CATARANGA

Poslední film korejského režiséra Kim Kiho-duka, nazvaný Moebius , mohli diváci vidět na loňském festivalu v Benátkách. Nedávno se film promítal i na Febiofestu, ale bez větší divácké i odborné odezvy. Což není nijak překvapivé, i když je Kim Ki-duk jedním z nejvýraznějších tvůrců světového filmu posledních patnácti let. České publikum ovšem daleko více slyší na marketingové tahy v podobě Nymfomanky a často opomíjí filmy oceněné na světových festivalech. Právě srovnání s Trierovým filmem, především s jeho pojetím touhy a sexuality, se přímo nabízí. Ve výsledku je Nymfomanka , oproti Moebiovi , jen nevinnou filmovou hříčkou. Ještě je třeba dodat, že Kim to zvládl celé bez jediného slova, takže postavy během devadesáti minut nepromluví. Kim se svým posledním filmem vrací v náznacích ke svým dílům jako Ostrov nebo Pieta . Moebius možná nedosahuje jejich kvalit, ale to je spíše dáno tím, že Kim Ki-duk se postupem let trochu utápí ve svém vlastní...

Kdo jsme, odkud přicházíme, kam směřujeme? To jsou základní otázky, které ve svém posledním filmu klade korejský tvůrce  Kim Ki-duk .  Pieta  navazuje na předchozí  Kimovu  tvorbu a stylem kopíruje (v dobrém slova smyslu) jeho nejlepší filmy jako  Ostrov  (Seom, 2000),  Pobřežní hlídka  (Hae Anseon, 2002), 3-Iron (Bin jip, 2004) nebo  Dech  (Sum, 2007). To, co  Pietu  odlišuje od ostatních filmů  Kima , je zkoumání vztahu rodič-dítě (konkrétně matka-syn). Kim  doposud převážně zobrazoval a předkládal svůj pohled na partnerský (milenecký) vztah ženy a muže. Postup ovšem zůstal totožný – postavy se prostřednictvím utrpení dopracovávají k jakémusi poznání. Kudy tedy vede cesta ke zmíněnému poznání? Přes násilí a utrpení, až k vysvobození za cenu oběti. Celým procesem musí projít obě hlavní postavy vyprávění – žena (matka) Mi-sun a nájemný vymahač pohledávek (syn) Kang...

V druhé polovině dubna se v kinech začnou promítat dva pozoruhodné filmy. Karamazovi od Petra Zelenky a Dech Kim Ki-duka. Proč právě tyto dva filmy v jednom kontextu? Snad proto, že v nich lze odhalit mnoho společných jmenovatelů. Zelenka i Kim jsou výraznými autorskými osobnostmi současné světové kinematografie. Kim je již minimálně deset let pevně etablovaným režisérem, který sbírá ceny na prestižních evropských festivalech. Petr Zelenka přichází s filmem, který by mohl prorazit na evropský filmový trh a může oslovit i velké evropské festivaly. Což je u českého filmu něco neobvyklého. Kimův poslední film Dech je postaven, jako jeho všechny předchozí filmy, na relativně jednoduché zápletce. Motivy lásky, nevěry a zrady jsou staré jako lidstvo samo. To ostatně ví i Zelenka a staví své Karamazovi na stejném principu. Tím je neustálé kladení si otázek po smyslu života, které tak přesně vystihl Evald Schorm: „Každý je v tom sám. V tom neustálém zmáhání dvou přátel. S...