPzcL5DOCiMchiAiHzS53Vbx2hOgsyRtoxSj1K3u7gSQY-83eMcu4JZEEjdoDyIY5ZWn-dF3VJQMCNCe8M3v2SdCDYAroz_GhYJ8MmLBELGvxWAXUaXRTi238_JrIOKywn9Xw-DrvqD/s640/kapital+stamp.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><b><i>Ke studiu</i></b>: <a href="http://daniel-cataranga.blogspot.cz/2016/06/miloslav-petrusek-stalinova-verze.html" target="_blank">Miloslav Petrusek / Stalinova verze marxismu</a></span><br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<a href="http://a2larm.cz/2016/07/marx-konvicka-a-hledani-narodni-loajality/" target="_blank"><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: large;">Marx, Konvička a hledání národní loajality - rozhovor s historikem Vítem Strobachem</span></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"> </span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><b><i><br /></i></b></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><b><i>Erich Fromm / Marxovo pojetí socialismu</i></b></span><span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span><br />
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span>
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Marxovo pojetí socialismu vychází z jeho obrazu člověka. Nyní by mělo být jasné, že u Marxe socialismus není společností sešněrovaných a zmechanizovaných jedinců. Taková společnost by socialistickou nebyla, i kdyby všichni měli rovné příjmy, dobrou stravu i ošacení. Socialismus není tou společností, v níž jednotlivec je podroben státu, stroji nebo byrokracii. I kdyby stát jako „obecný kapitalista“ byl zaměstnavatelem, i kdyby „celý společenský kapitál byl spojen v rukou buď jediného kapitalisty, nebo jediné společnosti kapitalistů,“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn1" name="_ftnref1" title="">[1]</a></sup> nebyl by to žádný socialismus. Neboť ve skutečnosti, jak říká Marx v Ekonomicko filozofických rukopisech, „komunismus jako takový není cílem lidského vývoje.“ A co potom je tímto cílem?</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Cílem socialismu je zcela jednoznačně člověk. Socialismus představuje takovou formou produkce a společenské organizace, v níž člověk může překonat odcizení svému produktu, své práci, druhým lidem a přírodě; v níž se může navrátit k sobě, chopit se světa svými bytostnými silami, a tak se s ním sjednotit. Socialismus byl pro Marxe, jak to vyjádřil Paul Tillich, „hnutím odporu proti zničení lásky ve společenské skutečnosti.“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn2" name="_ftnref2" title="">[2]</a></sup></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">O cíli socialismu se Marx vyjádřil velmi jasně na konci třetího svazku Kapitálu: „Říše svobody se začíná ve skutečnosti teprve tam, kde se přestává pracovat pod tlakem nouze a vnější účelnosti; podle povahy věci tedy leží mimo sféru vlastní materiální výroby. Jako se musí s přírodou potýkat divoch, aby uspokojoval své potřeby, aby uchoval a reprodukoval svůj život, musí se s ní potýkat i civilizovaný člověk a musí to dělat ve všech společenských formách a za všech možných způsobů výroby. S tím, jak se člověk vyvíjí, roste i tato říše přírodní nutnosti, protože rostou i potřeby; ale zároveň se rozšiřují výrobní síly, které uspokojují tyto potřeby. Svoboda v této oblasti může být pouze v tom, že zespolečenštěný člověk, sdružení výrobci řídí tuto svou výměnu látek s přírodou racionálně, podřizují ji své společné kontrole, místo aby jí byli ovládáni jako slepou silou; uskutečňují ji s nejmenším vynaložením sil a za podmínek, které jsou jejich lidské přirozenosti nejdůstojnější a nejadekvátnější. Ale přesto to spadá stále do říše nutnosti. Za ní začíná rozvoj lidských sil, který je sám sobě účelem, pravá říše svobody, která však může vykvést jen na této říši nezbytnosti jako na své základně.