DANIEL SZABÓ: Cristian Mungiu a jeho rumunská Zkouška dospělosti



 Zkouška dospělosti vstupuje do našich kin 13. dubna 2017 

                                                            


Rumunský režisér Cristian Mungiu získal Zlatou palmu v Cannes již třikrát. Naposledy letos za Zkoušku dospělosti, předtím v letech 2012 (Na druhé straně kopců) a 2007 (4 měsíce, 3 týdny, 2 dny). Mungiu už svým debutovým filmem Západ (2002) navazoval na legendu rumunské kinematografie Luciana Pintilieho. Ten byl byl ostatně určitým vzorem i pro další tvůrce rumunské nové vlny, jejichž filmy se minulý a tento rok mihly v českých kinech. Nejde o nic menšího než o další tři pilíře rumunského filmového zázraku. Munteanův snímek O patro níž (2015), Sieranevada (2015) Christi Puiua a Poklad (2015) Cornelia Porumboiua.



Film 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vystavěl Mungiu na pocitu strachu, který provází hlavní postavy. Strach z interrupce, strach z totalitního zřízení, strach ze sebe a z lidí. Na stejném principu je vystavěna i Zkouška dospělosti (2016). Jen s tím rozdílem, že se odehrává v současnosti a ne v roce 1987 jako 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Mungiu je v obou filmech velmi politickým tvůrcem. Ale neukazuje složitost politických systémů (totalitního i demokratického) jako exemplární případy pro odsouzení, ale velmi jemně a v narážkách, dávkuje ironický nadhled. Mungiu ve Zkoušce dospělosti nijak nešetří negativními pohledy na mužské postavy. Ať už je to hlavní postava Romea (Adrian Titieni), policejní šéf (Vlad Ivanov), přítel Elizy Marius (Rares Andrici) nebo politik Bulai (Petre Ciubotaru).  Tento pohled si uchoval už ze 4 měsíců, 3 týdnů a 2 dnů. Vzpomeňme jen na kritické vyznění postavy Bebeho (Vlad Ivanov) nebo Adiho (Alexandru Potocean). Naopak ženské postavy jsou u Mungia nositeli jakého "kategorického morálního imperativu". Otilia (Anamaria Marinca) a Gabita (Laura Vasiliu) ve 4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech, Viochita (Cosmina Stratan) a Alina (Ktistina Flutur) ve filmu Na druhé straně kopců, i Eliza (Maria - Victoria Dragus), Magda (Lia Bugnar) a Sandara (Malina Manovici) ve Zkoušce dospělosti. Všechny nesou své břímě, bez ohledu na následky.





Mungiu velmi často své postavy nijak nesoudí. Místo toho nechává promlouvat silným hlasem tichou vizualitu filmového obrazu. Často statického, někdy překotně zrychleného, ale vždy do nejmenších detailů propracovaného a podstatu záběru a sekvence vystihujícího. Pokud po dvou hodinách v kině máme pocit, že ani jeden záběr není ve filmu zbytečný a není navíc, je to v dnešní době velmi ojedinělý jev. Mungiu také v obou zmiňovaných filmech vyjadřuje svůj postoj k životu v komunismu na konci 80. let a k existenci v době posttotalitní od roku 1990 do současnosti. Právě témata života v komunismu a postkomunismu jsou všeobjímajícími a determinujícími. Mungiu se ovšem opět nepouští do žádných protikomunistických a antikapitalistických agitací a laciných soudů, ale naprosto nenásilně a přesně popisuje na malých plochách určité typizované projevy lidského chování v určitých politických režimech. Mungiu své postavy pouze rámuje, ale dynamika příběhu a jednání je ukryta v jeho stylu. Během několika minut v několika sekvencích a střídmých dialozích, vyjadřují postavy celou podstatu svého chování a bytí.



Zkouška dospělosti je pro Mungia příležitostí, jak rozehrát na malé ploše velké téma rodinných vztahů. "Rodina jako základ státu", mohlo by se konstatovat. Mungiu k tomu satiricky dodává, ale "za cenu dodržování společenské smlouvy". Oproti 4 měsícům, 3 týdnům a 2 dnům posouvá časovou rovinu vyprávění o bezmála 30 let, ale určitá schémata zůstávají platná stále. Především je to velká míra kontroverznosti, kterou má většina filmů rumunské nové vlny. Nepřizpůsobivé existence se mají zařadit, uniformita vládne nad přirozeností. Politický režim a tržní kapitalismus, jsou ve Zkoušce dospělosti podobnými negativními konotacemi, jako socialismus a totalita ve 4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech. Respektovaný lékař Romeo je nucen okolnostmi v podobě přijetí své dcery na prestižní zahraniční univerzitu, tiše a nenápadně rozhazovat sítě, aby protlačil její maturitní zkoušku na potřebnou úroveň výsledků. Mungiu postavě Romea poskytuje jakési skryté alibi v podobě fyzického útoku neznámého pachatele na svoji dceru, při kterém má dojít bezmála ke znásilnění Elizy. V té chvíli může být divák rozpolcen, protože pochopí Romeovu motivaci k ochraňování a protěžování milované dcery, ale zároveň vidíme a cítíme, jak Romeo sám se sebou vnitřně nesouhlasí. 



