Rozhovor s Janem Balejem

Jedné noci v jednom městě je název nového českého filmu. Na tom by nebylo až tak nic pozoruhodného. Ale tento film je celovečerní, animovaný a loutkový. To už je důvod proč na projekt Jedné noci v jednom městě zaostřit pozornost. Rozhovor s režisérem Janem Balejem, který film natočil, byl velmi otevřený a přátelský. Pan režisér překypoval vstřícností a dobrou náladou. Během jeho vyprávění jsem pochopil, proč tomu tak je. Jan Balej svou prací žije a má ji rád. Zároveň mu, ale nechybí důležitý odstup od svých filmů, nadhled a pokora. Proto může zřejmě točit tak zajímavé filmy a navazovat v nich na to nejlepší z české loutkové a animované tvorby. Dělá to ovšem svým specifickým a nekonformním způsobem.

Jaké bylo Vaše první setkání s animovaným filmem?

Mé první setkání s animovaným filmem bylo ještě před studiem na VŠUP. Bylo na praxi ve Studiu Jiřího Trnky.

Jací autoři animovaných filmů měli na Vaši tvorbu vliv?

Neřekl bych nikoho konkrétního, je to celá řada tvůrců a jejich filmů. Není to ani jedna určitá osoba, ani jediný pro mne významný film.

Čím se necháváte inspirovat ze současné animované tvorby?

Neřekl bych, že zrovna animovaná tvorba je pro mne vzorem. Těch inspirací kolem nás je nekonečně mnoho, stačí se jen dívat.

Jak se může podle Vás v dnešní době popularizovat animovaný film?

Určitě je potřeba dostat animovaný film do širšího povědomí. Dostat ho do kin, do televize. Víc o něm psát - to vše by animovanému filmu mohlo pomoci. Český animovaný film má velkou tradici a má rozhodně co nabídnout. Je pravda, že někdy jsem míval pocit, že animovaný film skoro zmizel, ale na festivalech zjistíte, že těchto filmů vzniká stále hodně a mají své věrné diváky.

Na scénáři k Vašemu poslednímu filmu Jedné noci v jednom městě jste spolupracoval se scénáristou Ivanem Arsenjevem. Kde se vzal nápad poskládat vedle sebe tak rozličné loutkové postavy jako jsou lidé, zvířata, stromy?

Společně jsme hledali náměty, které nás zajímaly. Některé jsme prožili ve snech, o jiných jsme četli nebo slyšeli vyprávět, s jinými jsme se potkali přímo na ulici.

Pomohl Vám úspěch filmu Fimfárum 2, na kterém jste se podílel, ke snazšímu prosazení projektu Jedné noci v jednom městě?

Jsou to takové postupné krůčky. Věřím, že každý tuzemský animovaný film, který vznikne, může pomoci těm dalším. Tak tomu bylo i v případě Jedné noci.

Mezi Vašimi autorskými filmy Tom Paleček a Jedné noci v jednom městě byla dlouhá časová prodleva. Na čem jste v tomto dvanáctiletém mezidobí pracoval?

Kupodivu bylo stále na čem pracovat a to dnes považuji za malý zázrak. Vznikla řada večerníčků Jak to chodí u hrochů pro Českou televizi, pracovali jsme pro zahraniční produkce.

Jak byste Vy sám charakterizoval svůj poslední film?

Je to film o lidské osamělosti. Mé postavy žijí ve městě a přesto jsou samy. Mají své zvláštní záliby, sny a touhy, dost často velmi neobvyklé.

V animovaném filmu beze slov hraje velmi důležitou roli hudba. Jak jste se dostal ke spolupráci s autorem hudby Tadeášem Věrčákem?

Tadeáše Věrčáka pro mne objevil náš společný kamarád. Padli jsme si do noty a naše spolupráce trvá už mnoho let. Na premiéře jsem si zpětně uvědomil, že celý tým mých spolupracovníků vydržel se mnou po celou dobu beze změn a to mne moc těší.

Bylo od začátku jasné, že film Jedné noci v jednom městě bude celovečerní film určený pro kina?

Ne. Na to jsme začali myslet až později. Pokud by všechny tři povídky nepůsobily kompaktně, nespojovaly by se po stránce příběhové i výtvarné, asi bychom je nikdy nespojili.

Byla Jedna noc stále koncipována jako film pro dospělé publikum?

Ano, film byl od počátku určen především dospělému divákovi.

Jak vznikla postava pana Spalovače v povídce Ulity?

Tahle živnost přece existuje. A kromě toho mám moc rád film Juraje Herze Spalovač mrtvol.

Je povídka Větvička a Ploutvička o lidských vztazích anebo je to čistá imaginace?

Snad si v ní každý najde své vysvětlení. Pro mne je to povídka o přátelství.

Jsou nějaké výrazné paralely v Jedné noci a v povídce z Fimfára 2 "Moře, strýčku, proč je slané" ?