“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn3" name="_ftnref3" title="">[3]</a></sup></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Marx zde vyslovil všechny základní prvky socialismu. Za prvé, člověk v socialismu produkuje způsobem společenským, ne konkurenčním; produkuje racionálně a bez odcizení, to znamená, že výrobu uvádí pod svou kontrolu a není jí ovládán jako nějakou slepou silou. Marx tím zřetelně vylučuje to pojetí socialismu, v němž nad člověkem vládne byrokracie, třebas je to byrokracie, která řídí celou státní ekonomiku, a ne pouze velkou firmu. To znamená, že jedinec se aktivně účastní plánování a také provádění plánů; zkrátka socialismus znamená uskutečnění politické i hospodářské demokracie.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Od této nové formy neodcizené společnosti si Marx slibuje, že tato společnost člověku umožní, aby se stal nezávislým, postavil se na vlastní nohy a nebyl mrzačen odcizeným způsobem produkce a spotřeby; že člověk v ní bude doopravdy pánem a tvůrcem svého života a postupně se bude moci stále více zaměřovat na své žití místo na produkování prostředků k životu. Socialismus pro Marxe nebyl nikdy sám o sobě naplněním života, nýbrž předpokladem takového naplnění. Kdyby člověk vytvořil racionální, neodcizenou formu společnosti, měl by vyhlídku na to, že se přiblíží k vlastnímu cíli života: k rozvoji lidských sil, který představuje účel sám o sobě, k říší svobody. Marxe, který každý rok přečetl celé Aischylovo a Shakespearovo dílo v originále a který ve svém nitru dával největším myšlenkám lidstva nový život, by ani ve snu nenapadlo, že jeho ideu socialismu by si někdo mohl vykládat tak, že její naplnění spočívá ve vykrmování a ošacování lidí v „sociálním“ nebo „dělnickém“ státě. Marxův názor byl ten, že člověk během dějin vytvořil kulturu, kterou si bude schopen doopravdy přivlastnit jen tehdy, až se zbaví pout nejen ekonomického nedostatku, ale také duchovní chudoby, kterou plodí odcizení. Tato Marxova představa se zakládá na jeho víře v člověka a v možnosti, které tkví v lidské podstatě a které se v dějinách již částečně rozvinuly. V socialismu Marx spatřoval předpoklad lidské svobody a tvořivosti, ne o sobě jsoucí cíl lidského života.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Socialismus (nebo komunismus) pro Marxe nebyl únikem ze skutečného světa, který si lidé vytvořili zpředmětněním svých sil, ani odvratem od světa, ani jeho ztrátou. Socialismus nebyl pro Marxe bídným návratem k nepřirozené primitivní prostotě, ale spíše prvním skutečným vystoupením, prvním nefalšovaným uskutečněním lidské přirozenosti jako něčeho reálného. Socialismus je pro Marxe společnost, která umožňuje uskutečnit lidskou podstatu tím, že překoná její odcizení. Není ničím menším než vytvořením podmínek pro opravdu svobodného, racionálního, činného a nezávislého člověka; je naplněním prorockého záměru: je zničením model.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Podobizna Marxe jako nepřítele svobody by nevznikla bez neuvěřitelného Stalinova podvodu, když Stalin začal mluvil Marxovým jménem, a bez neuvěřitelné neznalosti Marxe, jaká panuje v západním světě. Cílem socialismu byla pro Marxe svoboda, avšak svoboda v mnohem zásadnějším smyslu, než jak ji chápe dnešní západní demokracie. Je to svoboda ve smyslu nezávislosti, svoboda založená na tom, že člověk stojí na vlastních nohou, rozvíjí své bytostné síly a ke světu se vztahuje tvůrčím způsobem. „Svoboda,“ říká Marx, „je do té míry podstatou člověka, že to uznávají i její odpůrci. […] Nikdo nebojuje proti svobodě, nanejvýš proti svobodě ostatních. Veškerá svoboda tudíž vždy existovala, avšak někdy jen jako zvláštní privilegium, jindy jako univerzální právo.“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn4" name="_ftnref4" title="">[4]</a></sup></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Socialismus je pro Marxe ta společnost, která slouží lidským potřebám. Mnozí se potom ptají, zda takovou společností nakonec není moderní kapitalismus. Neslouží naše velké firmy lidským potřebám s tou největší horlivostí? A nejsou nakonec naše velké reklamní společnosti výzvědnými jednotkami, které vynakládají velké úsilí – od provádění průzkumů až po „motivační analýzy“ - aby zjistily, jaké jsou lidské potřeby? Socialismus nepochopíme plně, pokud nepostoupíme k Marxovu rozlišení pravých lidských potřeb a potřeb syntetických, uměle vytvořených.