Mungiu pro své postavy nevolí radikální řezy a řešení. Nechává jim prostor na postupný vývoj i na katarzi situací, ve kterých se ocitli. Mungiu ukazuje určitá možná řešení, která se nabízejí, ale je na divákovi, které si vybere a jak jej bude chápat. Postava Romea vypadá na počátku Zkoušky dospělosti jako vyrovnaná a bezproblémová. Postupně se nám rozevírají psychologické složitosti Romeova jednání. Za Caucescova režimu odešel s manželkou do exilu, po pádu režimu se vrací a startuje dráhu úspěšného lékaře na klinice. Pro svoji dceru chce kvalitní zahraniční vzdělání na univerzitě, ale zároveň si už dlouhodobě nerozumí s manželkou a má trvalý milenecký poměr s mladší ženou. Postupně začínáme tušit, jak je Romeo vnitřně nespokojen se životem v Rumunsku. Jako jediné řešení budoucnosti, které nalinkuje i své dceři, vidí v jejím studentském pobytu v zahraničí a v jejím pozdějším setrvání v západní Evropě. Jakási porevoluční kolektivní radost Romea je postupem času vystřídána citovou únavou a mechanickým jednáním. A není to jen případ postavy Romea. Mungiu tak nechává jednat i jeho manželku, policejního šéfa, radničního politika, ředitele gymnázia. Jako protipól k "unavenému konzervativnímu životu", jsou zobrazeny postavy dcery Elizy a milenky Sandry. Obě se nebojí kontroverzního rozhodnutí, chtějí něco změnit, dávají v šanc sebe, ale nejdou bezmyšlenkovitě hlavou proti zdi. Dosahují svých cílů jinou cestou než Romeo, ale mají podobný záměr, prospět sobě a svým blízkým. Ne ovšem za jakoukoliv cenu.



Většina filmů rumunské nové vlny, která trvá už 15 let, se nesnaží o moralizování a o levnou slávu postavenou na manýrismu. Rumunské snímky mají podobnou formální a tematickou svěžest, jako výpovědi nové vlny československého filmu v letech šedesátých. Christian Mungiu ve Zkoušce dospělosti, stejně jako další tvůrci nové vlny, klade velké nároky na herectví a na své postavy. Pomocí dlouhých záběrů a reálného prostředí vytvářejí atmosféru podobnou každodenní realitě života. Společenská a politická témata v kombinaci s humorem a satirickým nadhledem, dělají z rumunské nové vlny něco neopakovatelného a historicky cenného. Pokud se lehce dotkneme srovnání s českým filmem posledního čtvrtstoletí, tak velmi obtížně budeme hledat tvůrce, kteří by se mohli postavit vedle Mungia, Munteana, Puiua nebo Porumboiua. Svoji kontinuální tvorbou a filmovým stylem to dokazují snad jen Robert Sedláček, Jan Švankmajer a Petr Václav. Rumunská kinematografie tedy svoji "zkoušku dospělosti" již složila. Česká kinematografie na svoji pomyslnou maturitu stále čeká, ji 26 let...      




Text o rumunském filmu Pozice dítěte  - klikni TADY

 


Zkouška dospělosti (Bacalaureat)
Rumunsko / Belgie  / Francie / 2016 / 127 min.


Režie:Cristian Mungiu
Scénář:Cristian Mungiu
Kamera:Tudor Vladimir Panduru
Střih:Mircea Olteanu
Výtvarník:Simona Padureţu
Produkce:Cristian Mungiu
Výroba:Mobra Films, Why Not Productions
Koprodukce:Les Film du Fleuve, France 3 Cinéma
Hrají:Adrian Titieni, Maria Drăguş, Lia Bugnar, Mălina Manovici, Vlad Ivanov


Distributor:Aerofilms - distribuční premiéra 13. dubna 2017







Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

STRANA "22"

"Milionové chvilky" Andreje Babiše

DANIEL SZABÓ / Politická moc bezmocných ve filmech Papírový voják a Taxi, Teherán… aneb hra o lidskou identitu