CATARANGA

Člověk má často pocit, že by se měl vyjádřit ke spoustě věcí a napsat mnoho slov. Nějakou dobu dává věty a témata dohromady, až pak zjistí, že už to daleko lépe a výstižněji napsali jiní...  "Kapitalismus tak, jak se nyní praktikuje, je finančně ziskovou, avšak neudržitelnou úchylkou lidského vývoje. To, čemu by se mohlo říkat "průmyslový kapitalismus", není zcela ve shodě s jeho vlastními účetními zásadami. Likviduje totiž svůj kapitál a nazývá to příjmem. Odmítá připsat jakoukoli hodnotu největším zásobám kapitálu, které využívá, přírodním zdrojům, živým systémům i sociálním a kulturním systémům, jež jsou základem lidského kapitálu." "Současný automobil je šokujícím způsobem neefektivní: z energie, kterou spotřebuje z paliva, se ztrácí nejméně 80 % (zahřívání motoru a výfukové plyny), takže na pohon kol se využije jen 20 %." "Ve světě, ve kterém miliarda pracujících lidí nemůže najít slušné zaměstnání nebo dokonce vůbec nemá

                                                                                                                  V rozhovoru s A. J. Liehmem říká Jiří Voskovec: „Za války existovala přímá souvislost mezi tím, co země dělala, a americkým humanismem, americkou historií. Vnitropolitický i mezinárodní postoj USA byl v souladu s nejlepšími tradicemi amerických dějin. Od atomové bomby se těžiště posunulo... Hitler byl pryč, ale fašismus žil dál. S ním i fašistická amorálnost. Stalinismus vrcholil..., reakční kruhy v USA se okamžitě přizpůsobily..., začal agresivní militarismus a mccarthyovská hysterie... Jak to začalo? Já myslím, že neočekávaným nástupem reakčního, konzervativního postoje, který je dědictvím fašismu.“ Jedna často citovaná věta Martina Heideggera říká, že problémem dnes není nedostatek hodnot, ale to, že „vše se stalo jen hodnotou“. Hodnoty vedou mezi sebou vyhlazovací válku, protože nejsou, ale chtějí platit, uskutečnit se. V globálním hypertechnologickém prostře

Tomáš Špidlík se narodil 17. 12. 1919 v Boskovicích. Zde absolvoval základní školu a gymnázium. V akademickém roce 1938-1939 začal studovat na Filozofické fakultě MU v Brně. Po uzavření českých vysokých škol, na podzim roku 1939, vstupuje za dramatických okolností do jezuitského řádu. První formační řádovou etapu představuje novicát, který Špidlík 23. 9. 1940 započíná v Benešově. Když noviciát obsadí nacisté, může v něm pokračovat až v roce 1942 na Velehradě; ten mu vtiskne zásadní celoživotní stigma náklonnosti ke křesťanskému Východu. 24. 9. 1942 skládá řeholní sliby. V letech 1942 - 1945 dokončuje filozofická studia, především ke konci války často přerušovaná nucenými pracemi, souvisejícími s blížící se frontou. V letech 1945-1946 je prefektem studentů na Velehradském gymnáziu, kde koná roční praxi (tzv. "magisterka"). Vyučuje češtinu a latinu. Evropská kultura v dnešním světě  http://b1.tv-mis.cz/tv-mis/v340/spidlik-evropska-kultura-v-dnesnim-svete-128kb.

Po dlouhých 16-ti letech bude mít český celovečerní film na MFF Cannes svého zástupce. Naposledy byl v roce 1998 do programu festivalu v Cannes zařazen film  Postel   Oskara Reifa v sekci Semaine de la Critique. Film  Cesta ven  scenáristy a režiséra Petra Václava bude uveden v rámci prestižní přehlídky nezávislých filmů ACID, která představuje pouhých 9 titulů, jež každým rokem vybírá L'ACID (Asociace nezávislého filmu a jeho distribuce) z několika stovek filmů z celého světa. Petr Václav, držitel Stříbrného Leoparda z MFF v Locarno 1996 ( Marian ) a režisér nejlepšího českého filmu 2001 oceněného Zlatým Ledňáčkem ( Paralelní světy ), natočil po delším působení ve Francii film ve svém rodném jazyce a zároveň se 18 let po premiéře svého úspěšného dramatu  Marian  opět tematicky vrací mezi Romy. Cesta ven  je příběhem mladé romské ženy, která bojuje o obyčejně šťastný život. Naráží však na předsudky většinové společnosti a na mnohé další překážky, které jí zabraňují ob

Poslední film korejského režiséra Kim Kiho-duka, nazvaný Moebius , mohli diváci vidět na loňském festivalu v Benátkách. Nedávno se film promítal i na Febiofestu, ale bez větší divácké i odborné odezvy. Což není nijak překvapivé, i když je Kim Ki-duk jedním z nejvýraznějších tvůrců světového filmu posledních patnácti let. České publikum ovšem daleko více slyší na marketingové tahy v podobě Nymfomanky a často opomíjí filmy oceněné na světových festivalech. Právě srovnání s Trierovým filmem, především s jeho pojetím touhy a sexuality, se přímo nabízí. Ve výsledku je Nymfomanka , oproti Moebiovi , jen nevinnou filmovou hříčkou. Ještě je třeba dodat, že Kim to zvládl celé bez jediného slova, takže postavy během devadesáti minut nepromluví. Kim se svým posledním filmem vrací v náznacích ke svým dílům jako Ostrov nebo Pieta . Moebius možná nedosahuje jejich kvalit, ale to je spíše dáno tím, že Kim Ki-duk se postupem let trochu utápí ve svém vlastním tvůrčím stylu a do určité m

Bergman_Persona Bergman_Sepoty a vykriky De Sica_Zlodeji kol Jeanne Moreau Monica Vitti Rainer Werner Fassbinder Stanley Kubrick

Druhá polovina Nymfomanky Larse von Triera, která vstoupí do kin ve čtvrtek 9. ledna, je jakýmsi apendixem poloviny první. Pokud jsem tady Nymfomanku - část I. Nymfomanka - recenze  vychválil, na druhou část filmu se ani nevyplatí chodit. Divák o nic zásadního nepřijde a celý epos mohl klidně skončit poslední scénou první části. V "pokračování" Trierova filmu sledujeme sebetrýznění hlavní postavy Joe (Charlotte Gainsbourg)v podobě jejích perverznějších sexuálních choutek, které mají "zakrýt" frustraci a bezradnost. Joe porodí syna, ale ani s mateřskou láskou to u ní není příliš zdařilé. Postupně ztrácí svého partnera Jeroma (Shia LaBeouf) i dítě. Podstupuje neúspěšnou psychoterapeutickou léčbu a stává se profesionální vymahačkou pohledávek pana L (Willem Dafoe). Postava naslouchajícího Seligmana (Stellan Skarsgard) nám prozradí, že je i ve svém pokročilém věku panicem a vše směřuje k předvídatelnému tragickému konci. Jednou z mála světlých výjimek, dal