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Z celého Marxova obrazu člověka plyne, že pravé potřeby mají své kořeny v lidské přirozenosti. Pravé a falešné potřeby je možno rozlišit jen na pozadí lidské přirozenosti a v této přirozenosti zakořeněných pravých potřeb. Pravé potřeby jsou ty, které je nutno naplnit, aby se uskutečnila podstata člověka jako lidské bytosti. Jak říká Marx: „Existenci toho, co skutečně miluji, pociťuji jako nutnou, jako existenci, která je mi životní potřebou, bez které nemohu plně, spokojeně, dokonale žít.“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn5" name="_ftnref5" title="">[5]</a></sup> Rozlišovat pravé a falešné lidské potřeby je možné na základě specificky Marxova pojetí lidské přirozenosti. Čistě subjektivně mohou být falešné potřeby pro svou naléhavost a reálnost zakoušeny jako pravé potřeby. Z čistě subjektivního hlediska tu není žádné kriterium pro jejich rozlišení. (Moderní terminologie rozlišuje potřeby neurotické a potřeby racionální, „zdravé“).<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn6" name="_ftnref6" title="">[6]</a></sup> Člověk si je často vědom pouze svých falešných potřeb, ale ne potřeb reálných. Úkolem společenského analytika je probudit lidské vědomí natolik, aby si člověk uvědomil iluzorní povahu falešných potřeb a reálnost svých potřeb pravých. Pro Marxe je hlavním cílem socialismu uznání a naplnění pravých lidských potřeb, k němuž může dojít jen tehdy, když produkce slouží člověku, a kapitálu je znemožněno vytvářet falešné potřeby a zneužívat jich.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Pro Marxe je socialismus protestem proti odcizení člověka, protestem, jakým je též všechna existencialistická filosofie. Je-li, jak to vyjádřil Aldous Huxley, „náš současný ekonomický, společenský a mezinárodní systém založen na nepřítomnosti lásky,“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn7" name="_ftnref7" title="">[7]</a></sup> pak Marxův socialismus je protestem právě proti této nepřítomnosti lásky, proti vykořisťování člověka člověkem a proti lidskému kořistnictví ve vztahu k přírodě, proti ničení našich přírodních zdrojů na úkor většiny dnešních lidí a ještě více na úkor budoucích generací. Neodcizený člověk, vlastní cíl socialismu, jak jsme výše ukázali, je člověkem, který přírodě „nevládne“, nýbrž se s ní sjednocuje, a má živý a vnímavý vztah k předmětům, takže předměty začínají žít.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Neznamená toto vše, že Marxův socialismus je uskutečněním nejhlubších náboženských podnětů, společných všem velkým humanistickým náboženstvím minulosti? Ano, znamená, pokud si jen uvědomíme, že Marx, podobně jako Hegel a mnoho dalších, vyjadřoval svou starost o lidskou duši jazykem filosofickým, nikoli theistickým.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Marx bojoval proti náboženství z toho důvodu, že je odcizené a nenaplňuje pravé potřeby člověka. Marxův boj s Bohem je ve skutečnosti bojem s modlou, která byla nazvána Bohem. Marx už na konci svých univerzitních studií napsal jako motto své disertace: „Bezbožní nejsou ti, kteří pohrdají bohy mas, nýbrž ti, kteří mínění mas připisují bohům.“ Marxův atheismus je nejvyšší formou racionální mystiky. Marx má k Mistru Ekhartovi nebo zen buddhismu mnohem blíže než většina těch, kteří vystupují jménem božím a jménem náboženství, a Marxovi vytýkají „bezbožnost“.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">O Marxově postoji k náboženství se nedá mluvit bez toho, že se zmíníme o souvislosti jeho filosofie dějin a socialismu na jedné straně a mesiášské naděje starozákonních proroků a duchovních kořenů humanismu v řecko – římském myšlení na straně druhé. Mesiášská naděje je opravdu jedinečným rysem západního myšlení. Starozákonní proroci nejsou pouze duchovními vůdci jako Lao-tse nebo Buddha; jsou to také političtívůdci. Dávají představu toho, jaký by člověk měl být, a ukazují možnosti, mezi nimiž je třeba volit. U většiny starozákonních proroků nalezneme myšlenku, že smysl dějin vězí v tom, že v jejich průběhu se člověk zdokonaluje, a nakonec vytvoří společenský řád míru a spravedlnosti. Mír a spravedlnost ovšem