DANIEL SZABÓ: Pieta - film o rodičích a dětech

Kdo jsme, odkud přicházíme, kam směřujeme? To jsou základní otázky, které ve svém posledním filmu klade korejský tvůrce Kim Ki-duk. Pieta navazuje na předchozí Kimovu tvorbu a stylem kopíruje (v dobrém slova smyslu) jeho nejlepší filmy jako Ostrov (Seom, 2000), Pobřežní hlídka (Hae Anseon, 2002), 3-Iron (Bin jip, 2004) nebo Dech (Sum, 2007). To, co Pietu odlišuje od ostatních filmů Kima, je zkoumání vztahu rodič-dítě (konkrétně matka-syn). Kim doposud
převážně zobrazoval a předkládal svůj pohled na partnerský (milenecký)
vztah ženy a muže. Postup ovšem zůstal totožný – postavy se
prostřednictvím utrpení dopracovávají k jakémusi poznání.
Kudy tedy vede cesta ke zmíněnému
poznání? Přes násilí a utrpení, až k vysvobození za cenu oběti. Celým
procesem musí projít obě hlavní postavy vyprávění – žena (matka) Mi-sun a
nájemný vymahač pohledávek (syn) Kang-do. Kim v Pietě opět
dokonale propojuje zápletku filmu, která je jen slupkou příběhu, a
smysl celého vyprávění. Ten se skrývá pod obalem a vede až k podstatě
života, jíž je vyvážený a láskyplný vztah matky a dítěte. Kim
poměrně jednoduše ukazuje a odhaluje identitu třicetiletého Kang-doa,
který žije v neútulném bytě a živí se jako vymahač půjček, jež byly
poskytnuty malým živnostníkům. To by nebylo ničím zajímavé, pokud by
drobné podnikatele při vymáhání nemrzačil. Kim ve svých filmech nepoužívá násilí účelově a beze smyslu. Je tomu tak i v Pietě, kdy prostřednictvím násilí přibližuje minulost a psychologii postavy Kang-doa. Krutost a násilí nejsou v Kimových filmech zbytečnou a lacinou pózou (stejně jako třeba u Takešiho Kitana),
která by měla odvádět pozornost od umělecké stránky filmu. Je to naopak
metafora procesu, kterým člověk musí projít, aby dosáhl očištění.
Kang-do
svůj život rozdělil mezi frustrující práci, jídlo a spánek. Absentuje u
něj jakýkoliv vztah (partnerský, rodinný nebo přátelský) s jiným
člověkem a má také nulovou interakci se sociálním prostředím kolem sebe.
Jeho život je ohraničen jedním přítomným dnem, a to bez jakékoliv
anticipace budoucnosti. Přelomem v tomto způsobu života se stává žena
Mi-sun, která začne Kang-doa pronásledovat a představí se mu jako jeho
matka. Kang-do musí na tuto skutečnost nějak reagovat. Po počátečním
odmítnutí faktu, že by žena byla jeho matkou, tento stav přijímá a začne
si k matce nacházet cestu. Kim celou konstrukci
příběhu před postavou Kang-doa jakoby tají, ale divák postupně dekóduje
motiv pomsty. Ten s sebou přináší Mi-sun, která se ocitne v poloze
(rozporu) “pravá matka/falešná matka” a záměrně s Kang-doem manipuluje,
což je v jejím případě pochopitelné, protože díky Kang-doově krutosti a
bezohlednosti ztratila vlastního syna.
Kim nechává obě hlavní
postavy hrát hru, která má Kang-doovi přinést vytoužené vykoupení jeho
hříchů. Uvědomění si svých chyb přichází v moměntě Kang-doova přijetí
vztahu matka-syn. Ten se pro něho, po třiceti letech života bez matky,
stává fatální výzvou vlastní existence. Kim staví tuto
polohu do formy paradoxu, kdy se Kang-do začíná stávat kladnou postavou a
Mi-sun negativním činitelem. Katarze příběhu je očekávatelná a není
důvodu ji před čtenářem zamlčovat. Role se obracejí, syn pociťuje radost
a matka trpí pocitem viny. Zákonitě musí přijít soud a trest pro oba,
který ale nebude preferovat spravedlnost ani vzájemnou úctu. Bude sice
určitým vysvobozením, ale za cenu oběti v podobě ukončení života.
Pieta má
vedle rodinného rozměru příběhu i pomyslný společenský přesah v podobě
kritiky tržního kapitalismu a jeho způsobu fungování.
Příčinou setkání Mi-sun s Kang-doem jsou peníze. Peníze jako prostředek k
přežití v kapitalistické (ale jakékoliv jiné) společnosti, ale také
jako původce zla a problémů lidí v současném globalizovaném světě.
Nedostatek peněz vede v Pietě k násilí a smrti. Zároveň mají
finance ve filmu také praktický účinek. Syn za ně může koupit matce
šaty, jídlo, narozeninový dort a zajistit jí bydlení. Kim rozhodně není
politický tvůrce, který by chtěl za každou cenu moralizovat. Nebezpečí
peněz ukazuje především v rovině duchovní vyprázdněnosti a vzájemné
lhostejnosti lidí. Jemnou obžalobu Západu a jeho kapitalismu jako by si
vypůjčil od Junga, který píše: “Západ se duševně zruinoval do té míry,
že musí popírat pravzor člověkem neovládnuté a neovladatelné duševní
síly, totiž samého Božství, aby se vedle již pohlceného zla zmocnil i
dobra" (Jung: 1997, 218).
Recenze psána pro časopis 25FPS
Pieta
Režie a scénář: Kim Ki-duk
Kamera: Lee Yeong-jik
Hudba: Park In-young
Hrají: Cho Min-soo, Lee Jung-jin a další
Jižní Korea, 2012, 104 minut
Česká premiéra: 31.1.2013 (Aerofilms)
Komentáře