12. 9. 2013

DANIEL SZABÓ: Pozice dítěte v postmoderní společnosti




Film Pozice dítěte (Pozitia Copilului) si odnesl hlavní cenu z letošního Berlinale. Natočil jej rumunský režisér Călin Peter Netzer (*1975) jehož celovečerní debut Maria (2003) získal Hlavní cenu poroty a Stříbrného Leoparda v Locarnu 2003. Netzera můžeme zahrnout mezi tvůrce tzv. rumunské nové vlny, která odstartovala už v roce 2001 filmem Zboží a prachy Cristia Puiua (pokračujícího dalším výrazným filmem z roku 2005 Smrt pana Lazaresca) a čítá další tvůrce jako jsou Cornelius Porumboiu a jeho 12:08 východně od Bukurešti (2006), Cristian Mungiu natočil Západ (2001) a 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny (2007), Ruxandra Zenide Rynu (2005), Cătălin Mitulescu a jeho snímek Jak jsem strávila konec světa (2006) nebo Radu Muntean s filmem  Papír bude modrý (2006). 


Pozice dítěte vznikla na jednoduchém schématu komorního dramatu několika málo postav, které si můžeme rozdělit na rodinu - asi šedesátiletá matka Cornelie (Luminiţu Gheorghiu), její manžel Aurelian (Florin Zamfirescu), jejich syn Barbu (Bogdan Dumitrache) a jeho přítelkyně Carmen (Ilinca Goia), a postavy, které reprezentují "ty venku" - svědek autonehody Dinu Laurentiu (Vlad Ivanov), matka a otec mrtvého dítěte. Nechci se zabývat zápletkou filmu (Barbu se stane viníkem autonehody a jeho matka Cornelie se snaží zbavit ho obvinění), která ani není důležitá, ani nijak vypointovaná. Hloubka filmu a jeho vyprávění spočívá v tom, co zápletka spustí v rovině rodinných a mezilidských vztahů. 




Cornelie se zoufale snaží zachránit svého syna, ale přitom jí uniká, že je vlastně v pozici diktátorky ve vztahu matka - syn. Princip jakési "klidné síly" uplatňuje i na svého manžela a Barbuovu přítelkyni, která se vzepře a chce se s Babuem rozejít. Film má velmi silné dialogické momenty v rámci rozhovorů dvou postav, ať už je to rozmluva mezi Cornelií a Carmen (sdělování sexuálních a citových intimností), Dinem a Cornelií (rafinovaná nabídka na úplatek za cenu mlčení), nebo mezi Barbuem a Cornelií (potažmo Cornelií a rodiči zesnulého dítěte) v rámci vyjasňování podmínek ve vztazích. Společným tématem všech vztahů postav ve filmu je pozice dítěte a rodiče v současné společnosti.


Nezpochybnitelným rysem současnosti je její nepředvídatelné plynutí a proměna. Cornelie si motiv proměny velmi těžko připouští a Barbu ji v tiché tenzi vstřebává. Plně se s proměnou ztotožňuje pouze Carmen. Ale nejsou to jen vnitřní pohnutky postav, které musí přijmout změnu, ale vnější okolnosti doby, která doznala výrazných proměn. Kapitalismus změnil vše kolem našich postav a uvrhl je do pomyslné "pozice dítěte", které musí poznávat a vstřebávat. Změnily se společenské poměry, hodnoty i vnitřní svět lidí. Zygmunt Bauman píše o "tekuté modernitě", která se nám přelila přes své okraje. Změny a rizika postihují soukromé životy postav ve filmu. Trendy současnosti mohou být jejich možností seberealizace, nebo zdrojem problémů. Svazující konvence se v demokracii a kapitalismu proměňují v širokou názorovou pluralitu. Cornelie, Barbu nebo Aurelian se tak ocitají na křižovatce, která nemá žádný jistý směr. Právě křižovatka (rozhodnutí) je jedním z důležitých motivů postmoderny i filmu Pozice dítěte.





Postmoderní doba zesiluje požadavky na pojmy jako svoboda, volba, pluralita. Možnost výběru hodnot je veliká a zároveň nepřehledná a zavádějící. Hlavní příčinou personalizace je konzumní společnost, která je postavena na slasti, požitku a zábavě. Právě tak prožívá svůj život Barbu, který ale po autonehodě začíná své postoje měnit. Pluralitní společnost podporuje rozmanité formy soužití a rodiny. Návrat k tradiční rodině není pravděpodobný ani reálný. To odmítá vidět Cornelie, která neustále trpí pocitem, že skrytá moc a ovládání jsou ty pravé nástroje pro udržení rodiny. Vztah mezi matkou a synem (Cornelie - Barbu) je pro celé vyprávění určující. Rodinný život je charakterizován úzkými citovými vazbami a velkou mírou soukromí. Citová komunikace se stala základem utváření, ale také rozpadávání vztahů.



Jaká je tedy role (pozice) dítěte v individualizované společnosti? Postmoderní člověk, kterým Barbu, Cornelie i další postavy jsou, je závislý na trhu. Trh práce, prodeje a nákupu ovlivňuje prakticky vše. Od společenských hodnot až po rodinné vztahy a charaktery lidí. V postmoderní společnosti děti už nemají tolik prostoru a mohou být někdy vnímány jako "element brzdící individualizaci". Cornelie už je ve věku, kdy neprahne po profesním úspěchu a svou vyprázdněnost si kompenzuje na svém synovi a manželovi. Paradox lidského bytí vstupuje do hry celého vyprávění v podobě autonehody a smrti dítěte, ke které musí dojít, aby si postavy uvědomily, co je pro ně důležité a jak mají v budoucnu přistupovat k rodinným vztahům. Smutnými a tragickými vítězi celého vyprávění jsou Cornelie a Barbu, kteří najdou určitou formu smíření, odpuštění a pokání. Řečeno Janem Patočkou určitou formu péče o duši, protože podle něho "člověk nemůže žít v jistotě nesmyslnosti, ale znamená to, že nemůže žít ve smyslu hledaném a problematickém?" Je jen otázkou, jestli Cornelie a Barbu mají odhodlání pokračovat v hledání problematična...   









Okomentovat