proroci nespojují s pouhou nepřítomností války a nespravedlnosti. Mír a spravedlnost jsou pojmy, jež vyrůstají z celého starozákonního pojetí člověka. Předtím než si je člověk vědom sám sebe, tj. než dospěje k lidství, žije sjednocen s přírodou (Adam a Eva v ráji). Jeho oči se otevírají po první svobodném činu, který spočívá ve schopnosti říct „ne“. Tehdy člověk spatří, že je sužován konfliktem s přírodou, konflikty mezi lidmi a mezi mužem a ženou a že ve světě je cizincem. Dějinný pohyb je proces, v němž se rozvíjejí specificky lidské kvality člověka, jeho schopnost lásky a porozumění. A dosáhl-li člověk jednou plného lidství, má možnost obnovit ztracenou jednotu se světem. Nové sjednocení se světem se však liší od sjednocení předvědomého, které tu bylo před začátkem dějin. Je to sjednocení člověka se sebou samým, s přírodou a druhými lidmi, založené na skutečnosti, že v historickém procesu člověk vytvořil sám sebe. Ve starozákonním myšlení se Bůh ukazuje v dějinách („Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův“); v dějinách, ne v zásvětí mimo dějiny, tkví spása člověka. To znamená, že lidské duchovní směřování je neoddělitelně spjato s přetvořením společnosti; politiku není v zásadě možno odpojit od říše morálních hodnot a lidského sebeuskutečnění.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Podobné myšlenky se objevily rovněž v řeckém (helénském) a římském myšlení. Počínaje Zénónem, zakladatelem stoické filosofie, až po Senecu a Cicerona působil nemálo na lidské myšlení pojem přirozeného práva a rovnosti lidí, a tyto pojmy patří spolu s prorockou tradicí k základům křesťanství.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Křesťanství, zvláště počínaje Pavlem, bylo sice náchylné k přetvoření historického pojetí spásy na spásu „z jiného světa“, na spásu čistě duchovní, a třebaže se církev stala náhražkou „spravedlivé společnosti“, v žádném případě nedošlo k přetvoření úplnému. Raní církevní otcové podrobili ostré kritice tehdy existující stát; křesťanské myšlení pozdního středověku kritizovalo světskou autoritu i stát z hlediska božského i přirozeného práva. Na tomto základě zdůrazňovalo křesťanství, že společnost a stát se nesmí oddělit od duchovních hodnot, zakotvených ve zjevení a v rozumu („intellectus“ ve scholastickém významu). Na druhé straně, předreformační křesťanské sekty a mnohé poreformační křesťanské skupiny dávaly mesiášské ideji výraz daleko radikálnější.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Hlavní proud poreformačního mesianismu však už neměl podobu myšlení náboženského, nýbrž filosofického, historického a společenského. Mesiášská myšlenka byla nepřímo vyjádřeno i velkými renesančními utopiemi, podle nichž se nový svět nenalézá ve vzdálené budoucnosti, nýbrž na vzdáleném místě. Mesiášská idea byla též vyjádřena v myšlenkách osvícenských filosofů a filosofů Francouzské a Anglické revoluce. Svůj poslední a nejplnější výraz pak nalezla v Marxově pojetí socialismu. Ať už bylo Marxovo myšlení Starým zákonem ovlivněno přímo, prostřednictvím socialistů jako Moses Hess, nebo nebylo, bez pochyby na Marxe působila mesiášská tradice nepřímo prostřednictvím osvícenského myšlení, a zvláště prostřednictvím Spinozy, Goetha a Hegela. Společným jmenovatelem prorockého křesťanství třináctého století, osvícenství osmnáctého století,<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn8" name="_ftnref8" title="">[8]</a></sup> a socialismu devatenáctého století je myšlenka, že stát (společnost) a duchovní hodnoty od sebe nelze oddělovat, že tedy politické a morální hodnoty jsou nedělitelné. Na tuto myšlenku zaútočily světské renesanční teorie (Machiavelli) a znovu pak sekularismus moderního státu. Vypadá to tak, že západní člověk, kdykoli na něj zapůsobí gigantické materiální výdobytky, bezuzdně se oddá novým silám, jež vytvořil, a těmito silami opojen, zapomene sám na sebe. Privilegované vrstvy západní společnosti začaly být posedlé touhou po moci, blahobytu a manipulaci s lidmi, a neprivilegované vrstvy je v tom napodobovaly. Tak tomu bylo v renesanci s novou vědou, objevem nových zemí, hospodářským rozkvětem severoitalských