CATARANGA

Text o České (Československé) nové vlně je takovým lehkým osobním ohlédnutím za filmovým „zázrakem“, inspirovaný životními odchody (úmrtími) většiny tvůrců tohoto tuzemského kinematografického skvostu. Jako nejvýstižnější propojení filmů a doby šedesátých let mi připadá výrok z filmu Antonína Máši ( Hotel pro cizince , Ohlédnutí ), Bloudění (1965): "Jsme utahaný jako psi, pořád na něco čekáme. Člověku bude za chvíli padesát a co z toho. Ať napíše lež nebo pravdu, vždycky bude lhát." Tyto tři věty přesně vypovídají o pocitu lidí (Máša je bytostným příkladem intelektuálního filmaře, který zůstal nedoceněným tvůrcem), kteří žili a umělecky tvořili v šedesátých letech. Kultura se v té době stala jakousi kolektivní pamětí lidí a národa, který se po roce 1968 jen těžce vyrovnával se svou situací. V průběhu toho „slavného“ desetiletí se na svém vrcholu ocitl nejenom film, ale i divadlo a literatura. Specificky mimo zůstalo výtvarné umění a poezie, které měli svůj uměle...

       Hlavní téma tohoto textu, by mělo být založeno na postavení člověka (jedince) ve společnosti. Pokusit se porovnávat chování postav ve filmech Jana Němce a Evalda Schorma. A to v souvislostech, které utváří jejich okolí, politická moc a postavení v ní, prostor, ve kterém jsou nuceni (ochotni) se pohybovat a čas, který sdílí společně s řečí, jako komunikačním prostředkem.      Postup a metody práce na textu, mají konfrontačním a srovnávacím způsobem, přiblížit filmy Evalda Schorma a Jana Němce k literárním textům Alberta Camuse a Fjodora Michajloviče Dostojevského, k filmům Juraje Jakubiska, Františka Vláčila, Andreje Tarkovského a k obrazovému ztvárnění filmu Ovoce rajských stromů jíme (Věra Chytilová, 1969). Zároveň je nutné, srovnat filmy se scenaristickými (literárními) předlohami a s politickou a společenskou situací, která vládla v průběhu natáčení filmů.      Cíl tohoto textu (práce) je...