DANIEL SZABÓ: Moebius – Kimův objekt touhy je skutečnou fikcí
Poslední
film korejského režiséra Kim Kiho-duka, nazvaný Moebius, mohli diváci vidět na
loňském festivalu v Benátkách. Nedávno se film promítal i na Febiofestu,
ale bez větší divácké i odborné odezvy. Což není nijak překvapivé, i když je
Kim Ki-duk jedním z nejvýraznějších tvůrců světového filmu posledních
patnácti let. České publikum ovšem daleko více slyší na marketingové tahy v podobě
Nymfomanky
a často opomíjí filmy oceněné na světových festivalech. Právě srovnání s Trierovým
filmem, především s jeho pojetím touhy a sexuality, se přímo nabízí. Ve
výsledku je Nymfomanka, oproti Moebiovi, jen nevinnou
filmovou hříčkou. Ještě je třeba dodat, že Kim to zvládl celé bez jediného
slova, takže postavy během devadesáti minut nepromluví.
Kim
se svým posledním filmem vrací v náznacích ke svým dílům jako Ostrov
nebo Pieta. Moebius možná nedosahuje jejich
kvalit, ale to je spíše dáno tím, že Kim Ki-duk se postupem let trochu utápí ve
svém vlastním tvůrčím stylu a do určité míry rezignoval na objasňování
psychologie svých postav. Netvrdím, že je to vždy na škodu, ale v některých
případech by exkurze do minulosti postav naraci pomohla. Pokud podle Kima „filmy
dnes ztrácejí svou hodnotu“, tak on se svými snímky snaží ztracenou hodnotu
získat. Nedělá to jen s filmem jako takovým a s jeho formou, ale
především s jeho hlavním uměleckým prostředkem, kterým je hodnota člověka
vůči sama sobě a jeho postavení ve společnosti. Korejská společnost má podle
Kima dva problémy: „peníze a sex“. Pokud tuto souvislost vztáhneme i na ostatní
kouty světa, je propojení obou témat klíčové. Kupováním sexu za peníze se
člověk degraduje a stává se z něj jen obchodník bez duše.
Moebius nastoluje
mnoho témat ke zkoumání, která jsou skrytá a divák je musí trpělivě odhalovat. Především
je to téma víry člověka a náboženství, v tomto případě buddhismu (Kimova oblíbeného), které rámuje celý film.
Všechna hlavní témata buddhismu (osvobození od utrpení, bytí jako iluze,
nadřazenost osobní zkušenosti nad intelektuální, potlačení špatného sexuálního
života na úkor duchovního rozvoje) prochází celým filmem a každé ze čtyř
hlavních postav filmu, je Kim dávkuje v míře vrchovaté. Matka (Lee
Eun-woo) je tou postavou, která jakoby vypadla z Dostojevského Běsů. Syn
(Seo Juong-ju) stojí nad propastí v podobě ztráty svého pohlavního údu, se
kterou se musí vyrovnat zmíněným osvobozením od utrpení (fyzického i
psychického). Postava Otce (Cho Jae-hyun) je tím symbolickým Buddhovým
prostředníkem, který se snaží pomáhat všem, ale zároveň je také hlavním viníkem
rozkladu rodiny (najde si mladou milenku). Stav těchto věcí, které už nejsou
jen rodinnými záležitostmi, nabere v Kimově provedení podobu fyzického a
psychického trýznění.
Dalším
významným tématem Moebia je rozklad tradiční moderní rodiny. Kim nám ukazuje
rodinu jako naprosto nefungující soukolí tří osobností. Rozpad toho posvátného
celku je i rozpadem hodnot. Kim sice formálně a úmyslně graduje své obrazy do
krajního fyzického násilí, za kterým ale cítíme hlubokou duševní propast všech
postav filmu. Otcova mladá milenka je tím faktorem, který rozloží rodinu a je
za to „potrestána“ hromadným znásilněním. Kim jako tvůrce fikce svým postavám
nic neodpouští a vede je až do krajností. Otec jako vyznavač liberálních hodnot
a nevěrný partner je potrestán tím, že nakonec sám přichází o svou mužnost v podobě
pohlavního údu a ukončuje svůj život sebevraždou. Matka jako strůjce rozpadu
osobnosti svého syna je potrestána zbavením života, o které se postará její
manžel. Postava Syna jako jediná zůstává v oné „skutečnosti fikce“, která
se pro Kima stává osvobozujícím a ozvláštňujícím faktorem, byť nechá Syna
fyzicky zemřít.
Sexuální
napětí v podobě krásy a touhy není v Moebiovi přítomno skoro vůbec. Vše
se odehrává na pozadí „zvrácené intimity“, která ale v určitých případech
může vést k fyzické rozkoši. Tu zažívá především postava Syna, která je na počátku
„degradována“ na chlapce bez penisu, ale postupně se stává odolným a tvrdým
mužem, který nemá slitování se svým okolím. Matka s Otcem k sobě nenajdou
žádnou citovou ani tělesnou vazbu. Oba se v různých fázích příběhu upínají
na svého syna a jejich chladná vzájemnost musí zákonitě skončit brutálním
odchodem z pozemského světa. Jakoby stranou zůstává nejvíce sexuálně
exponovaná postava Milenky. Ta zažije sexuální zkušenost s Otcem i Synem,
ale po návratu Matky k rodině její role ve vyprávění jakoby odchází do
neznáma. Na konci příběhu zůstává pořád jen tou milenkou a vyplňovatelkou
rozkoše.
Svět
Kimových filmů je bezesporu krutý, ale v mnoha ohledech spravedlivý ke
svým postavám. Za hříchy se platí často až ta nejvyšší daň. A není k tomu potřeba
žádných peněz. To, co Kima na jeho filmových postavách zajímá, je jakási lidská
čistota a jejich víra. Nezkoumá zvrácenost člověka jako Trier ve svých dílech,
ale pokouší se najít v člověku „dobro“. Provádí to sice neobvyklou formou,
pomocí které trýzní své postavy i diváky, ale není to samoúčelné. Kimova díla
by měla sloužit k diváckému hledání vlastních vnitřních hodnot a prožitků,
které nejsou zakonzervované, ale proměňují se v času bytí a proudění hmoty.
Moebius
(Jižní Korea, 89 min.)
Scénář
a režie: Kim Ki-duk
Kamera: Kim
Ki-duk, Moon Sang-won
Střih:
Kim Ki-duk
Hudba:
Park In-young
Produkce:
Kim Ki-duk Film Production, Kim Soon-mo, Kim Woo-taek
Hrají: Cho
Jae-hyun, Seo Young-ju, Lee Eun-woo
Komentáře