DANIEL SZABÓ / Krize moderního člověka

"Je třeba v prvé řadě provést revoluci hlav a srdcí, změnit a vnitřně obrodit člověka, aby tento člověk mohl změnit poměry." Tak odpovídá T. M. Masaryk na otázku, zda měnit člověka nebo poměry. Nikdo asi nepochybuje o velikosti Masaryka jako myslitele, politika, člověka. Přesto se jeho slova a myšlenky nenaplnily ani po sto letech. Krize současnosti nám o tom podává svědectví, které je více než viditelné, ale nikdo o něm nechce slyšet.

Evropa je rozpadající a rozkládající se kontinent - viz. text Evropa - mnoho pohledů, minimum východisek. Tradiční bašta vzdělanosti, humanismu a pokroku je v systémovém úpadku. Krize identity jednotlivých států je zjevná. Ekonomicko politický systém se potácí mezi centralizací Bruselu a decentralizací lokálních vlád. Nezvládnutá migrační krize uvrhla miliony lidí do nesnesitelné životní situace. Válka v Sýrii stále pokračuje a berzadnost a apatie evropanů je zjevná.  Vrcholem rozkladu Evropy byl tragikomický odchod Británie z EU. A teď, možná jako trest, se dostavila krize paniky a chaosu nazvaná koronavirus. Vir, který Evropa nedostala darem od homogenní Činy. Naopak, je to vpád do týla obranné linie Evropy, který může mit devastační následky. 

Severní Amerika, Asie, Rusko i Austrálie jsou spjaté celky, které nemusí přiliš řešit identitární vyhoření společnosti. Evropske státy nejsou soudržným útvarem, což se v současnosti projevuje nejviditelněji za poslednich třicet let. Koronavir ochromil Evropu a zastihl ji v nepřipravenosti na jakoukoliv změnu systému. Evropské vedení zcela propadlo. Stejně jako jednotlivé vlady. Nepodařilo se ochránit občany a pomoc směrem k veřejnosti je kostrbatá a pomalá. Ale ani lidé přiliš nepochopili, o čem současná krize je. Že není o rouškách, dezinfekci, omezení pohybu, zavření hospod a strachu. 

Nelze asi očekávat, že by naše vláda (ostatně jako jiné evropské vlády) nějak prozřela a začala myslet na řešení enviromentalního ohrožení. Zcela jasnou krátkozrakost ukazuje rozhodnutí o použití bilionu korun na "záchranu" ekonomické "prosperity". Na to konto ovšem dojde k utlumení projektu "zelené budoucnosti". Není náhoda, že epidemie koronaviru nejvíce napadá lidské plíce. Souvislost s plícemi planety (přírodou), které jsou člověkem devastovány, přímo vybízí ke změně myšlení a postojů. Bohužel, ani drtivou většinu společnosti teď uź nezajímají příčiny koronavirové krize. Natož, aby přemýšlela o nějaké krizi systému a cestě ven z ní. Strach o "zdraví" a rozladěnost z absence spotřeby jsou hlavními společenskými hybateli.

Neni tedy příliš reálné, že by došlo k "obrodě člověka a následně systému", řečeno slovy Masaryka. Krize moderního člověka se dnes ukazuje jako hluboká rána, kterou nestačí jen dezinfikovat a sešít s rouškou na obličeji. Bude potřeba celkové anestezie a amputace ekonomického růstu pro konzumní blahobyt, který bude muset být nahrazen orgány nejcitlivějšími a nejdůležitějšími - kritickým myšlením mozku a citlivě empatickým srdcem. To může být cesta k udržitelné přirozeností člověka v mezích nastavených přírodou, ne trhem.