18. 8. 2012

Zapečetěný čas Andreje Tarkovského



Několik odstavců z Tarkovského myšlenek...    


     Člověk je mravní bytost a je vybaven pamětí, která v něm zasévá pocit nespokojenosti. Paměť způsobuje naši zranitelnost a utrpení.

     Konfrontovat člověka s neomezeným prostředím, porovnat ho s nespočetným množstvím jiných lidí, kteří procházejí kolem něj, nebo jsou někde daleko - tady se nachází smysl kinematografie.

     Přesnost a střízlivost pohledu na podmínky vlastního úkolu pomohou nalézt odpovídající ekvivalent vlastních myšlenek a citů, aniž by byl nutný experiment.

     Umělec nemá morální právo klesat na jakousi pomyslně existující průměrnou úroveň, aby docílil oné zkresleně chápané obecné dostupnosti a srozumitelnosti. Jak řekl Marx: "Pokud chcete vychutnávat umění, musíte být umělecky kultivovaným člověkem."

     Divák ve skutečnosti za svůj špatný vkus většinou ani nemůže - život nám neposkytuje rovné podmínky pro tříbení vkusu. V tom je opravdu vážná potíž.

     Abych mohl být svobodný, musím jím prostě být, aniž bych se někoho ptal na dovolení. Je nutné mít vlastní představu o svém osudu a té se držet, nepodrobovat se okolnostem. Taková svoboda ovšem vyžaduje velice podstatné duchovní zdroje, vysoký stupeň sebepoznání a poznání vlastní odpovědnosti před sebou samým i před jinými lidmi.

     S problémem svobody zároveň vyvstává problém zkušenosti a výchovy. Současné lidstvo usiluje o svobodu, potřebuje osobní osvobození, což znamená dělat cokoli, co se člověku zlíbí. To je však jen iluze osvobození - na této cestě očekává lidstvo jenom další zklamání. Vysvobodit energii lidské duchovnosti je možné jenom ohromným vnitřním úsilím, ke kterému se člověk sám rozhodne. Výchovu musí nahradit sebevýchova, bez které není možné pochopit, jak naložit se získanou svobodou a jak se vyhnout jejímu čistě vulgárnímu a materiálnímu výkladu.  





     Umění vyjadřuje duchovní potřeby a naděje lidstva a hraje koneckonců nesmírně závažnou roli v mravní výchově. Nebo přesněji řečeno, je v každém případě předurčeno hrát takovou roli. A pokud se tak neděje, je ve společnosti něco nezdravého...

     Mým úkolem je, ukázat lidem pravdu o našem bytí, právě takovou, jaká se přede mnou objevila v souvislosti s mými zkušenostmi a poznáním. Taková pravda jen stěží bývá příjemná a lehce stravitelná. A jedině pochopení tohoto "realismu" a této pravdy vede k jejímu mravnímu překonání uvnitř nás samých.

     Podle mě představuje "duchovní krize" ozdravný proces. Duchovní krize - to je pokus najít sám sebe, získat novou Víru. Stav duchovní krize čeká na všechny, kteří chtějí řešit duchovní problémy. Duše touží po harmonii a život je neharmonický. V tomto nesouladu je stimul pro pohyb vpřed, zdroj naší bolesti a zároveň zdroj naší naděje. Potvrzení naší duchovní hloubky a našich duchovních možností.

     Pro mě je zajímavý člověk, který je připraven sloužit vyšším cílům, který není ochoten nebo vysloveně odmítá přijmout přízemní a maloměšťáckou "morálku". Zajímají mě lidé, kteří poznali, že smysl jejich existence je především v boji proti zlu, jež je uvnitř nás samých, aby v průběhu svých životů pozvedli byť jenom o stupínek výše svoji duchovní úroveň. Protože jediná alternativa k duchovnímu zdokonalování je, bohužel, cesta duchovní degradace, k níž vede přízemní existence a proces přizpůsobování.

     Lidé, zejména tady na Západě, se soustřeďují sami na sebe. Kdybyste jim řekli, že smysl lidské existence spočívá v obětavosti pro druhé, nejspíše se jen zasmějí a neuvěří vám, Také by neuvěřili, že člověk nebyl stvořen kvůli štěstí, protože jsou mnohem důležitější věci, než je osobní úspěch a hromadění peněz. Je zřejmé, že nikdo nevěří v nesmrtelnost duše. (Jak výstižné pro dnešní dobu a společnost - pozn. D.S.)

     Když mluvím o lidské slabosti, která mě tak přitahuje, mám na mysli stav, ve kterém se nerozšiřuje vnější osobnost, chybí agrese vůči druhým lidem a životu vůbec, chybí touha podmanit si ostatní pro uskutečnění vlastních záměrů. Stručně řečeno, mě láká energie člověka, který se staví na odpor materiální rutině.

    

Okomentovat