městských států; a tak tomu bylo v novější době s překotně se rozvíjející první a dnešní druhou průmyslovou revolucí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Na tento neblahý vývoj však zapůsobil také jiný činitel. Začne-li stát nebo společnost prosazovat určité duchovní hodnoty, vzniká tu hrozba, že nějaká nejvyšší autorita určí, jak mají lidé myslet a jednat, a násilím je donutí, aby tyto duchovní hodnoty přijali. Začlení-li se určité objektivně platné hodnoty do života společnosti, snadno se zrodí autoritářství. Duchovní autoritou středověku byla katolická církev. Proti této autoritě bojoval protestantismus tím, že nejprve sliboval větší individuální nezávislost, aby pak z knížecího státu učinil nezpochybnitelného a absolutního vládce nad tělem i duší člověka. Vzpoura proti knížecí autoritě vypukla jménem národa, a po krátkou dobu budil národní stát naděje, že nastolí svobodu. Záhy však národní stát začal podporovat materiální zájmy vlastníků kapitálu, aby tím usnadnil vykořisťování práce většiny obyvatel. Proti takovému novému autoritářství protestovaly některé společenské třídy a dožadovaly se, aby svoboda jedince byla chráněna před zásahy světské autority. Tento požadavek liberalismu, zaměřený na ochranu „svobody od něčeho“, však na druhé straně vedl k postoji, podle něhož stát a společnost se nemá pokoušet uskutečnit „svobodu k něčemu“, to znamená, že liberalismus požadoval oddělení státu a církve, a zároveň se stavěl proti tomu, aby stát napomáhal prosazovat určité duchovní a morální hodnoty. Tyto hodnoty měly být věcí individua.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Socialismus (v té podobě, jakou mu vtiskl Marx a jiní) se vrátil k myšlence „dobré společnosti“ jako podmínky uskutečnění lidských duchovních potřeb. Socialismus byl antiautoritářský, jak vůči církvi, tak vůči státu, a usiloval o to, aby stát byl definitivně zrušen, a zrodila se společnost svobodně spolupracujících jednotlivců. Cílem socialismu bylo takové přetvoření společnosti, které by vytvořilo základy pro skutečný návrat člověka k sobě samému, aniž se objeví autoritářské síly, omezující a ochuzující lidského ducha.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Marxistická forma socialismu, i jiné jeho podoby jsou proto dědicem prorockého mesianismu, křesťanského chiliastického sektářství, thomismu třináctého století, renesančního utopismu a osvícenství osmnáctého století.<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn9" name="_ftnref9" title="">[9]</a></sup> Socialismus spojuje prorocko-křesťanskou myšlenku společnosti jako půdy pro duchovní sebeuskutečnění člověka, s ideu individuální svobody. Proto je socialismus opakem církve, omezující lidského ducha, i opakem liberalismu, oddělujícího od sebe společnost a morální hodnoty. A vzhledem k autoritářství a podceňování humanistických hodnot je socialismus opakem stalinismu a chruščevismu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;">Socialismus je zrušením lidského sebeodcizení a znovuzrozením člověka jako skutečně lidské bytosti. Je „opravdovým vyřešením roztržky mezi člověkem s přírodou a s člověkem, pravým vyřešením sporu mezi existencí a podstatou, mezi zpředmětněním a sebepotvrzením, mezi svobodou a nutností, mezi individuem a rodem. Je vyřešenou záhadou dějin a ví o sobě, že je tímto řešením.“<sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn10" name="_ftnref10" title="">[10]</a></sup> <sup><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftn11" name="_ftnref11" title="">[11]</a></sup> Socialismus je pro Marxe takovým tvarem společnosti, který umožňuje návrat člověka k sobě samému, ztotožnění existence a podstaty, překonání oddělenosti subjektu a objektu a antagonismu mezi nimi, humanizaci přírody. Znamená svět, v němž člověk není už cizincem mezi cizinci, nýbrž žije ve svém světě, ve světě, jenž je jeho domovem.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><span style="background-color: white; line-height: 18.2px;">Z anglického originálu přeložil Mgr. </span><span style="background-color: white; font-weight: bold; line-height: 18.2px;">Michael Hauser</span><span style="background-color: white; line-height: 18.2px;">, Ph.D.</span></span></div>
