14. 2. 2013

DANIEL SZABÓ: Pieta - film o rodičích a dětech

Film o rodičích a dětech




Kdo jsme, odkud přicházíme, kam směřujeme? To jsou základní otázky, které ve svém posledním filmu klade korejský tvůrce Kim Ki-dukPieta navazuje na předchozí Kimovu tvorbu a stylem kopíruje (v dobrém slova smyslu) jeho nejlepší filmy jako Ostrov (Seom, 2000), Pobřežní hlídka (Hae Anseon, 2002), 3-Iron (Bin jip, 2004) nebo Dech (Sum, 2007). To, co Pietu odlišuje od ostatních filmů Kima, je zkoumání vztahu rodič-dítě (konkrétně matka-syn). Kim doposud převážně zobrazoval a předkládal svůj pohled na partnerský (milenecký) vztah ženy a muže. Postup ovšem zůstal totožný – postavy se prostřednictvím utrpení dopracovávají k jakémusi poznání.

Kudy tedy vede cesta ke zmíněnému poznání? Přes násilí a utrpení, až k vysvobození za cenu oběti. Celým procesem musí projít obě hlavní postavy vyprávění – žena (matka) Mi-sun a nájemný vymahač pohledávek (syn) Kang-do. Kim v Pietě opět dokonale propojuje zápletku filmu, která je jen slupkou příběhu, a smysl celého vyprávění. Ten se skrývá pod obalem a vede až k podstatě života, jíž je vyvážený a láskyplný vztah matky a dítěte. Kim poměrně jednoduše ukazuje a odhaluje identitu třicetiletého Kang-doa, který žije v neútulném bytě a živí se jako vymahač půjček, jež byly poskytnuty malým živnostníkům. To by nebylo ničím zajímavé, pokud by drobné podnikatele při vymáhání nemrzačil. Kim ve svých filmech nepoužívá násilí účelově a beze smyslu. Je tomu tak i v Pietě, kdy prostřednictvím násilí přibližuje minulost a psychologii postavy Kang-doa. Krutost a násilí nejsou v Kimových filmech zbytečnou a lacinou pózou (stejně jako třeba u Takešiho Kitana), která by měla odvádět pozornost od umělecké stránky filmu. Je to naopak metafora procesu, kterým člověk musí projít, aby dosáhl očištění.


Kang-do svůj život rozdělil mezi frustrující práci, jídlo a spánek. Absentuje u něj jakýkoliv vztah (partnerský, rodinný nebo přátelský) s jiným člověkem a má také nulovou interakci se sociálním prostředím kolem sebe. Jeho život je ohraničen jedním přítomným dnem, a to bez jakékoliv anticipace budoucnosti. Přelomem v tomto způsobu života se stává žena Mi-sun, která začne Kang-doa pronásledovat a představí se mu jako jeho matka. Kang-do musí na tuto skutečnost nějak reagovat. Po počátečním odmítnutí faktu, že by žena byla jeho matkou, tento stav přijímá a začne si k matce nacházet cestu. Kim celou konstrukci příběhu před postavou Kang-doa jakoby tají, ale divák postupně dekóduje motiv pomsty. Ten s sebou přináší Mi-sun, která se ocitne v poloze (rozporu) “pravá matka/falešná matka” a záměrně s Kang-doem manipuluje, což je v jejím případě pochopitelné, protože díky Kang-doově krutosti a bezohlednosti ztratila vlastního syna.

Kim nechává obě hlavní postavy hrát hru, která má Kang-doovi přinést vytoužené vykoupení jeho hříchů. Uvědomění si svých chyb přichází v moměntě Kang-doova přijetí vztahu matka-syn. Ten se pro něho, po třiceti letech života bez matky, stává fatální výzvou vlastní existence. Kim staví tuto polohu do formy paradoxu, kdy se Kang-do začíná stávat kladnou postavou a Mi-sun negativním činitelem. Katarze příběhu je očekávatelná a není důvodu ji před čtenářem zamlčovat. Role se obracejí, syn pociťuje radost a matka trpí pocitem viny. Zákonitě musí přijít soud a trest pro oba, který ale nebude preferovat spravedlnost ani vzájemnou úctu. Bude sice určitým vysvobozením, ale za cenu oběti v podobě ukončení života.


Pieta má vedle rodinného rozměru příběhu i pomyslný společenský přesah v podobě kritiky tržního kapitalismu a jeho způsobu fungování. Příčinou setkání Mi-sun s Kang-doem jsou peníze. Peníze jako prostředek k přežití v kapitalistické (ale jakékoliv jiné) společnosti, ale také jako původce zla a problémů lidí v současném globalizovaném světě. Nedostatek peněz vede v Pietě k násilí a smrti. Zároveň mají finance ve filmu také praktický účinek. Syn za ně může koupit matce šaty, jídlo, narozeninový dort a zajistit jí bydlení. Kim rozhodně není politický tvůrce, který by chtěl za každou cenu moralizovat. Nebezpečí peněz ukazuje především v rovině duchovní vyprázdněnosti a vzájemné lhostejnosti lidí. Jemnou obžalobu Západu a jeho kapitalismu jako by si vypůjčil od Junga, který píše: “Západ se duševně zruinoval do té míry, že musí popírat pravzor člověkem neovládnuté a neovladatelné duševní síly, totiž samého Božství, aby se vedle již pohlceného zla zmocnil i dobra" (Jung: 1997, 218).


Recenze psána pro časopis 25FPS

Pieta 

Režie a scénář: Kim Ki-duk
Kamera: Lee Yeong-jik
Hudba: Park In-young
Hrají: Cho Min-soo, Lee Jung-jin a další
Jižní Korea, 2012, 104 minut
Česká premiéra: 31.1.2013 (Aerofilms)
Okomentovat