CATARANGA

Lid už kope, povstal ze zloby nemodlí se, věří jen v Hornbach hobby Pozlacená třída končí u dna, už se na ní kope studna kdo se pere, ten i válčí, těm všem 4 roky stačí a sociálně zdatní, uléhají jako marnotratní Jedem volej, hrajem slova, pomalu dolej, zas a znova Jedem s nima, někdy proti, často chováme se, jako idioti Proletariát, sám sobě, stále kope hroby liberál i konzervativec, vytrženi z doby marxista je skoro "neo", zelený je málem terorista, není to Luzar Leo, ani zbohatlý kapitalista Nad námi ční partaje a hnutí, každý si rád kopne, s chutí, často chybí vnitřní pnutí, nejvíc křičí ti sehnutí a krutí...

Autor: Daniel Szabó   Rok 2020 přinesl celosvětový otřes v podobě pandemie Covidu 19. Mnoho lidí bylo negativně zasaženo po stránce zdravotní i finanční. Rozpadla se jistota všedního dne, měsíce i roku, který měl svá pravidla. Virus zasadil další těžkou ránu liberální demokracii. Ale nebyl to jen Covid, co v posledních třech dekádách uvrhlo liberální demokracii do poločasu rozpadu. Krize v Perském zálivu, 11. září 2001, „arabské jaro“, nekonečný konflikt Izrael – Palestina, nadvláda Číny v oblasti ekonomického vlivu, světová hospodářská recese, migrační krize, rozpínavé Rusko, drolící se Evropa. Lidé pochybují o svobodně zvolených zástupcích, napadají instituce, vlády a nakonec i sami sebe, jak tomu bylo nedávno při vniknutí nespokojených stoupenců Donalda Trumpa do Kapitolu. Česká liberální demokracie je zatím v ohrožení ze strany některých opozičních politiků. Pozadu nezůstává ani vládní garnitura. Největším ohrožením pro liberální demokracii jsou ovšem ...

Mraky odtáhly, za mužem bez minulosti, do mlhavých nížin, kde zuřivě bije srdce bestie Dar širých polí, ve spánku soumrak duší, dusí žár osudných iluzí, kde čas je zapečetěn zánikem  

"Je třeba v prvé řadě provést revoluci hlav a srdcí, změnit a vnitřně obrodit člověka, aby tento člověk mohl změnit poměry." Tak odpovídá T. M. Masaryk na otázku , zda měnit člověka nebo poměry. Nikdo asi nepochybuje o velikosti Masaryka jako myslitele, politika, člověka. Přesto se jeho slova a myšlenky nenaplnily ani po sto letech. Krize současnosti nám o tom podává svědectví, které je více než viditelné, ale nikdo o něm nechce slyšet . Evropa je rozpadající a rozkládající se kontinent - viz. text  Evropa - mnoho pohledů, minimum východisek . Tradiční bašta vzdělanosti, humanismu a pokroku je v systémovém úpadku. Krize identity jednotlivých států je zjevná. Ekonomicko politický systém se potácí mezi centralizací Bruselu a decentralizací lokálních vlád. Nezvládnutá migrační krize uvrhla miliony lidí do nesnesitelné životní situace. Válka v Sýrii stále pokračuje a berzadnost a apatie evropanů je zjevná.  Vrcholem rozkladu Evropy byl tragikomický odc...

Zánovní den s pocitem studu, klamavost promitnutá v sebestřednosti, jasnovidec spatřuje záruku bludu, veden lidskou opatrností Často máme na hlavě máslo z margarínu, ponor do hlubin je jako vosk z cínu Rozpínavost do stran, je jako malované na skle, různými směry, častokrát nevydrží, praskne Noc nám hrozí svým nepokojem, při úplňku mêsíce Ve Višňovém sadu, v plném nářku zní - "mládí, mé ztracené mládí; Ještě jsem, pod nohama zem, lehký vánek, sestaven z těžkých stránek života, kde světí se prostředky a plní se účely

Obrys jednoho života, Otištěn do dvou dechů Třikrát a dost - je to moc? Padneme v ročních dobách, čtyřikrát Pět je cípů na hvězdách, šest do kloubouku ran V sedmém nebi, bude mi spočteno vše Vyvedou mě na cestu doznání, tam, kde dávají jen lístky na stání Spočinu ve vlaku IV. třídy, nejsou žádní vyvolení, zůstávají jen sociální třídy

Zparchantělost marginálního žehu, přítomnost ležící v běhu, když labutě jdou na kutě, ležíme nehnutě, ohromeni z pachutě, příslibe, přijmu Tě Pláchni, prázdnota na jatkách Zuřící býk stojící na patkách, zaryt jako ostří čepele v ledvinách, prasečí koryta zejí v pustých krajinách Trapnost stejnosti, země hojnosti, na dosah Absence jemnosti, v krajnosti, překročit práh.

Postkomunismus a postmodernismus K politickým dějům, procesům a proměnám většinou přistupujeme s přiměřenou dávkou naivity, která je dílem vrozená, dílem získaná neblahou zkušeností s „politikou jako svinstvem“ a dílem vyprodukovaná masovými médii.S tímto typem naivity přistoupili jsme po roce 1989 k faktu, že „komunismus padl“, z čehož jsme vyvodili příliš optimistický závěr (protože zatroleně předčasný), že dveře k demokracii jsou otevřeny dokořán. Nebyly a nejsou. Jak však rozumět tomuto kacířskému tvrzení, které je přece v rozporu se vším, co se kolem nás děje – máme demokraticky volený parlament, máme demokratické volby, máme demokraticky povolovaná shromáždění levicových i pravicových extremistů, máme demokratický tisk s novináři-demokraty, kteří hlídají demokracii ne-li jako pitbulové, tož rozhodně jako němečtí ovčáci. Tak odkud ta skepse? Inu – kontexty, v nichž se náš těžký přerod k demokracii děje, jsou totiž...

"Ducha doby nelze postihnout kategoriemi lidského rozumu."         C. G. Jung Vyprázdněnost politických stran a absence idejí nás vede k otázkám. Mnoho lidí pochybuje o smyslu ekonomického, společenského a politického systému, ve kterém žijí. Ztráta jistot, udržujících rovnováhu. Hledání odpovědí, které odhalují souvislosti mezi pojmy jako  demokracie ,  svoboda ,  spravedlnost ,  volnost ,  rovnost .  Pospolitost  jako společenský systém, který zahrnuje potřeby celku i každého svého  člena.  Demokracie  jako míra moci rozhodovat o pravidlech, podle kterých budou lidé žít.  Svoboda , ve které  nám není  bráněno v uskutečňování naší vůle. Nebrání nám v tom nikdo jiný, ani nebráníme sami sobě.  Rovnost  zacházení se všemi stejně. Jsme si rovni před Bohem? Lze chápat jen v souvislosti s konečností života – smrt. Daleko více jsme si rov...