Ne, mezi těmito dvěma filmy žádné paralely nevidím.

Čím si vysvětlujete relativně velký zájem o film Fimfárum 2, na kterém jste se podílel ? Bylo to způsobeno úspěchem prvního dílu, nebo jde o tzv. Werichovský kult, který je u nás stále dostatečně živý?

Jan Werich je v České republice ikona, to bezesporu. Ale myslím, že prvotní nápad Vlasty Pospíšilové použít hlas Jana Wericha pro loutkový film byl výborný. A další výborný nápad byl, že se Aurel Klimt spolu s Martinem Vandasem rozhodli dát povídkám podobu celovečerního loutkového filmu. A po úspěchu Fimfára 1 bylo logické navázat druhým dílem.

Film Jedné noci v jednom městě se promítá i v multiplexech. Jak vnímáte fenomén multiplexů, který se stal určující pro distribuci filmů?

Je to rozhodně zajímavá zkušenost a tuto možnost jsme rádi přivítali. Jsem si ale vědom limitu divácké návštěvnosti v tomto typu kina. Přece jenom je tento žánr asi vhodnější pro intimnější prostředí klubového kina.

Kolik peněz stála výroba filmu Jedné noci v jednom městě?

Jedná se o nízko rozpočtový film. Pohybujeme se v řádech několika stovek tisíc až pár milionů.

Jak je to u Vás s čerpáním finančních dotací na natáčení filmu?

Bez nich by to určitě nešlo.Téměř všechny mé projekty byly podpořeny prostředky ze Státního fondu kinematografie.

Jak se k otázce finanční podpory animovaných filmů staví privátní firmy? Jsou ochotny animovaných filmů vložit peníze?

Tohle je samozřejmě otázka na produkci. Znám šikovné produkční, kteří to dokážou.

Vrátí se finanční prostředky vložené do animovaného filmu, případně vzniká i nějaký větší finanční zisk z distribuce filmu?

V českých podmínkách je to velmi obtížné. O větším zisku se už vůbec nedá mluvit. Obecně je návratnost u animovaných filmů otázkou dost dlouhé doby. Stále považuji film Jedné noci v jednom městě za „menšinový“.

Takže má stále smysl tvořit filmy pro „menšinové“ publikum?

To rozhodně. Někdy máte pocit, že neexistuje nic jiného, než masová zábava. Ale vedle toho jsou i menšinové žánry, které si nacházejí svoje diváky.

Sledujete v dnešní době tak masové médium, jako je televize?

Sleduji. Já mám například rád filmy pro pamětníky a kdybych měl lepší paměť, vzpomněl bych si na spoustu kvalitních filmů, které běžely v pozdních nočních hodinách na ČT 2.

Jak velkou důležitost ve vašich filmech přisuzujete střihu?

Je to stejně důležitá složka filmu jako ostatní. Přece jenom film je stále kolektivní práce a všechny profese na sebe navazují a doplňují se, jedna bez druhé nemůže existovat. Mám štěstí na dobrou střihačku, animátora, kameramana, zvukaře, produkci a další.

Ovlivnil nějak Vaši tvorbu guru českého animovaného filmu Jan Švankmajer?

Pro mne je Jan Švankmajer kategorie sama pro sebe a jeho tvorbu sleduji s velikým obdivem a respektem.

Sledujete posuny v současné animované tvorbě?

Samozřejmě že sleduji. Technologie přichází stále s novými postupy a já se nestačím divit... Ale potom se vrátím k tradičním metodám, které nám umožňuje technické vybavení našeho studia a které chtě nechtě musíme respektovat.

Jaké projekty chystáte do budoucna?

Teď chystám něco pro děti. Spolu s Ivanem Arsenjevem píšeme večerníčky o Karlíkovi - zlaté rybce.

Jan Balej se narodil 30. 5. 1958. Je absolventem UMPRUM – Atelier filmové a televizní grafiky. V roce 1990 založil s kameramanem Miloslavem Špálou studio Hafan film Praha, zaměřené na tvorbu animovaných loutkových filmů. V letech 1992 - 1994 režíroval série čtyř patnáctiminutových filmů Tom Paleček. Film získal Cenu Českého literárního fondu a cenu diváků na Mezinárodním festivalu ve Zlíně. V letech 1999 – 2000 realizoval pro Českou televizi 13-ti dílný seriál večerníčků Jak to chodí u hrochů, jehož pokračování v současné době vstupuje do výroby. V roce 2006 se podílel na projektu celovečerního pohádkového filmu Fimfárum 2 povídkou Moře, strýčku, proč je slané?. V lednu roku 2007 vstoupil do kin jeho povídkový film Jedné noci v jednom městě. Dlouhodobě spolupracuje s finskou režisérkou Katariinou Lillqvist. Jeho stálými spolupracovníky jsou kameraman Miloslav Špála a animátor Alfons Mensdorff-Pouilly.