DANIEL SZABÓ: Moebius – Kimův objekt touhy je skutečnou fikcí




Poslední film korejského režiséra Kim Kiho-duka, nazvaný Moebius, mohli diváci vidět na loňském festivalu v Benátkách. Nedávno se film promítal i na Febiofestu, ale bez větší divácké i odborné odezvy. Což není nijak překvapivé, i když je Kim Ki-duk jedním z nejvýraznějších tvůrců světového filmu posledních patnácti let. České publikum ovšem daleko více slyší na marketingové tahy v podobě Nymfomanky a často opomíjí filmy oceněné na světových festivalech. Právě srovnání s Trierovým filmem, především s jeho pojetím touhy a sexuality, se přímo nabízí. Ve výsledku je Nymfomanka, oproti Moebiovi, jen nevinnou filmovou hříčkou. Ještě je třeba dodat, že Kim to zvládl celé bez jediného slova, takže postavy během devadesáti minut nepromluví.

Kim se svým posledním filmem vrací v náznacích ke svým dílům jako Ostrov nebo Pieta. Moebius možná nedosahuje jejich kvalit, ale to je spíše dáno tím, že Kim Ki-duk se postupem let trochu utápí ve svém vlastním tvůrčím stylu a do určité míry rezignoval na objasňování psychologie svých postav. Netvrdím, že je to vždy na škodu, ale v některých případech by exkurze do minulosti postav naraci pomohla. Pokud podle Kima „filmy dnes ztrácejí svou hodnotu“, tak on se svými snímky snaží ztracenou hodnotu získat. Nedělá to jen s filmem jako takovým a s jeho formou, ale především s jeho hlavním uměleckým prostředkem, kterým je hodnota člověka vůči sama sobě a jeho postavení ve společnosti. Korejská společnost má podle Kima dva problémy: „peníze a sex“. Pokud tuto souvislost vztáhneme i na ostatní kouty světa, je propojení obou témat klíčové. Kupováním sexu za peníze se člověk degraduje a stává se z něj jen obchodník bez duše.

Moebius nastoluje mnoho témat ke zkoumání, která jsou skrytá a divák je musí trpělivě odhalovat. Především je to téma víry člověka a náboženství, v tomto případě buddhismu (Kimova oblíbeného), které rámuje celý film. Všechna hlavní témata buddhismu (osvobození od utrpení, bytí jako iluze, nadřazenost osobní zkušenosti nad intelektuální, potlačení špatného sexuálního života na úkor duchovního rozvoje) prochází celým filmem a každé ze čtyř hlavních postav filmu, je Kim dávkuje v míře vrchovaté. Matka (Lee Eun-woo) je tou postavou, která jakoby vypadla z Dostojevského Běsů. Syn (Seo Juong-ju) stojí nad propastí v podobě ztráty svého pohlavního údu, se kterou se musí vyrovnat zmíněným osvobozením od utrpení (fyzického i psychického). Postava Otce (Cho Jae-hyun) je tím symbolickým Buddhovým prostředníkem, který se snaží pomáhat všem, ale zároveň je také hlavním viníkem rozkladu rodiny (najde si mladou milenku). Stav těchto věcí, které už nejsou jen rodinnými záležitostmi, nabere v Kimově provedení podobu fyzického a psychického trýznění.


Dalším významným tématem Moebia je rozklad tradiční moderní rodiny. Kim nám ukazuje rodinu jako naprosto nefungující soukolí tří osobností. Rozpad toho posvátného celku je i rozpadem hodnot. Kim sice formálně a úmyslně graduje své obrazy do krajního fyzického násilí, za kterým ale cítíme hlubokou duševní propast všech postav filmu. Otcova mladá milenka je tím faktorem, který rozloží rodinu a je za to „potrestána“ hromadným znásilněním. Kim jako tvůrce fikce svým postavám nic neodpouští a vede je až do krajností. Otec jako vyznavač liberálních hodnot a nevěrný partner je potrestán tím, že nakonec sám přichází o svou mužnost v podobě pohlavního údu a ukončuje svůj život sebevraždou. Matka jako strůjce rozpadu osobnosti svého syna je potrestána zbavením života, o které se postará její manžel. Postava Syna jako jediná zůstává v oné „skutečnosti fikce“, která se pro Kima stává osvobozujícím a ozvláštňujícím faktorem, byť nechá Syna fyzicky zemřít.

Sexuální napětí v podobě krásy a touhy není v Moebiovi přítomno skoro vůbec. Vše se odehrává na pozadí „zvrácené intimity“, která ale v určitých případech může vést k fyzické rozkoši. Tu zažívá především postava Syna, která je na počátku „degradována“ na chlapce bez penisu, ale postupně se stává odolným a tvrdým mužem, který nemá slitování se svým okolím. Matka s Otcem k sobě nenajdou žádnou citovou ani tělesnou vazbu. Oba se v různých fázích příběhu upínají na svého syna a jejich chladná vzájemnost musí zákonitě skončit brutálním odchodem z pozemského světa. Jakoby stranou zůstává nejvíce sexuálně exponovaná postava Milenky. Ta zažije sexuální zkušenost s Otcem i Synem, ale po návratu Matky k rodině její role ve vyprávění jakoby odchází do neznáma. Na konci příběhu zůstává pořád jen tou milenkou a vyplňovatelkou rozkoše.

Svět Kimových filmů je bezesporu krutý, ale v mnoha ohledech spravedlivý ke svým postavám. Za hříchy se platí často až ta nejvyšší daň. A není k tomu potřeba žádných peněz. To, co Kima na jeho filmových postavách zajímá, je jakási lidská čistota a jejich víra. Nezkoumá zvrácenost člověka jako Trier ve svých dílech, ale pokouší se najít v člověku „dobro“. Provádí to sice neobvyklou formou, pomocí které trýzní své postavy i diváky, ale není to samoúčelné. Kimova díla by měla sloužit k diváckému hledání vlastních vnitřních hodnot a prožitků, které nejsou zakonzervované, ale proměňují se v času bytí a proudění hmoty.


Moebius (Jižní Korea, 89 min.)
Scénář a režie: Kim Ki-duk
Kamera: Kim Ki-duk, Moon Sang-won
Střih: Kim Ki-duk
Hudba: Park In-young
Produkce: Kim Ki-duk Film Production, Kim Soon-mo, Kim Woo-taek
Hrají: Cho Jae-hyun, Seo Young-ju, Lee Eun-woo

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

STRANA "22"

"Milionové chvilky" Andreje Babiše

DANIEL SZABÓ / Politická moc bezmocných ve filmech Papírový voják a Taxi, Teherán… aneb hra o lidskou identitu