<hr style="text-align: justify;" />
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref1" name="_ftn1" title="">[1]</a> Kapitál I., s. 611.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref2" name="_ftn2" title="">[2]</a> Tillich, P.: Protestantische Vision. Ring Verlag, Stuttgart 1952, s. 6.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref3" name="_ftn3" title="">[3]</a> Kapitál III-2., s. 335n.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref4" name="_ftn4" title="">[4]</a> Citováno dle knihy R. Dunayevské: Marxismus a svoboda (Marxism and Freedom) s úvodem Herberta Marcuseho. Bookman Associates, New York 1958, s. 19.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref5" name="_ftn5" title="">[5]</a> Spisy 1, s. 51.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref6" name="_ftn6" title="">[6]</a> Srov. Fromm, E.: Man for Himself. Rinehart & Co., Inc., New York 1947.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref7" name="_ftn7" title="">[7]</a> Huxley, A.: Věčná filosofie („The Perennial Philosophy“ Harper and Brother, New York 1944, s. 93)</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref8" name="_ftn8" title="">[8]</a> Srov. Becker, C.L.: <i>The Heavenly City of the Eighteenth-Century Philosophers. </i>Yale University Press, New Haven 1932 a 1959; d´Entrève, A.P.: <i>The Medieval Contribution to Political Thought. </i>Oxford University Press 1939; Baron H.: <i>Fifteenth-Century Civilization and the Renaissance</i>. In Cambridge Modern History, Vol. 8; Lasky H.J.: <i>Political Theory in the Later Middle Ages. </i>The New Cambridge Modern History, Vol. I.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref9" name="_ftn9" title="">[9]</a> Tímto vývojem jsem se podrobně zabýval ve své knize „<i>Beyond the Chains of Illusion. My Encounter with Marx and Freud</i>. New York, Simon und Schuster 1962.<i></i></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref10" name="_ftn10" title="">[10]</a> EFR, s. 10.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "trebuchet ms" , sans-serif; font-size: large;"><a href="http://www.sds.cz/docs/prectete/eknihy/oc/oc_06.htm#_ftnref11" name="_ftn11" title="">[11]</a> Myšlenku, že tu je vztah mezi mesiášským profétismem a Marxovým socialismem, zdůrazňují mnozí autoři. Uveďme aspoň tyto: Karl Löwith, <i>Meaning in History, </i>Chicago University Press 1949; Paull Tillich ve spisech citovaných v této knize. G. Lukác<span lang="DE">s </span>v knize <i>Geschichte und Klassenbewusstsein </i>hovoří o Marxovi jako o eschatologickém mysliteli. Srov. též interpretace Alfreda Webera, J. A. Schumpetera a mnoha jiných autorů ve sborníku <i>Marxismusstudien </i>(vyd. I. Fetscher, Tübingen 1954).</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-84083612965241350792017-02-25T11:31:00.000+01:002017-02-25T15:11:01.372+01:00George Harrison /25. 2. 1943 - 29. 11. 2001/<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/tctzUNMp5po/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/tctzUNMp5po?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-Eq2FdM9ptAw/USpNALH1tLI/AAAAAAAAEkY/5rujTdPT3KA/s1600/George+Harrison-20120420-53.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="268" src="https://4.bp.blogspot.com/-Eq2FdM9ptAw/USpNALH1tLI/AAAAAAAAEkY/5rujTdPT3KA/s400/George+Harrison-20120420-53.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis4rqsheh0AiIOOwNkebPAKu35KlfHN2BWGezQNVL5LP-QedBDhcYdizT3vDvqi32-3m6LiNP4JGx7UfpFXNmz7F6OhRDZswNBaTbW72l_dw43jnGp54lmKi9g2nJklG6cpw2PcE-sjGJK/s1600/George+Harrison6-20120420-71.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="262" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEis4rqsheh0AiIOOwNkebPAKu35KlfHN2BWGezQNVL5LP-QedBDhcYdizT3vDvqi32-3m6LiNP4JGx7UfpFXNmz7F6OhRDZswNBaTbW72l_dw43jnGp54lmKi9g2nJklG6cpw2PcE-sjGJK/s400/George+Harrison6-20120420-71.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic0DNaiCAlHWlhsDwt21rOptjF3islAjXcMXaeOc_pgxtfcP1wb5jjd8M0Qaw5oTt9fkVFdfpfRbs6WE3hu__2B9bxjC85mf6R7iJDkCbyHB8MfU1qMwAe8OQ1CjutpxRS8dNZBGTarQOo/s1600/George+Harrison7-20120420-78.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEic0DNaiCAlHWlhsDwt21rOptjF3islAjXcMXaeOc_pgxtfcP1wb5jjd8M0Qaw5oTt9fkVFdfpfRbs6WE3hu__2B9bxjC85mf6R7iJDkCbyHB8MfU1qMwAe8OQ1CjutpxRS8dNZBGTarQOo/s400/George+Harrison7-20120420-78.jpg" width="288" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-mZZLiWo9MSw/USpNBpg3AvI/AAAAAAAAEko/yyUA_GwkZ3k/s1600/index.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://2.bp.blogspot.com/-mZZLiWo9MSw/USpNBpg3AvI/AAAAAAAAEko/yyUA_GwkZ3k/s400/index.jpeg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-I92lAEa5hd8/USpNByOb4mI/AAAAAAAAEks/uZlaprO7L_8/s1600/george_07.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="272" src="https://4.bp.blogspot.com/-I92lAEa5hd8/USpNByOb4mI/AAAAAAAAEks/uZlaprO7L_8/s400/george_07.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-XCcirsN8ipo/USpNBvSFm4I/AAAAAAAAEkw/AkdvFmauLw0/s1600/george_12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="266" src="https://1.bp.blogspot.com/-XCcirsN8ipo/USpNBvSFm4I/AAAAAAAAEkw/AkdvFmauLw0/s400/george_12.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-9b2PXx_5nLc/USpNCXTJ0XI/AAAAAAAAEk4/xTmrrua7QtY/s1600/p41760d6i1l.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-9b2PXx_5nLc/USpNCXTJ0XI/AAAAAAAAEk4/xTmrrua7QtY/s400/p41760d6i1l.jpg" width="280" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<object class="BLOGGER-youtube-video" classid="clsid:D27CDB6E-AE6D-11cf-96B8-444553540000" codebase="http://download.macromedia.com/pub/shockwave/cabs/flash/swflash.cab#version=6,0,40,0" data-thumbnail-src="http://3.gvt0.com/vi/hiIe_dJEUp8/0.jpg" height="266" width="320"><param name="movie" value="https://www.youtube.com/v/hiIe_dJEUp8&fs=1&source=uds"><param name="bgcolor" value="#FFFFFF" /><param name="allowFullScreen" value="true" /><embed width="320" height="266" src="https://www.youtube.com/v/hiIe_dJEUp8&fs=1&source=uds" type="application/x-shockwave-flash" allowfullscreen="true"></embed></object></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-87064297743594122542017-02-17T17:53:00.000+01:002017-02-17T17:53:13.504+01:00Kateřina Lachmanová: PŘEKÁŽKY USMÍŘENÍ<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<h2 style="text-align: center;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-large;"><iframe width="320" height="266" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/393JHvm6y8M/0.jpg" src="https://www.youtube.com/embed/393JHvm6y8M?feature=player_embedded" frameborder="0" allowfullscreen></iframe></span></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</h2>
<h2 style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><a href="http://ceskapozice.lidovky.cz/clovek-jako-buh-0gi-/recenze.aspx?c=A170123_130940_pozice-recenze_lube">Tereza Matějčková: <i>Člověk jako bůh</i></a><br /></span></h2>
<h2 style="text-align: center;">
<span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;"><a href="http://daniel-cataranga.blogspot.cz/search/label/%C5%A0pidl%C3%ADk" target="_blank">Přednášky Tomáše Špidlíka</a><br /></span></h2>
<h2 style="text-align: center;">
<a href="http://spiritualni-poradenstvi.webnode.cz/news/tomas-spidlik-osoba-jako-ucast-na-trinitarni-lasce/" target="_blank"><span style="font-family: Verdana, sans-serif; font-size: large;">Tomáš Špidlík: <i>Osoba jako účast na trinitární lásce </i></span></a></h2>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<br /></div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-585140733520930675.post-39450394312552752382017-02-10T18:59:00.000+01:002017-02-17T17:53:53.316+01:00Anna Hogenová: Důstojnost a tekutá doba - 17.1.2017<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: center;">
<br />
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="270" src="https://www.youtube.com/embed/m6_VB5Ae6dM" width="480"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/h2f_wOAh8LE/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="https://www.youtube.com/embed/h2f_wOAh8LE?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
</div>
Daniel Szabóhttp://www.blogger.com/profile/17435347760922196192noreply@blogger.com0